Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 126/2004

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se podanou žalobou a po jejím částečném zpětvzetí domáhal po žalované zaplacení pojistného plnění ve výši 227.300,- Kč s příslušenstvím z pojistné události, při níž vznikla škoda na jeho automobilu havarijně pojištěného smlouvou uzavřenou mezi účastníky. Ve sporu šlo především o posouzení, zda k pojistné události došlo při řízení automobilu pod vlivem alkoholu žalobce, který to popíral a což je podle příslušných pojistných podmínek výlukou z pojištění, kdy právo na pojistné plnění nevznikne.

Krajský soud v Hradci Králové shora označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 29. dubna 2003, č.j. -39, kterým Okresní soud ve Svitavách žalobu zamítl, rozhodl o nepřiznání náhrady nákladů řízení žádnému z účastníků a uložil žalobci nahradit České republice náklady řízení (výrok I.). Dále rozhodl o nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení žádnému z účastníků (výrok II.).

Odvolací soud se se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, jakož i s jeho právním posouzením věci ztotožnil. V řízení bylo na základě svědeckých výpovědí prokázáno, že žalobce v době vzniku dopravní nehody řídil automobil pod vlivem alkoholu. Všichni slyšení svědci (dopravní policisté vyšetřující dopravní nehodu, jakož i ošetřující lékařka nemocnice, v níž byl žalobce po dopravní nehodě ošetřen) shodně vypověděli, že z dechu žalobce a jeho chování bylo zřejmé, že je pod vlivem alkoholu. Přihlédnuto bylo i k tomu, že žalobce odmítl odborné vyšetření (dechovou i krevní zkoušku) na zjištění přítomnosti alkoholu v jeho těle, čímž se vlastně sám zbavil možnosti vyvrátit pravdivost skutečnosti, o níž svědci vypovídali. V řízení naopak prokázáno nebylo, že by žalobce následkem dopravní nehody nebyl schopen posoudit následky svého jednání. Učinit takový závěr znemožnil sám žalobce tím, že další odborné vyšetření odmítl a nemocnici na vlastní žádost opustil. Rovněž nebylo prokázáno ani to, že by žalobce mohl alkohol požít až po dopravní nehodě. Odvolací soud dále v odůvodnění rozsudku uvedl, že právně bezvýznamným je pro skutkový závěr soudu výsledek přestupkového řízení, podle něhož nebyla prokázána odpovědnost žalobce za úmyslné odmítnutí odběru krve za účelem zjištění požití alkoholu před jízdou. Pokud jde o výsledek přestupkového řízení, je soud vázán pouze rozhodnutím příslušného orgánu o tom, že byl přestupek spáchán a kde jej spáchal, nikoli však jeho závěrem o tom, že „podezření z přestupku na ochranu před alkoholismem a jinými toxikomaniemi nebylo spolehlivě zjištěno a prokázáno“. S ohledem na správnost skutkového závěru soudu prvního stupně o tom, že žalobce řídil vozidlo v době vzniku dopravní nehody pod vlivem alkoholu, odvolací soud potvrdil jako správný i jeho právní závěr, že v takovém případě žalobci (pojištěnému) právo na plnění z pojištění, s ohledem na příslušné ustanovení pojistných podmínek (výluka z pojištění), nevzniklo.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost opřel o ustanovení (dále též jen „ “). Soudům obou stupňů, které jeho žalobní nárok zamítly s odůvodněním, že řídil vozidlo pod vlivem alkoholu a že se tedy na něj vztahuje výluka z pojištění, vytkl, že jejich rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení věci. Konkrétně namítl, že žalovaná neunesla důkazní břemeno o tvrzení, že řídil pod vlivem alkoholu. Obsah přestupkového řízení není důkazem ve prospěch tvrzení žalované, neboť v něm pro jízdu pod vlivem alkoholu postižen nebyl. Stejně tak není možné hodnotit ani skutečnost, že se nepodrobil dechové i krevní zkoušce na alkohol. Jako důkaz nemohou pro uvedené tvrzení žalované obstát ani svědecké výpovědi, které považovaly soudy obou stupňů za rozhodné důkazy a které dovolatel označil za subjektivní názory svědků. Jiný důkaz o tom, že řídil pod vlivem alkoholu, prováděn nebyl. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje dovolatel v tom, že účastník musí své tvrzení, že určitá činnost byla v rozporu se zákonem prováděna pod vlivem alkoholu, prokázat nikoli subjektivními názory svědků (např. z dojmů o zápachu z úst), ale objektivně – ať už některou z metod zjišťování alkoholu v krvi anebo svědecky v tom směru, co a kdy bylo vypito.

Dovolatel navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Jelikož řízení před soudem prvního stupně bylo zahájeno po 1. lednu 2001, uplatní se pro dovolací řízení – v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I., části dvanácté, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – ve znění účinném od 1. ledna 2001.

Dovolání v této věci není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (jak tomu bylo i v posuzovaném případě), přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení , pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozsudek odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním právním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tak zásadně důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ).

Nesprávným právním posouzením věci ve smyslu je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně vyložil.

Nesprávné právní posouzení věci je způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, jestliže právě na něm napadené rozhodnutí spočívalo, jinými slovy, bylo-li rozhodující pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu.

Jelikož ve smyslu ustanovení věty první je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil. Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Přípustnost dovolání pak není založena pouhým tvrzením dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce má, nýbrž až kladným závěrem dovolacího soudu, že tomu tak vskutku je.

Zásadní právní význam dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud neshledává.

V projednávané věci – jak je patrno z obsahu dovolání – je výtka nesprávnosti právního posouzení věci založena na kritice správnosti skutkového zjištění, že žalobce řídil vozidlo v době vzniku škody pod vlivem alkoholu. Dovolatel tak přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit a že přezkumná činnost dovolacího soudu směřuje k posouzení právní kvalifikace věci včetně procesních aspektů bez toho, že by byl oprávněn zasahovat do skutkového stavu, zjištěného v nalézacím řízení soudy nižších stupňů. Případná neúplnost nebo nesprávnost skutkových zjištění a závěrů, k nimž odvolací soud dospěl a na nichž své rozhodnutí založil, není totiž žádným z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení , nýbrž může být (při splnění dalších předpokladů) dovolacím důvodem podle ustanovení (prostřednictvím kterého lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Tento dovolací důvod však není relevantním dovolacím důvodem v případě, že přípustnost dovolání má být založena podle ustanovení

Jestliže tedy v souzené věci dovolatel napadl právní závěr odvolacího soudu (a shodně i soudu prvního stupně) o tom, žalobci nevznikl nárok na výplatu pojistného plnění pro výluku z pojištění nastalou v důsledku řízení vozidla žalobcem pod vlivem alkoholu, námitkami zpochybňujícími správnost a úplnost skutkových zjištění, na základě nichž soudy obou stupňů k uvedenému právnímu posouzení dospěly, není dovolání podle přípustné.

Tento závěr s sebou nese posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), odmítl [ věta první, ].

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a za situace, kdy neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu těchto nákladů a žalované v souvislosti s tímto řízením žádné prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 25. srpna 2004

JUDr. Miroslav Gallus, v.r.

předseda senátu