Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 236/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ireny Hladíkové v právní věci žalobců A/ K. M., B/ V. B., obou zastoupených advokátem, C/ O. B., D/ M. B., zastoupené advokátkou, E/ M. B., F/ T. B., proti žalovanému S. s. s. L., státní podnik v likvidaci, o vydání nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 10. 2003, č. j. -120, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ústí nad Labem výše označeným rozsudkem změnil (v celém rozsahu zamítavý) rozsudek Okresního soudu v Lounech ze dne 7. 7. 1999, č. j. -48, potud, že žalobkyni K. M. byl žalovaný zavázán vydat podíl v rozsahu 5/33 vlastnictví k nemovitostem; těmito nemovitostmi byly pozemky parc. č. 875/3, 875/6 a 876, všechny v k. ú. L. Žalobce T. B. odvolání nepodal a ve vztahu k ostatním žalobcům – odvolatelům byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud dospěl k závěru, že po společné výzvě všech žalobců k vydání nemovitostí, učiněné v zákonné lhůtě, uplatnila svůj nárok u soudu včas pouze žalobkyně K. M. Nárok žalobců byl spravován právním režimem a lhůta k uplatnění nároku u soudu skončila podle článku II bodu 3. citovaného zákona všem žalobcům dnem 1. 7. 1995. Původní žalobci A. a V. B. však přistoupili do řízení až 20. 12. 1995 a další žalobce O. B. dokonce až dne 16. 3. 1998. Tím došlo k prekluzi nároků většiny žalobců, která se vztahuje i jejich právní nástupce v řízení.

Žalobkyně M. B. (v sukcesi za zemřelého A. B., označená jako žalobkyně D/) napadla rozsudek odvolacího soudu dovoláním. Namítla, že odvolací soud nesprávně posoudil věc po stránce právní zejména v tom směru, že lhůta k uplatnění nároku u soudu nebyla zbylým žalobcům prekludována. Dovodila též, že status žalobců jako oprávněných osob má v podrobnostech za následek, že každému z nich – i pro případ prekluze nároku některého z ostatních žalobců – náleží nárok na vydání celé věci, tedy všech pozemků. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

Žalovaný, který se stal jediným dalším účastníkem dovolacího řízení, se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání podala M. B., zastoupená advokátkou, v otevřené lhůtě (, – dále „“). Vzhledem k datu vydání prvostupňového rozsudku však bylo nutno posuzovat přípustnost dovolání podle ve znění platném před datem 1. 1. 2001, tj. před nabytím účinnosti (část dvanáctá, hlava I, body 15, 17 posledně citovaného zákona).

Vzhledem ke shodě relevantních výroků (ve vztahu k dovolatelce) rozsudků nižších instancí, bez předchozí kasace se závazným právním názorem, přicházela v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení , 2 Odvolací soud však, jak se podává ze spisu, nevyslovil přípustnost dovolání podle prvního odstavce tohoto ustanovení. Nedošlo ani ke stavu předvídanému druhým odstavcem téhož ustanovení, totiž že by odvolací soud nevyhověl návrhu žalobkyně M. B. na vyslovení přípustnosti dovolání – takový návrh nebyl v odvolacím řízení podán. Proto ani dovolací soud nemůže nyní dovodit, že dovolání je přípustné pro zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu; ostatně právní závěry odvolacího soudu lze považovat ve všech aspektech za správné.

Dovolací soud proto dovolání žalobkyně M. B. jako nepřípustné odmítl (§ 243b odst. 4, § 218 odst. 1 písm. c/ o .s. ř.).

Žalované straně nevznikly v řízení o dovolání žádné náklady.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 30. srpna 2004

JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.

předseda senátu