Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
5101A875D334B2CBC1257A4E0069246A.html
HTML · 15.98 KB
No categories available
32 Odo 113/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobce JUDr. T. F., zastoupeného, advokátkou, proti žalované F. S., a.s., zastoupené, advokátem, o zaplacení částky 45.440,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 8 C 70/2001 , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. dubna 2003, č.j. 15 Co 347/2002 -82, takto:
I. Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Krajský soud v Ostravě shora označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 23. května 2002, č.j. 8 C 70/2001 -61, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 5. září 2002, č.j. 8 C 70/2001 -68, v odvoláním napadeném rozsahu, tj. ve vyhovujícím výroku ve věci samé, kterým bylo žalované uloženo zaplatit žalobci částku 45.440,- Kč s příslušenstvím, jakož i v obou výrocích o náhradě nákladů řízení (výrok I.). Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Okresní soud ve Vsetíně rozhodl dále doplňujícím rozsudkem ze dne 29. srpna 2003, č.j. 8 C 70/2001 -95, o povinnosti žalované zaplatit České republice další náklady státu.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, které odůvodnila ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř. “). Má za to, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam a že odvolací soud řešil právní otázku v rozporu s hmotným právem. Napadené rozhodnutí označila za zásadně právně významné v posouzení právního vztahu ze smlouvy o zprostředkování mezi účastníky. Dovolatelka nesouhlasí se shodným závěrem soudů obou stupňů, že se tento právní vztah řídil obchodním zákoníkem. Protože se v posuzovaném případě samotné zprostředkování mělo týkat nájmu nebytových prostor, který je upraven pouze občanským zákoníkem , má za to, že i právní režim zprostředkování se měl řídit občanským zákoníkem , který má poněkud jinou úpravu zprostředkování než obchodní zákoník. Ve vazbě na občanskoprávní režim zprostředkování pak má dovolatelka dovolání za přípustné, neboť hodnota peněžitého plnění převyšuje 20.000,- Kč. Rozporu s hmotným právem při řešení právní otázky se podle dovolatelky dopustily soudy obou stupňů svým shodným závěrem, že smlouvou o zprostředkování je objednávka č. H-KA-045 ze dne 21. října 1998. V této souvislosti namítla, že soudy v rozporu se skutkovým tvrzením žalobce, že smlouvu o zprostředkování uzavřel přímo ústní formou s předsedou představenstva žalované, vzaly za prokázané, že uvedená smlouva byla uzavřena na základě uvedené objednávky.
Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud dovoláním napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Jelikož řízení u soudu prvního stupně bylo dokončeno (a rozhodnutí soudů obou stupňů vydána) po 1. lednu 2001, uplatní se pro dovolací řízení - v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle ustanovení § 236 o. s. ř. o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (jak tomu bylo i v posuzovaném případě), je jednou z podmínek přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. , o které lze obecně přípustnost dovolání opřít, skutečnost, že dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž k příslušenství pohledávky se nepřihlíží [srov. § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. ].
Jelikož dovoláním dotčeným prvním výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodnuto ve věci samé o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč (ale současně převyšujícím 20.000,- Kč), je pro posouzení přípustnosti dovolání v prvé řadě podstatné, zda věc, o které bylo rozhodnuto, je věcí obchodní či nikoli.
V občanském soudním řádu , popřípadě v jiných předpisech, zejména hmotněprávních, není obecně vymezeno, co je třeba rozumět obchodní věcí. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 25. ledna 2000, sp. zn. 33 Cdo 504/99 (zveřejněném v časopise Obchodní právo č. 4/2000, str. 28) vysvětlil, že při vymezení tohoto pojmu pro potřeby civilního soudního řízení je nutné vycházet nejen z ustanovení § 261 odst. 1 a 3 a § 262 odst. 1 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), ale i z ustanovení § 9 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , v němž se (ve znění účinném do 31. prosince 2000) stanoví, že krajské soudy rozhodují dále jako soudy prvního stupně ve věcech obchodních spory z právních vztahů mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti. Obchodní věcí je proto třeba mimo jiné rozumět i takovou věc, která vyplývá z právních vztahů mezi podnikateli, přičemž je nerozhodné, zda tento vztah se řídí příslušnými ustanoveními občanského nebo obchodního zákoníku, pokud se tento vztah týká jejich podnikatelské činnosti.
Podle § 9 odst. 3 písm. r) o. s. ř. o. s. ř. (ve znění účinném od 1. ledna 2001) rozhodují krajské soudy dále v obchodních věcech jako soudy prvního stupně ve sporech z dalších obchodních závazkových vztahů, včetně sporů o náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, s výjimkou sporů uvedených pod body 1. až 6.
Z výše uvedeného ve vztahu k posuzované věci vyplývá, že pro posouzení věcné příslušnosti soudu podle § 9 odst. 3 písm. r) o. s. ř. o. s. ř. je pouze rozhodné, zda jde o věc z právního vztahu mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, a nikoli podle jakého právního předpisu má být příslušná smlouva mezi podnikateli uzavírána. Právně nevýznamná je tak z tohoto pohledu námitka dovolatelky, která občanskoprávní režim nájemní smlouvy, jež měla být mezi účastníky na základě smlouvy o zprostředkování uzavírána, považovala za rozhodující jak pro určení právního režimu smlouvy o zprostředkování, tak pro určení toho, že z procesního hlediska o obchodní věc nejde.
Podle obsahu spisu bylo předmětem řízení, jak byl vymezen tvrzeními žalobce o skutkových okolnostech týkajících se věci, zaplacení provize za zprostředkování služeb. Tento žalobcem tvrzený závazkový vztah účastníků je vzhledem k okolnostem jeho vzniku a povaze stran (oba účastníci jsou podnikateli ve smyslu § 2 odst. 2 obch. zák.) vztahem vzniklým při podnikatelské účastníků a z procesního hlediska tudíž jde o věc obchodní.
Vzhledem k tomu, že dovoláním dotčeným potvrzujícím prvním výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo v obchodní věci rozhodováno ve věci samé o peněžitém plnění ve výši 45.440,- Kč s příslušenstvím, jedná se ve smyslu ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. o věc, u níž není dovolání přípustné. Dovolací soud se proto již nezabýval řešením otázky případného splnění dalších podmínek přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 237 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř.
Rovněž tak dovolání směřující do zbývající části prvního výroku rozsudku odvolacího soudu, tj. do jeho potvrzujícího rozhodnutí o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, jakož i do jeho druhého výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení, majících charakter usnesení ve smyslu § 167 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. ledna 2001 přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Tento závěr s sebou nese posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř. o. s. ř. ), odmítl [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. ].
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s . ř., neboť žalovaná nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu nákladů právo a žalobci v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. srpna 2004
JUDr. Miroslav Gallus, v.r.
předseda senátu