Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tcu 140/2004

U S N E S E N Í

Podle s e do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. U., rozsudkem Zemského soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 27. 7. 1999, sp. zn. 5 KLs 110 Js 76227/1998, a to pro trestný čin daňového podvodu v jedenácti případech, z toho ve dvou případech v podobě pokusu, podle , , , německého trestního zákona, č. 1, odst. 2, 3 věta 2 č. 4, č. 1 německého AO, , , , , , , , , německého zákona o monopolu na pálení alkoholu, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Výše označeným rozsudkem Zemského soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 4. 8. 1999, byl P. U. uznán vinným trestným činem daňového podvodu v jedenácti případech, z toho ve dvou případech v podobě pokusu, podle § 23 odst. 1, § 25 odst. 2, § 53, § 74 německého trestního zákona, § 370 odst. 1 č. 1, odst. 2, 3 věta 2 č. 4, § 375 odst. 1 č. 1 německého AO, § 128 odst. 1, § 130, § 131, § 133, § 136, § 140, § 141, § 142, § 143 německého zákona o monopolu na pálení alkoholu, a to v podstatě na základě zjištění, že jako majitel spedice S. v Z., okr. Š., v době od 9. 7. 1998 do 14. 12. 1998 dal v jedenácti případech k dispozici své spediční vozidla, příslušné řidiče kamiónů, které mnohdy řídil i prostřednictvím mobilních telefonů a účastnil se tak na organizovaném pašování alkoholu v mezinárodně organizované a operující skupině, která nakupovala 96 %ní alkohol v Itálii a ve Francii a přihlásila jej k transportu v celním pozastavovacím řízení do Polska, Ruska, Ukrajiny a do Turkmenistánu. Na cestě tam byly ve Spolkové republice Německo vyměněny doprovodné dokumenty k přepravě alkoholu za zfalšované vývozní a přepravní doklady na jiné zboží zejména stavební materiály, jako omítková směs a fixační prostředky na kobercové podlahy. Přitom byly tyto doklady opatřeny razítky jednotlivých údajných dodavatelů, spedičních společností a celních úřadů. Tyto zfalšované přepravní a vývozní doklady pak předkládali jednotliví řidiči při vývozu ze Spolkové republiky Německo do České republiky, čímž byl skutečně naložený alkohol vyjmut z celního řízení a takto vzniklá daň z alkoholu, tím byla zkrácena. Tímto způsobem bylo převezeno celkem 267.013 litrů 96 %ního alkoholu, jehož příslušné daňové zatížení bylo v celkové výši 6.549.777 DM.

Za tento trestný čin byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle , o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Konečně podle § 4 odst. 3 téhož zákona platí, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl pravomocně odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzený P. U. se dopustil trestného činu, který je závažným trestným činem proti hospodářské a daňové soustavě i podle českého právního řádu, přičemž nebezpečnost jeho jednání je zvyšována tím, že svým jednáním způsobil škodu velkého rozsahu, trestnou činnost spáchal ve více případech a uvedené trestné činnosti se dopustil v organizované skupině. Pokud, jde o druh trestu, byl mu uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. srpna 2004

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík