Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1686/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné V. z. p. Č. r., proti povinnému J. T., zastoupenému advokátkou, srážkami z důchodu pro částku 1.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. srpna 2002, č. j. -29, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 11. 2. 2002, č.j. -10, jímž okresní soud nařídil – podle vykonatelného platebního výměru V. z. p. ČR ze 17. 11. 1999, č. 2149900238 ve spojení s rozhodnutím Rozhodčího orgánu V. z. p. ČR z 19. 1. 2000, č.j. 8201/99/Fi – výkon rozhodnutí.

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje ze zásadního právního významu, který podle jeho názoru napadené usnesení má, povinný namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „“) spatřuje v tom, že odvolací soud potvrdil usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí přesto, že „dlužné pojistné oprávněnému řádně zaplatil v termínech, na kterých se s ním dohodl.“ Protože oprávněná mu dodatečné zaplacení dlužného pojistného sama umožnila a neupozornila ho, že bude povinen hradit jakékoliv další částky, považuje povinný vymáhání penále exekucí za jednání v rozporu s dobrými mravy, jež by „jako takové nemělo požívat právní ochrany.“ K této námitce, ač byla v odvolání uplatněna, však krajský soud nepřihlédl.

Nejvyšší soud se zabýval nejdříve otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu (jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí) přípustné, jen dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ).

O žádný z uvedených případů však v souzené věci nejde

Ustanovení (dále též jen „obč. zák.“) stanoví, že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Dobrými mravy se rozumí souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Hovoří-li ustanovení obč. zák. o výkonu práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů, má tím na mysli právní úkony či faktické chování uskutečňované v občanskoprávních vztazích (jichž jsou práva a povinnosti obsahem) účastníky těchto vztahů. Občanskoprávním vztahem je přitom právní vztah, jehož předmět je upravován a dalšími předpisy občanského práva hmotného. Návrh na výkon rozhodnutí je však – stejně jako např. žaloba – úkonem procesněprávním, jeho posuzování podle (hmotněprávního) ustanovení obč. zák., tedy z hlediska rozporu či souladu s dobrými mravy jakožto morálními pravidly, je tudíž nepřípadné, resp. není vůbec namístě, jelikož jde o pouhé využití možnosti vyplývající pro oprávněného (má-li zato, že povinnost nebyla splněna dobrovolně) z procesněprávního předpisu, a to ustanovení , podle něhož nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (srov. též usnesení z 28. 11. 2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2003 pod poř. č. 67). Jak tedy plyne z uvedených závěrů, právní posouzení předmětné věci – nařízení výkonu rozhodnutí (jehož existenci ani materiální či formální vykonatelnost ostatně dovolatel nijak nezpochybňuje) – v rozporu s dosavadní judikaturou, a tedy ani nesprávné ve smyslu ustanovení , není.

Skutečnost, že povinný dlužné pojistné (tedy jistinu, zatímco vykonáváno je rozhodnutí týkající se zákonné sankce, totiž penále) oprávněné „řádně zaplatil v dohodnutých termínech,“ že oprávněná mu „dodatečné zaplacení dlužného pojistného sama umožnila a neupozornila ho, že bude povinen hradit jakékoliv další částky,“ je pro nařízení exekuce právně nevýznamná již proto, že v tomto stadiu vykonávacího řízení soud takové okolnosti nezkoumá (případná dohoda, že oprávněná nebude trvale nebo jen po určitý čas své právo /zde ovšem právo na penále/ exekučně vymáhat – jejíž existenci však netvrdil ani samotný dovolatel – by mohla být relevantní teprve v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř).

Protože odvolací soud dovolatelem vymezenou otázku vyřešil v souladu s ustálenou soudní praxí, není jeho potvrzující usnesení rozhodnutím po právní stránce zásadního významu; dovolání tudíž není přípustné a Nejvyšší soud je bez jednání ( věta první ) podle ustanovení věty první a odmítl.

Dovolání bylo odmítnuto, oprávněné náklady tohoto řízení, na jejichž náhradu by jinak měla právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení , a výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. srpna 2004

JUDr. Vladimír Mikušek, v.r.

předseda senátu