Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1744/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 29. 9. 2000, č.j. -6, kterým Okresní soud v Chebu nařídil podle svého usnesení ze dne 26. 5. 2000, sp. zn. , za porušení povinnosti „zamezit přístup v průběhu sporu k fotografii žalobce, k jeho jménu, příjmení a titulu nalézajících se ve fotoalbu založeném ve spise vedeném Policií České republiky – Okresním úřadem vyšetřování Ch. a všech jeho kopiích,“ výkon rozhodnutí uložením pokuty 10.000,- Kč povinné. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že předpoklady pro nařízení exekuce jsou splněny.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná (za niž jednala zaměstnankyně s právnickým vzděláním) dovoláním, namítajíc materiální nevykonatelnost podkladového rozhodnutí (povinnost, jež byla uložena, nelze splnit způsobem, který by byl v souladu s právním řádem) a okolnost, že věc „nenáleží do pravomoci soudů,“ tedy – v poměrech exekučních – nedostatek spočívající v tom, že rozhodnutí, jehož výkon oprávněný navrhl, bylo vydáno orgánem, který k tomu nebyl pravomocný (od účinnosti je jím podle dovolatelky Úřad na ochranu osobních údajů).

Oprávněný – s odkazem na ve znění účinném od 1. 1. 2001 – navrhl, aby dovolací soud pro absenci zásadního právního významu napadeného rozhodnutí dovolání odmítl.

Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle ve znění účinném do 31. 12. 2000).

O takovýto posléze uvedený případ jde v souzené věci, jelikož odvolací soud – ač rozhodl po 1. 1. 2001 – odvolání proti usnesení soudu prvního stupně vydanému 29. 9. 2000 projednal a rozhodl o něm podle dosavadních právních předpisů (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 15. ). Okolnosti, že v odůvodnění usnesení citoval ustanovení „ve znění platném od 1. 1. 2001,“ když uvedené ustanovení novelizací dotčeno nebylo, a že záhlaví a poučení o opravných prostředcích odpovídají úpravě účinné od 1. 1. 2001 (srov. ve znění účinném do 31. 12. 2000 a po uvedeném dni), na výše uvedeném závěru nic nemění; odvolací soud ve skutečnosti totiž žádné ustanovení v novelizovaném znění, jež by se od některého z ustanovení tohoto předpisu ve znění předchozím lišilo, neaplikoval, nýbrž naopak usnesení, jímž soud prvního stupně výkon rozhodnutí nařídil, potvrdil, vycházeje přitom z ustanovení ve znění účinném do 31. 12. 2000.

Je-li namístě napadené usnesení posuzovat jako rozhodnutí vydané po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, je nutno , ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále též jen „ “), použít i v dovolacím řízení.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení , a ; o žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných však v dané věci nejde.

Ustanovení spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s vadami řízení, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným; takové vady, k nimž je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( ), ze spisu nevyplývají. Námitka dovolatelky, že soudy v exekučním řízení rozhodly ve věci, která nenáleží do pravomoci soudů ( , ), opodstatněná není. Pravomoc soudu nařídit a provést výkon rozhodnutí vyplývá z ustanovení , podle něhož v občanském soudním řízení soudy (mimo jiné) provádějí výkon rozhodnutí (soudů, příp. jiných orgánů), která nebyla splněna dobrovolně. Jiná je otázka, zda podkladové rozhodnutí (zde usnesení o předběžném opatření) bylo soudem vydáno v mezích jeho pravomoci ( ) a zda je tudíž způsobilým exekučním titulem; její přezkum v tomto dovolacím řízení však možný není, neboť jde o věcné posouzení návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, které se zmíněnou zmatečnostní vadou nemá nic společného.

Dovolání není přípustné ani podle , jelikož napadené rozhodnutí není usnesením měnícím nýbrž potvrzujícím, a nelze je podřadit ani případům vyjmenovaným pod písmeny b/ až f/ tohoto ustanovení (a tedy ani pod jeho písmenem d/, jelikož sice jde o usnesení potvrzující, nikoli však takové, jímž by bylo potvrzeno usnesení o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu).

Přípustnost dovolání není dána ani ustanovením , a to proto, že ji ve výroku svého rozhodnutí odvolací soud výslovně nezaložil (odstavec 1/), a že návrh na vyslovení přípustnosti dovolání povinná nevznesla (odstavec 2/).

Protože dovolání není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud je – aniž mohl podrobit dovolacímu přezkumu (právní) otázky způsobilosti podkladového rozhodnutí být exekučním titulem z hlediska posouzení oprávněnosti orgánu k jeho vydání a materiální vykonatelnosti – odmítl ( , věta první, ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , věty první, a , věty první (per analogiam), Náklady, jež oprávněný (zastoupen advokátem) vynaložil v tomto stadiu řízení, nevykazují znak účelnosti ( , věta první, ), neboť vyjádření k dovolání vychází z úpravy účinné od 1. 1. 2001.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. srpna 2004

JUDr. Pavel Krbek, v.r.

předseda senátu