Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 840/2004

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. ze dne 2. 10. 2003 byl P. P. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.), jehož se dopustil skutkem spočívajícím v tom, že dne 3. 4. 1998 v P. k Obvodnímu soudu pro Prahu 4 podal prostřednictvím svého právního zástupce JUDr. P. Š. návrh na vydání platebního rozkazu, kterým měla být manželům Ing. P. a I. P. uložena povinnost zaplatit žalobci částku 445.966,-Kč s úrokem z prodlení a náklady řízení, přičemž v návrhu nepravdivě uvedl, že cena díla byla stanovena dohodou ve výši 1.776.160,40,-Kč a k tomuto návrhu doložil originál smlouvy o dílo, uzavřené mezi jím a manželi P., kde původní cenu 1.453.086,-Kč přeškrtl a ručně místo ní vepsal částku 1.767.160,40,-Kč. Za uvedený trestný čin mu byl uložen peněžitý trest s odpovídajícím náhradním trestem odnětí svobody a bylo též rozhodnuto o náhradě škody.

O odvolání obviněného rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze rozsudkem sp. zn. ze dne 23. 3. 2004 a to tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d) trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř.znovu rozhodl tak, že obviněného podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby, kterou mu byl kladen za vinu skutek již shora popsaný a ve kterém byl spatřován uvedený trestný čin.

Všechny výroky uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze napadla dovoláním podaným včas a za splnění všech zákonem předpokládaných náležitostí nejvyšší státní zástupkyně, a to v neprospěch obviněného, když za dovolací důvod označila ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že citovaný rozsudek je založen na nesprávném právním posouzení skutku. V důvodech dovolání potom uvedla, že jednáním obviněného byl uveden v omyl Obvodní soud pro Prahu 4, když z tohoto hlediska si odvolací soud neujasnil,že při podvodném jednání ve smyslu ustanovení § 250 tr. zák. nemusí být osoba poškozeného totožná s osobou, kterou pachatel uvádí v omyl a ta následně také v omylu jedná. Má za to, obviněným uvedený zfalšovaný důkaz (nabídnutý v rámci žaloby Obvodnímu soudu pro Prahu 4 ) vedl v konečném důsledku k obohacení obviněného na úkor poškozených. Za daného stavu věcí tak nemohlo jít pouze o občanskoprávní vztah v souvislosti s uplatněním finančního nároku obviněného vůči poškozeným v rámci občanskoprávního řízení. Dovolatelka dodala, že předmětný skutek je v příslušném výroku soudu popsán neúplně, avšak tato skutečnost (s ohledem na příslušná skutková zjištění) sama o sobě nepředstavuje porušení hmotného práva. Uzavřela s tím, že v předmětné trestní věci tak není dán soulad mezi skutkovými zjištěními zachycenými ve výroku prvoinstančního soudu a právním závěrem, pod nějž byla tato skutková zjištění podřazena odvolacím soudem,což ve svém důsledku představuje nesprávné právní posouzení skutku ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Proto také navrhla, aby dovolací soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. citovaný rozsudek Městského soudu v Praze v celém rozsahu zrušil, stejně jako všechna rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně k níž došlo zrušením pozbyla podkladu a dále, aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

K takto podanému dovolání se obviněný do této doby nevyjádřil.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání je takto určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností z hlediska norem hmotného práva. V uvedených souvislostech potom dovolatelka namítala, že předmětný skutek obsahuje všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. a tímto trestným činem tak měl být obviněný uznán vinným z důvodů rozvedených v podaném dovolání. Takto konstatovanou výtku, týkající se správnosti aplikace hmotného práva v rámci trestního zákona, je třeba považovat ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za právně relevantní. Po zvážení argumentace užité dovolatelkou i argumentace plynoucí z citovaného rozsudku odvolacího soudu (při nepochybně zjištěném skutkovém ději), dospěl dovolací soud k závěru, že podané dovolání je zjevně neopodstatněné. V předmětné věci jde zcela evidentně o rozpor mezi obviněným, který konal stavební práce a mezi manžely P., kteří byli objednateli těchto prací, když zmíněný rozpor zjevně spočívá ve sporu o finanční hodnotu těchto prací. Lze souhlasit se závěry odvolacího soudu s tím, že v dané věci jde nepochybně o občanskoprávní spor týkající se provedených prací, ceny díla, práva na doplacení ceny a stanovení povinností jednotlivých stran tohoto sporu po jeho projednání. Doklady předložené obviněným v rámci jím podané žaloby a stejně tak i nárokovaná částka jsou jeho subjektivním přesvědčením o správnosti jeho nároku. Pokud jde o opakované námitky stran jiné částky, kterou uvedl v žalobě (přeškrtnutá částka v textu původní smlouvy o dílo), pak lze snad pouze dodat, že pokud by tuto částku (vyšší) v žalobě v rámci občanskoprávního řízení neuvedl, pak by podání takové žaloby nemělo ani smysl, protože k podání takové žaloby by ani neměl důvod, když obě strany sporu by tak vycházely z částky, které byla sjednána v rámci již zmíněné smlouvy o dílo. Takový postup opírající se zjevně o subjektivní přesvědčení obviněného však ve světle uvedených skutečností nelze interpretovat jako vědomě nesprávný údaj (tvrzení), který měl mystifikovat soud příslušný k projednání celého sporu. V tomto duchu také obviněný koncipoval (společně se svým právním zástupcem) návrh na vydání platebního rozkazu k Obvodnímu soudu pro Prahu 4, v jehož textu také poukázal na to, že změny rozsahu předmětného díla (včetně souhlasu se změnou ceny) byly žalovanými akceptovány. Tuto skutečnost potom poněkud neobratně vyjádřil i přepsáním již uvedené částky v samotné smlouvě o dílo, když z podaného návrhu je potom zřejmé, že skutečnosti, které uváděl, byl připraven před soudem v rámci předpokládaného dalšího řízení prokázat.

Samozřejmě případné další skutečnosti,které po vydání platebního rozkazu vedly až k vydání rozsudku pro zmeškání, nelze přičítat k tíži obviněného a z pohledu posouzení celé věci jsou právně bezvýznamné. Je takto nepochybné, že s ohledem na shora uvedené nemohlo jít o trestný čin, a to ani trestný čin podvodu podle § 250 tr. zák., když obviněným nebyl nikdo uveden v omyl, ani omylu nikoho nevyužil. Stejně tak nelze mít za to, že jednáním obviněného vznikla někomu jinému škoda, když tato okolnost měla být právě předmětem jednání soudu v rámci občanskoprávního řízení, ke kterému však z důvodů již shora uvedených dosud nedošlo. Snad pouze na okraj lze vytknout odvolacímu soudu, že v důvodech svého rozhodnutí se nezabýval výslovně i namítaným podvodným jednáním obviněného vůči příslušnému soudu, u kterého podal v rámci občanskoprávního řízení svou žalobu. Avšak ani tato skutečnost nemohla vést dovolací soud k jiným než shora uvedeným závěrům.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo než podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné,přičemž tak učinil za dodržení podmínek vymezených v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í :Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 26. srpna 2004

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka