Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
13 C 182/2021
Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Šoljakovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 9 920 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 1 470 Kč s ročním zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ode dne 5. 8. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Řízení se částečně, co do částky 8 450 Kč se zákonným ročním úrokem z prodlení ve výši 10 % z této částky ode dne 5. 8. 2019 do zaplacení, zastavuje.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu tohoto řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 1 470 Kč s ročním zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ode dne 5. 8. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Řízení se částečně, co do částky 8 450 Kč se zákonným ročním úrokem z prodlení ve výši 10 % z této částky ode dne 5. 8. 2019 do zaplacení, zastavuje.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu tohoto řízení.</b>
1. Předmětem řízení zahájeného dne 13. 6. 2020 formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu učinila žalobkyně zákonný příspěvek do garančního fondu ČKP původně za 148 dnů ode dne 10. 12. 2018 do 6. 5. 2019, kdy měl být žalovaný vlastníkem a provozovatelem osobního automobilu rg. zn. anonymizováno, VIN kód, s objemem motoru nad číslo cm3 do číslo cm3, a toto vozidlo nemělo sjednáno povinné pojištění odpovědnosti. Kromě příspěvku 9 620 Kč nárokovala i 300 Kč za mimosoudní uplatnění příspěvku výzvou ze dne 20. 6. 2019 doručenou 5. 7. 2019. Jelikož žalovaný nezaplatil ve zde stanovené třicetidenní lhůtě, nárokovala i zákonný úrok z prodlení ode dne 5. 8. 2019 do zaplacení.
2. Podáním ze dne 28. 6. 2021 vzala žalobkyně žalobu co do 8 450 Kč s příslušenstvím zpět s tím, že žalovaný odpovídá a je povinen uhradit příspěvek jen do 27. 12. 2018, tj. za 18 dnů celkem, neboť vozidlo prodal. Současně žalobkyně tvrdila, že až 17. 5. 2021 od žalovaného obdržela kopii kupní smlouvy ze dne 27. 12. 2018, proto nárokuje celé náklady řízení, kdy žalobu podávala dle výpisu z registru, kde změna, ke které byl žalovaný povinen, nebyla učiněna.
3. Skutkově soud zjistil, že žalobkyně měla k dispozici dva výpisy z registru vozidel, které předložila, kdy zápis, že žalovaný je v registru zapsán jako vlastník výše označeného vozidla, a to již od 11. 4. 2008, ověřovala dne 15. 6. 2019 a dále pak 13. 1. 2020. V obou těchto výpisech je však současně zachycen údaj i o tom, že od 28. 12. 2018 je vlastníkem tohoto vozidla jméno příjmení. Vozidlo je zapsáno jako provozované a objem motoru je zde uveden 1910 cm3.
4. Z předložené kupní smlouvy pak plyne, že žalovaný ji uzavřel na výše uvedené vozidlo s jméno příjmení dne 27. 12. 2018. Ke skutečnosti, že tuto smlouvu žalobkyně obdržela až 17. 5. 2021 od žalovaného a dříve tak o tom, že žalovaný vlastnictví pozbyl, nevěděla, neoznačila žalobkyně žádný důkaz ani nic nepřiložila a jednání se neúčastnila. Nemohla tak být vyzvána, aby toto doplnila, a aby vysvětlila, proč v obou zápisech z registru je jméno příjmení jako vlastnice od 28. 12. 2018 vyznačena, jak je tedy možné, že by o tom žalobkyně nevěděla.
5. Za tohoto stavu tak nemohlo obstát tvrzení žalobkyně, že celé původní období žalovala v nevědomosti, kterou zavinil porušením své povinnosti žalovaný. Pro úplnost pak soud uvádí, že tvrzené datum, kdy měla žalobkyně obdržet kupní smlouvu, nenavazuje ani na žádný jiný časový údaj ze spisu, kdy žalovaný převzal doporučenou upomínku z 20. 11. 2019, dříve byla vystavena 28. 8. 2019 upomínka obyčejná, a předžalobní upomínka advokátky je ze 4. 5. 2020 Soudní obsílku k jednání si pak žalovaný nevyzvedl a do schránky mu byla celá zásilka vhozena naopak až 20. 6. 2021.
6. Žalovaný je nicméně dle předložených důkazů zapsán jako vlastník a provozovatel v období, na které byla žaloba omezena, tj. od 10. 12. 2018 do 27. 12. 2018, kdy toto koresponduje i s předloženou kupní smlouvou. Žalobkyně pak žalovaného vyzvala výzvou datovanou 20. 6. 2019, aby příspěvek od 10. 12. 2018 uhradil, kdy výzva příspěvek vyčíslila i vysvětlila, stanovila lhůtu pro úhradu 30 dnů od doručení. Byly zde uvedeny i náklady s výzvou spojené, jakož i poučení, jak na výzvu reagovat, a případně povinnost k úhradě vyloučit, jakož i upozornění, že po marném uplynutí lhůty, může být nárok uplatněn u soudu. Tato výzva pak byla dle sdělení pošty doručena ještě dříve, než žalobkyně tvrdí, a to 2. 7. 2019. Po uplynutí 30 dnů od tohoto data se tak žalovaný dostal do prodlení, tj. dříve než od kdy žalobkyně nárokovala zákonný úrok z prodlení.
7. Soud jí proto přiznal nároky ve výších, na kterých po zpětvzetí setrvala, když má proti žalovanému jako vlastníku vozidla v době ode dne 10. 12. 2018 do 6. 5. 2019 nárok na příspěvek podle § 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZPO“), neboť nejen neprokázal, ale ani netvrdil, že by splnil povinnost podle § 1 odst. 2, tj. mít povinné pojištění odpovědnosti provozu vozidla, a to za žalovaný počet dnů dle § 4 odst. 3 téhož předpisu, kdy za každý náleží denní sazba 65 Kč dle § 2 vyhl. MF č. 205/1995 Sb. v pozdějším znění. Při 148 dnech jde o žalovaných 9 620 Kč, které soud přiznal, stejně jako dalších 300 Kč dle § 4 odst. 4 ZPO ve spojení s § 2a vyhlášky.
8. Povinností žalovaného k výzvě, která obsahovala všechny náležitosti dle § 4 odst. 7 ZPO, bylo ve lhůtě, která nebyla kratší než zákonných 30 dnů od doručení, uhradit oba nároky. Jelikož výzva byla doručena 2. 7. 2019, dostal se žalovaný dnem 1. 8. 2019 do prodlení podle § 1968 o. z., kdy k tomuto datu je třeba stanovit i výši sazby úroků z prodlení dle § 1970 o. z. Pro žalované období nárokovala žalobkyně správnou výši sazby zákonného úroku, jak vyplývá z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb a nebylo tak důvodu žalobkyni nevyhovět, když co do časového rámce nárokovala úrok z prodlení až od data pozdějšího.
9. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.
10. V rozsahu, ve kterém pak žalobkyně vzala žalobu před prvním jednáním zpět, pak soud řízení podle § 96 odst. 1,2 a 4 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) bez dalšího výrokem II zastavil, když do jednání je žalobkyně oprávněna se žalobou nakládat bez omezení.
11. O nákladech řízení pak soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když v řízení byl poměrně úspěšnější žalovaný, když větší část žalované částky nebyla přiznána. Žalobkyně pak, jak je výše uvedeno, neprokázala, že by žalobu brala zpět pro chování žalovaného, a že to byl on, kdo zpětvzetí zavinil. Ohledně toho, kdy a že až po zahájení řízení, se o změně vlastníka vozu dověděla, nedoložila nic. Z jí předložených výpisů z registru se pak naopak nabízí závěr, že tato změna tam byla zachycena, a to již v roce 2019. V tomto rozsahu tak soud hodnotil výsledek jako neúspěch žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).