Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 123/2021-17

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Rutarovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 29 015 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 565 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 565 Kč od 28. 10. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 20 450 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 29 015 Kč od 2. 4. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 565 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 565 Kč od 28. 10. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 20 450 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 29 015 Kč od 2. 4. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 2. 12. 2020 se žalobkyně domáhá, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku v celkové výši 29 015 Kč s příslušenstvím, a to z titulu žalovaným nesplněných povinností vyplývajících z obsahu smlouvy o úvěru uzavřené dne 6. 2. 2019 mezi žalobkyní a žalovaným. Výše úvěru činila 45 450 Kč a skládala se z půjčené částky ve výši 25 000 Kč a z kapitalizovaného úroku ve výši 20 450 Kč. Žalovaný měl úvěr splácet v týdenních splátkách po 758 Kč. Žalovaný však svůj dluh vůči žalobkyni splácel nepravidelně a žalobkyni dosud uhradil celkem částku 16 435 Kč. Žalobkyně požaduje příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení až ode dne předepsané splatnosti smlouvy, tj. od 1. 4. 2020.

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu písemným podáním ze dne 17. 5. 2021, které se týkalo posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně uvedla, že provedla kontrolu neplatných dokladů u Ministerstva vnitra, kontrolu předložených dokumentů vyplněných/zaškrtnutých v evidenční kartě klienta, kontrolu rodného čísla a občanského průkazu, kontrolu aktuálního počtu exekucí v Centrální evidenci exekucí, kontrolu aktuální stavu v insolvenčním rejstříku, kontrolu platební historie žalovaného v rámci vlastní společnosti, vyhodnocení aktuální finanční situace žalovaného dle poskytnutých podkladů a vyhodnocení lokality bydliště, zdrojů příjmů na základě praxe z terénu“ od obchodního zástupce. K prokázání těchto tvrzení nepřipojila žalobkyně žádné důkazy a ani tyto neoznačila.

3. K jednání nařízenému na 4. 8. 2021 se bez omluvy nedostavil žalovaný, žalobkyně se z účasti u jednání omluvila, avšak nepožádala z důležitých důvodů o jeho odročení. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti účastníků řízení.

4. Z obsahu samotné žaloby a z provedených listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům:

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 6. 2. 2019 soud zjistil, že tohoto dne došlo mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným k podpisu smlouvy, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému v hotovosti spotřebitelský úvěr v celkové výši 25 000 Kč, a to za úrok ve výši 4 950 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 7 500 Kč, zápůjční úrokovou sazbu ve výši 70,89% a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Celková výše spotřebitelského úvěru tak činila 45 450 Kč. Žalovaný převzal při podpisu smlouvy částku 25 000 Kč. Žalovaný byl podle smlouvy povinen splácet celkovou částku 45 450 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách ve výši 757,50 Kč. První splátku měl žalovaný uhradit dne 13. 2. 2019.

6. Z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru vyplývá, že žalovaný byl dne 6. 2. 2019 seznámen s konkrétními podmínkami poskytnutí spotřebitelského úvěru, včetně všech poplatků.

7. Z evidenční karty klienta datované ke dni 6. 2. 2019 soud zjistil, že tato obsahuje osobní údaje žalovaného včetně čísla jeho občanského průkazu. Žalovaný zde uvedl, že bydlí v nájmu, má učňovské vzdělání, je ženatý, vlastní automobil a byl trestně stíhán. Dále uvedl, že již měl u žalobkyně úvěr. Žalovaný též uvedl, že je zaměstnán na plný úvazek u společnosti INAPA, s.r.o. Třebíč jako dělník s měsíční mzdou ve výši 17 300 Kč. Jiný zdroj příjmu neuvedl. Výdaje na bydlení žalovaný uvedl ve výši 4 420 Kč a ostatní životní výdaje ve výši 2 200 Kč, jiné srážky pak ve výši 500 Kč. Z evidenční karty však nevyplývá, že by žalovaný předložil k ověření svých tvrzení jakékoliv doklady.

8. Z informací o smlouvě číslo vyplývá, že žalovaný celkem uhradil žalobkyni částku 16 435 Kč.

9. Dne 15. 10. 2020 odeslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu k uhrazení částky 29 015 Kč ve lhůtě 7mi dnů od doručení výzvy.

10. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení , (dále též jen„ o. z.“) účinného od 1. 1. 2014.

11. Podle , (dále též jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

15. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

16. Dle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

17. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná a zčásti nedůvodná. Mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru jako smlouvy spotřebitelské ve smyslu § 1810 o. z. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ ve výši 25 000 Kč za podmínek specifikovaných ve smlouvě. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je ve smyslu citovaného § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, neboť žalobkyně neposoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet úvěr, resp. poskytla žalovanému úvěr za okolností, z nichž nebylo možno dovodit, že žalovaný bude schopen jej splácet. Soud přitom vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ) a Ústavního soudu ČR (např. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ). Byť se uvedená judikatura vztahovala k  , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinnému do 30. 11. 2016, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016. Co se týče dílčího rozdílu, a to věty druhé a třetí ZoSÚ, dle nichž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy; spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k tomu se vyjádřil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- Finance s.r.o. v. GK. Soudní dvůr se v uvedené věci zabýval výkladem článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ a jejich dopadu na aplikaci a 87 ZoSÚ. Vyložil, že vnitrostátní soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a musí z toho vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Přitom nelze připustit takovou vnitrostátní právní úpravu, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

19. V právě souzeném případě žalobkyně zaznamenala informace, které získala o majetkové situaci žalovaného do evidenční karty klienta, přičemž z této je zřejmé, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela především z jím poskytnutých údajů. Tyto informace však žalovaný žádným způsobem nedoložil, resp. z karty není zřejmé, že by tak učinil. Žalobkyně sice na výzvu soudu doplnila svá tvrzení o tom, jakým způsobem úvěruschopnost žalovaného ověřovala, avšak na podporu svých tvrzení soudu nepředložila žádné důkazy, resp. žádné důkazy k prokázání svých tvrzení ani neoznačila. Za této situace má soud s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení (zejm. § 84 odst 2, § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ) zato, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzení, že úvěruschopnost žalovaného posoudila s odbornou péčí. Vzhledem k tomu, že se žalovaná k nařízenému jednání nedostavila, nemohla být soudem poučena dle ust. , . Navíc soud žalobkyni již před nařízením prvního jednání ve věci vyzval k doplnění tvrzení a předložení důkazů ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.

20. Na základě těchto úvah soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti dle citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, tedy že žalovanému poskytla spotřebitelský úvěr, byť neposoudila jeho schopnost jako spotřebitele tento spotřebitelský úvěr splácet. S ohledem na to je smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 6. 2. 2019 neplatná.

21. V takovém případě tak má žalobkyně vůči žalovanému právo toliko na to, aby jí žalovaný zaplatil zůstatek (nesplacenou část) poskytnutých finančních prostředků z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z.

22. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalovaný na smlouvu o úvěru již uhradil částku 16 435 Kč; proto je povinen zaplatit žalobkyni zbylých 8 565 Kč z dlužné jistiny. Ve vztahu k této částce má pak žalobkyně právo na to, aby jí žalovaný zaplatil i úroky z prodlení podle o. z. ve spojení s 

23. Do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se přitom žalovaný dostal až po té, co byl k zaplacení vyzván, neboť smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná jako celek, tedy i co do ujednání o jeho splatnosti. Žalovaný byl prokazatelně k vrácení dlužné částky vyzván nejdříve v předžalobní výzvě ze dne 15. 10. 2020, a to ve lhůtě do 7 dní od jeho doručení. Výzva byla žalovanému odeslána dne 15. 10. 2020. Z pravidelného chodu věcí a ustanovení § 573 o. z. je možno očekávat, že zásilka obsahující takovou výzvu došla do sféry žalovaného třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 20. 10. 2020, kdy započala běžet sedmidenní lhůta pro zaplacení. Tato uplynula dne 27. 10. 2020. Ode dne 28. 10. 2020 je tedy žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení ve výši 8 565 Kč.

24. Soud proto žalobě vyhověl ve výroku I. co do částky 8 565 Kč a z ní plynoucích úroků z prodlení ode dne 28. 10. 2020 dle o. z. ve spojení s 

25. Ve zbylém rozsahu, tedy co do zbytku požadované jistiny, poplatků, úroků a úroků z prodlení, soud ve výroku II. žalobu jako nedůvodnou zamítl.

26. Protože žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný, rozhodoval soud o náhradě nákladů řízení podle , dle něhož platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě je zřejmé, že převážně úspěšným účastníkem řízení byl žalovaný, který však byl po celou dobu řízení nečinný a ze spisu nevyplývá, že by mu nějaké náklady řízení vznikly. Proto bylo rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku III.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.