Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1473/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 10. 10. 2002, č.j. -3, zamítl návrh žalovaného na povolení obnovy řízení vedeného u téhož soudu pod sp.zn. a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 30. 10. 2001, č.j. -44, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2002, č.j. -58, bylo žalovanému uloženo vyklidit do patnácti dnů od právní moci rozsudku byt v domě č.p. 794, E. 2 v P., ve 4. podlaží, IV. kategorie o velikosti 1+1 se společným WC. Obvodní soud pro Prahu 5 (soud prvního stupně) v řízení o obnově dospěl k závěru, že žalovaným navrhovaný důkaz (výslech svědka P. M.) není důkazem novým ve smyslu ustanovení , neboť žalovanému musel být tento důkaz znám již v době původního řízení před soudem prvního stupně (nenavrhl jeho provedení proto, že neznal adresu svědka) a ještě před vyhlášením rozsudku odvolacího soudu v původním řízení. Žalobce tudíž o existenci uvedeného důkazu věděl a nesplnil svoji důkazní povinnost před soudy obou stupňů. Soud prvního stupně rovněž dovodil, že nejde ani o důkaz uvedený v , neboť uvedené ustanovení má na mysli situaci, kdy účastník řádně splnil povinnost označit důkazy k prokázání svých tvrzení ( ), avšak jím navržený důkaz nemohl být v původním řízení proveden, neboť tomu bránila překážka objektivní povahy (například označený svědek byl neznámého pobytu). Neoznačil-li však účastník takový důkaz již v původním řízení, nemůže se provedení tohoto důkazu domáhat žalobou na obnovu řízení.

K odvolání žalovaného Městský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 7. 2. 2003, č.j. -8, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že z pohledu ustanovení jsou skutečnosti a důkazy nové pouze tehdy, jestliže je účastník řízení, přestože v době původního řízení objektivně vzato existovaly, nemohl bez své viny (tzn. proto, že o nich nevěděl a ani jinak z procesních hlediska nezavinil, že nesplnil povinnost tvrzení nebo důkazní povinnost) použít. Ustanovení má na mysli výlučně situaci, kdy účastník řízení řádně splnil povinnost označit důkazy k prokázání svých tvrzení ( ), avšak jím navržený důkaz nemohl být v původním řízení proveden, neboť tomu bránila překážka objektivní povahy (např. označený svědek byl neznámého pobytu či došlo ke ztrátě označenéy atd.). Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že v dané věci nejsou splněny předpoklady obnovy řízení ve smyslu ustanovení ani písm. b) , neboť důvod obnovy uplatňovaný žalovaným spočíval v navržení důkazu výslechem svědka, jehož úplnou identifikaci byl schopen uvést až po pravomocném skončení původního řízení, přičemž v průběhu tohoto řízení (ať již prvostupňového nebo odvolacího za podmínek předpokládaných v ustanovení a ) žalovaný řádně nesplnil svoji povinnost označit důkazy ( ), když tento důkaz nenavrhl, ač o něm prokazatelně věděl. K odvolací námitce žalovaného odvolací soud uvedl, že předpokladem pro úspěšné uplatnění žaloby na obnovu řízení je situace, kdy účastník v předchozím řízení řádně splnil svoji povinnost označit důkazy k prokázání svých tvrzení ( ), avšak jím navržený důkaz nemohl být v témže řízení proveden, neboť tomu bránila překážka objektivní povahy (např. neznámý pobyt navrženého svědka), nikoliv situace, kdy důkaz v předchozím řízení účastník nenavrhl a ani nebyl schopen navrhnout, neboť nemohl identifikovat svědka uvedením jeho jména, příjmení a bydliště (jak se nesprávně domnívá žalovaný).

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost blíže neodůvodnil odkazem na příslušné zákonné ustanovení a v němž uplatnil dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. Odvolacímu soudu vytýká nesprávnost výkladu ustanovení a namítá, že „nepřípustně rozšiřuje povinnost žalovaného jako účastníka řízení označit důkazy pro svá tvrzení podle ust. , tj. identifikovat navrhované důkazní prostředky natolik určitě, aby důkazy v řízení vůbec mohly být provedeny, na povinnost účastníka uvést všechny skutečnosti, jimiž by bylo možno prokázat, že jeho tvrzení jsou pravdivá“. Protože však posléze uvedených skutečností je neurčité množství (uvádí se dále v dovolání) a není možno je všechny znát, nelze nikomu ukládat povinnost je všechny znát a nelze také spojovat procesní odpovědnost účastníka s tím, že takto široce pojatou povinnost nesplnil. Dovolatel má zato, že ustanovení „ “ jako podmínku obnovy řízení stanoví, že jsou zde důkazy, které účastník nemohl použít v původním řízení, a že použitím důkazu v tomto smyslu nelze rozumět nic jiného, než označení (tj. identifikaci) důkazu ve smyslu ustanovení Navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (, ), se nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Jestliže napadeným rozhodnutím je usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ). Protože použití ustanovení nepřipadá v úvahu, neboť usnesení soudu prvního stupně, kterým byl zamítnut návrh na obnovu řízení, nepředcházelo dřívější - odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu, lze o přípustnosti dovolání uvažovat jen z pohledu ustanovení

Podle ustanovení ve spojení s , odst. 2 je dovolání přípustné proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě na obnovu řízení, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (srov. ve spojení s ).

Dovolatel neformuluje právní otázku, se kterou by bylo možno spojovat zásadní právní význam napadeného usnesení (ostatně ani neopírá přípustnost dovolání o ustanovení ). Dle obsahu dovolání je uplatněný dovolací důvod spatřován v nesprávném výkladu ustanovení , přičemž dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že „nepřípustně rozšiřuje povinnost žalovaného jako účastníka řízení označit důkazy pro svá tvrzení podle ust. … na povinnost uvést všechny skutečnosti, jimiž by bylo možno prokázat, že jeho tvrzení jsou pravdivá“. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí se však nepodává, že by odvolací soud založil svůj závěr o nesplnění podmínek pro obnovu řízení podle nebo b) na názoru předkládaném v dovolání; již z tohoto důvodu nemůže být proto tato otázka předmětem dovolacího přezkumu, a to ani v rámci posouzení přípustnosti dovolání podle Dovolací soud přitom neshledává, že by výklad ustanovení a b), z něhož odvolací soud při svém rozhodování vycházel, nebyl v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu.

Se zřetelem k uvedenému dovolací soud dovolání žalovaného jako nepřípustné podle a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , , a a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly v dovolacím řízení náklady, na jejichž náhradu by měla vůči žalovanému právo.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. srpna 2004

Doc. JUDr. Věra K o r e c k á , CSc., v.r.

předsedkyně senátu