Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1954/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné D. P., zastoupené advokátem, proti povinným 1) J. S., a 2) I. S., zastoupeným advokátem, pro 630.000,- Kč s příslušenstvím, prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. , o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 7. 2002, č.j. -57, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 17. 9. 2001, č.j. -19 (ve spojení s usnesením ze dne 26. 10. 2001, č.j. -21), v části, jíž byl podle usnesení téhož soudu ze dne 20. 11. 2000, sp. zn. , nařízen k vydobytí pohledávky 630.000,- Kč s 10 % úroky od 11. 1. 2000 do zaplacení výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí, a to objektu bydlení č.p. 131 se zastavěnou plochou parc. č. 1137 a pozemků parc. č. 1138, 1139 a 1140 v katastrálním území R. (ve výrocích, jimiž soud prvního stupně nařídil prodej i dalších nemovitostí a rozhodl o nákladech exekuce, bylo usnesení zrušeno a vráceno k dalšímu řízení). Podle odvolacího soudu předpoklady, které pro nařízení výkonu rozhodnutí vyžadují ustanovení a , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „“), jsou dány; výhradu částečného splnění dluhu a námitku, že prodej nemovitostí je ve smyslu vyloučen, měl v této fázi vykonávacího řízení za nerozhodné a s ohledem na výši vymáhané pohledávky nepovažoval navržený způsob výkonu za nevhodný ( ).

Rozhodnutí odvolacího soudu napadli – v potvrzujícím výroku o věci samé – povinní dovoláním. Výkon rozhodnutí prodejem označených nemovitostí pokládají za zřejmě nevhodný vzhledem k nepoměru výše pohledávky oprávněné a ceny předmětů, z nichž má být uspokojení dosaženo ( ). Na rozdíl od soudů obou stupňů však dovolatelé tržní cenu nemovitostí (nejméně 4.000.000,- Kč) poměřují nikoli pohledávkou, pro níž byl výkon nařízen, ale „aktuálním zůstatkem dlužné částky ve výši 390.000,- Kč,“ tvrdíce současně, že dluh zčásti zaplatili (a ve splátkách pokračují). Protože nemovitosti slouží oběma povinným k podnikání, mají zato, že ve smyslu by se jich exekuce neměla týkat; k této okolnosti měly soudy přihlédnout i při posuzování vhodnosti daného způsobu výkonu.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c/ (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se může týkat jen právních otázek, jejichž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu předpokládá); způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení (nesprávné právní posouzení věci), jehož dovolatelé užili. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelé zpochybnili – je dovolací soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (, věta první, ).

Otázky, které dovolatelé předestřeli pro účely dovolacího přezkumu, výše uvedené znaky nesplňují, neboť odvolací soud je vyřešil v souladu s ustálenou soudní praxí.

Okolnost, zda povinní titulem uloženou povinnost splnili, popř. v jakém rozsahu, soud při nařízení výkonu nezjišťuje, nýbrž vychází z tvrzení obsaženého v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (že pohledávka dobrovolně uhrazena nebyla). V řízení, jež nařízení výkonu předchází, nemá proto tvrzení povinných o (částečném) zániku vymáhaného práva místa. Z toho rovněž plyne, že vhodnost navrženého způsobu výkonu, kterou soudy v dané fázi vykonávacího řízení posuzují, lze spojovat jen s výší pohledávky (a jejího příslušenství), pro jejíž vymožení byl výkon navržen, tedy bez zřetele k případné námitce povinných, že dluh zčásti splnili. Obojí – zánik práva po vydání exekučního titulu a zřejmá nevhodnost způsobu výkonu, jež nastala (z důvodu plnění povinných) až po jeho nařízení – je vyhrazeno řízení o zastavení výkonu rozhodnutí (, h/, odst. 4, ).

Totéž, co je uvedeno shora, platí i pro námitku, že výkon postihuje věci, které jsou z něho podle vyloučeny (srov. ). Objasňování potřebnosti nemovitostí k výkonu podnikání ve smyslu citovaného ustanovení nepřichází při nařízení výkonu rozhodnutí v úvahu, neboť soud výkon nařizuje bez slyšení povinného a bez jednání, takže prostor ke zjišťování rozhodných skutečností dokazováním nemá k dispozici (srov. , 2 ); úvaha dovolatelů, že by tak v intencích ustanovení činit měl (zřejmá nevhodnost navrženého způsobu výkonu coby důsledek toho, že jsou postiženy věci, jichž se výkon nemůže týkat), nemá oporu v zákoně.

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud je odmítl (, věta první, ).

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , větu první, a (oprávněné náklady v tomto stadiu řízení /podle obsahu spisu/ nevznikly a povinní na jejich náhradu nemají právo).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. srpna 2004

JUDr. Pavel Krbek, v.r.

předseda senátu