Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1276/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Kolíně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 12. 12. 2001, č.j. -50 (poté, co jeho zamítavý rozsudek ze dne 30. 4. 2001, č.j. -31, byl k odvolání žalobce zrušen usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2001, č.j. -45), opětovně zamítl žalobu na vyklizení žalované z „bytu v 1. patře domu č.p. 482 v Č., ul. K. o celkové ploše 69,80 m2, bez ústředního vytápění, sestávajícího ze tří pokojů, kuchyně, předsíně, balkonu, WC a koupelny“ (dále „předmětný byt“ nebo „byt“), a rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalobce Krajský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 16. 10. 2002, č.j. -62, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Soudy obou stupňů vzaly za prokázáno, že žalobce je vlastníkem domu, v němž se předmětný byt nachází (dále „předmětný dům“ nebo „dům“), že předchozím vlastníkem domu byla obchodní společnost U. C., a.s., na jejíž majetek byl prohlášen konkurs, že správcem konkursní podstaty byl ustanoven JUDr. T. K., který uzavřel se žalovanou smlouvu označenou jako „Dohoda o užívání bytu“, že originál y tuto smlouvu obsahující (dále „předmětná listina“ nebo „listina“ a „předmětná smlouva“ nebo „smlouva“), je opatřen datem 1. 11. 1999 a podpisy správce konkurzní podstaty a žalované. Soudy neshledaly opodstatněnou námitku žalobce, že byla žalovanou podepsána až dodatečně (v průběhu soudního řízení v dané věci) a neprovedly jím navržený důkaz znaleckým posudkem k objasnění časového období, kdy byla opatřena podpisem žalované, neboť jak konstatoval odvolací soud, bylo v řízení před soudem prvního stupně prokázáno, že „k uzavření smlouvy muselo dojít v čase, který je z hlediska ustanovení obč.zák. přiměřený“. Soudy neshledaly předmětnou smlouvu neplatnou podle a obč.zák., když dovodily, že byla uzavřena v písemné formě, že obsahuje všechny náležitosti stanovené v obč.zák. (přesné a úplné označení bytu, včetně příslušenství, výši nájemného a úhrady za plnění spojená s užíváním bytu) a že projev vůle účastníků v ní vyjádřený lze vyložit ( obč.zák.) tak, že směřoval k založení právního vztahu nájmu bytu ( obč.zák.), byť smluvní strany použily tiskopis „Dohody o užívání bytu“ (dále „tiskopis“), který již neodpovídal právní úpravě účinné v době uzavření smlouvy. Odvolací soud dovodil, že platnosti předmětné smlouvy není na překážku okolnost, že na tiskopise bylo ponecháno označení měny „(„Kčs“), která v době jejího uzavření již neexistovala, neboť mezi stranami bylo nepochybné, že výše nájemného a úhrady za služby spojené s užíváním bytu je vyjádřena v platné měně České republiky. Podle názoru odvolacího soudu se „lze použitím výkladového pravidla uvedeného v ustanovení vypořádat i s tím, že smluvní strany ponechaly v tiskopisu bez úpravy ujednání o cenové regulaci nájemného a dalších úhrad (článek II. odstavec 2 tiskopisu)“, když navíc uvedené ujednání o způsobu výpočtu nájemného (dalších úhrad) není povinnou náležitostí nájemní smlouvy, obsahuje-li předmětná smlouva již přímo konkrétní výši nájemného (dalších úhrad). Odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalobce, že předmětnou smlouvu uzavřel se žalovanou subjekt, který v té době již nebyl oprávněn nakládat s majetkem patřícím do konkursní podstaty, neboť i když je na tiskopise v kolonce „Správa domu“ připojeno razítko společnosti U. C., a.s. (úpadce), lze z celého obsahu smlouvy nepochybně ztotožnit subjekt vystupující na straně pronajímatele, jímž byl správce konkurzní podstaty JUDr. T. K., který byl ve smlouvě zmíněn (byť v předtisku začleněn do kolonky zástupce správce domu) a který také u vlastnoručně podepsal; jeho oprávnění k takovémuto úkonu pak vyplývalo ze , o konkursu a vyrovnání, v tehdy platném znění. Na základě toho odvolací soud dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru o nedůvodnosti uplatněného nároku, když spolu s ním dovodil, že žalovaná nezasahuje neoprávněně do vlastnického práva žalobce k předmětnému domu, neboť je nájemkyní bytu na základě smlouvy ze dne 1. 11. 1999.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle a b) a jehož přípustnost opřel o ustanovení ve spojení s odst. 3 Vadu řízení spatřuje dovolatel v tom, že odvolací soud neprovedl žalobcem navržený důkaz znaleckým posudkem ohledně data podpisu žalované na ě a poukazuje na důležitost tohoto důkazu, jímž mohlo být potvrzeno (event. vyvráceno) tvrzení žalobce, že žalovaná u podepsala ve zcela nepřiměřené době ( obč.zák.) a že její nájemní vztah nemohl proto platně vzniknout. Odvolacímu soudu dovolatel dále vytýká, že v rozporu se „stávající judikaturou (např. Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek NS ČR R 31/1997, rozsudek Vrchního soudu v Praze sp.zn. , rozsudek Krajského soudu v Brně sp.zn. jedná se o rozsudky týkající se určitosti směnečné sumy, dle našeho /rozuměno dovolatelova/ názoru však použitelné i pro jakékoliv jiné právní vztahy) a kogentními ustanoveními hmotného práva (zk.č. , )“ rozhodl o „právních otázkách působících absolutní neplatnost y nazvané Dohoda o užívání bytu“, na jejímž základě mělo žalované vzniknout právo nájmu předmětného bytu. Ve prospěch názoru, že označený právní úkon je absolutně neplatný, dovolatel argumentuje v prvé řadě tím, že „subjekt právního vztahu musí existovat a musí být konkretizován tak, aby byl nezaměnitelný s nějakou třetí osobou a musí mít způsobilost k právním úkonům v platném znění“; v této souvislosti poukazuje na to, že z y vyplývá, že na jedné straně vystupuje obchodní společnost U. C., a.s., zastoupená správcem konkurzní podstaty JUDr. T. K. a namítá, že tato společnost nebyla dne 1. 11. 1999 způsobilá k uzavření předmětné smlouvy, a že správce konkurzní podstaty musel jednat vlastním jménem a nikoliv v zastoupení úpadce. Důvodem neplatnosti je i neurčitost a nesrozumitelnost smlouvy, kterou dovolatel spatřuje jednak v tom, že odkazuje na ustanovení , jež v době jejího uzavření neexistovalo, jednak v ujednání obsaženém v odstavci 1, článku II, z něhož dle názoru dovolatele nelze ani po pečlivém výkladu dovodit výši dohodnutého nájemného a záloh na vodné a stočné (navíc sjednanou v neexistující měně); smlouva tak neobsahuje náležitost stanovenou v obč.zák., což ji činí neplatnou. Za absolutně neplatný pro neurčitost, nesrozumitelnost a pro rozpor se zákonem označuje dovolatel odstavec 2 článku II. dohody, konkrétně jeho druhou a třetí větu: “Při změně cenových předpisů ……“ a „Změnu úhrady oznámí správa domu ……“. Dovolatel má za to, že označený článek „nesprávně přebírá režim tzv. regulovaného nájemného, který zavádí vyhláška Ministerstva financí č. 176/1993 Sb…..“ a poukazuje na to, že na předmětnou nájemní smlouvu se podle uvedeného předpisu regulace nájemného nevztahovala. Navrhl, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná ve svém dovolacím vyjádření namítla, že dovolání není v dané věci přípustné, neboť dovolatel neformuluje právní otázku, pro niž by mělo být napadené rozhodnutí právně významné, vyvracela dovolací námitky o existenci vady řízení a důvodech neplatnosti předmětné smlouvy a navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ), se nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení a c)

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.

O takový případ se však v projednávané věci nejedná, neboť soud prvního stupně rozhodl ve svém v pořadí prvním rozsudku, zrušeném usnesením odvolacího soudu, stejně, jako ve svém v pořadí druhém rozsudku, potvrzeném dovoláním napadeným rozsudkem, tj. žalobu zamítl.

Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení , o něž ji opírá dovolatel.

Podle je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ). Jelikož ve smyslu ustanovení je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil.

V projednávané věci dovolatel sice formálně uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ( ), jak je však patrno z obsahu dovolání, jeho námitky proti právnímu závěru odvolacího soudu o platnosti předmětné smlouvy jsou založeny na kritice skutkových zjištění (závěrů) o obsahu smlouvy (obsahu vůle účastníků v ní projevené), k nimž odvolací soud dospěl i za pomoci výkladu ( obč.zák.) daného právního úkonu. Dovolatel v podstatě předkládá jinou (vlastní) verzi výkladu obsahu smlouvy a z ní dovozuje právní závěr odlišný od toho, k němuž dospěl odvolací soud. Dovolatel tu však přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle a b) - přípustné ( ). V případě, že je přípustnost dovolání teprve zvažována (podle ), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.

Na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nelze usoudit ani z námitky, že odvolací soud rozhodl v rozporu se „stávající judikaturou“; odkaz na dovolatelem uváděná rozhodnutí je v daných souvislostech nepřípadný, neboť závěry v nich vyjádřené se týkají náležitostí směnky, jakožto specifického (přísně formálního) právního úkonu.

Pokud pak dovolatel namítá existenci tzv. jiné vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), je třeba uvést, že k takovýmto vadám (jakož i k vadám uvedeným v ) dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné; samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání podle , nezakládají.

Se zřetelem k výše uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání žalobce podle a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle ustanovení , , a zavázal žalobce, který zavinil, že jeho dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalované vznikly v souvislosti s podáním vyjádření prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 950,-Kč ( , ve spojení s , ve spojení s a ) a z paušální částky náhrad hotových výdajů, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 30. srpna 2004

Doc.JUDr.Věra Korecká, CSc. , v.r.

předsedkyně senátu