Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Tdo 864/2004

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný MUDr. P. K. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 10. 9. 2002, sp. zn. , uznán vinným pokusem trestného činu útoku na veřejného činitele podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zák. a byl odsouzen podle § 155 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle § 58 odst. 1 a § 60a odst. 1, 2 tr. zák. byl obviněnému výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let a zároveň byl nad obviněným vysloven dohled. Dále byl obviněnému podle § 49 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti řídit všechna motorová vozidla na dobu pěti let.

Proti rozsudku podal obviněný odvolání. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2003, sp. zn. , byl napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušen v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. učinil Městský soud v Praze sám rozhodnutí, kterým obviněného uznal vinným trestným činem útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák., který spáchal tak, že dne 2. 8. 2001 kolem 00.45 hodin v P. na křižovatce ulic V. a P. v podnapilém stavu usnul za volantem svého osobního vozidla, byl proto hlídkou městské policie ve složení R. T., V. Z. a R. K., požádán o předložení osobních dokladů a dokladů od vozidla, na což reagoval hrubými vulgárními výrazy pronášenými na jejich adresu, nastoupil do vozidla a rozjel se proti V. Z., který stál před vozidlem a nestačil uskočit, nárazem byl vymrštěn na kapotu vozidla a utrpěl tak pohmoždění měkkých tkání levé paže a pravého bérce s drobnou oděrkou a krevní výron v levé čelní krajině s drobnou oděrkou. Obviněný byl odsouzen podle § 155 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců a podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dva a půl roku. Dále byl obviněnému podle § 49 odst. 1 tr. zák. (nesprávně je uvedeno podle § 45 odst. 1 tr. zák.) uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání dvou roků.

Proti rozsudku Městského soudu v Praze podal obviněný dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože se domnívá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Namítá, že z výpovědí svědků strážníků M. p. P. R. K., R. T. a V. Z. nevyplynul skutkový děj, který je uvedený ve výroku o vině soudu prvního stupně. Výpovědi těchto svědků, které jsou spolu s výpovědí obviněného klíčovým důkazem k posouzení jeho viny, jsou podle jeho názoru v podstatných okolnostech a skutečnostech vzájemně ve velkých rozporech a samy o sobě i ve svém souhrnu nemohou svědčit o vině obviněného. Domnívá se, že tyto rozpory se ještě více prohloubily po té, co byli u veřejného zasedání před odvolacím soudem vyslechnuti svědci R. K. a R. T. Namítá, že nebyl proveden jediný důkaz, který by svědčil o naplnění znaku skutkové podstaty trestného činu a to subjektivní stránky, ať ve formě úmyslu přímém či nepřímém. Naopak z provedeného dokazování v hlavním líčení vyplynuly výrazné pochybnosti o tom, že obviněný úmyslně rozjel svůj automobil v úmyslu tímto napadnout poškozeného V. Z. Nemohl být proto ani srozuměn s tím, že k něčemu takovému dojde, protože, jak uvedl svědek R. K. u hlavního líčení, v době rozjezdu automobilu obviněný spal s hlavou položenou na volantu.

Dále se obviněný v dovolání zabývá znaleckými posudky z oboru dopravy a poukazuje na to, že závěry znaleckého posudku, zpracovaného znalcem Ing. P. K., který on předložil v odvolacím řízení, fakticky potvrdil i Ing. P. H., znalec přibraný v přípravném řízení.

Pokud za této důkazní situace Městský soud v Praze uzavřel dokazování a zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a znovu rozhodl o vině obviněného s tím, že změnil právní kvalifikaci na trestný čin útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák., ani tato právní kvalifikace nevyplývá z provedených důkazů ve veřejném zasedání a ze skutkových zjištění učiněných z těchto důkazů. Obviněný je přesvědčen, že pokud by oba soudy vycházely skutečně z právně relevantních výpovědí svědků, z výpovědi obviněného a ze znaleckých posudků, musel by Městský soud v Praze dospět k závěru, že v daném případě se nejedná o trestný čin, ale jedná se o přestupek, za který však již byl odsouzený uznán vinným Magistrátem města Prahy.

Na základě shora uvedených skutečností obviněný navrhl, aby dovolací soud z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2003, sp. zn. , a přikázal věc Městskému soudu v Praze, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupkyně se ke dni konání neveřejného zasedání k podanému dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného MUDr. P. K. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou - obviněným prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f tr. ř.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací námitky lze považovat za důvod dovolání uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z takto zákonem vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního, eventuálně druhého stupně, a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak ani v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. V rámci tohoto dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo že nešlo o žádný trestný čin. Rovněž lze uplatnit i vady spočívající v jiném hmotně právním posouzení. Důvody dovolání jsou koncipovány v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat vady, které se týkají skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů, neboť právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání popsané v citovaném zákonném ustanovení. Z uvedeného je zřejmé, že v posuzované trestní věci je pro dovolací soud rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný MUDr. P. K. spáchal skutek tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10.

Pokud obviněný v dovolání uvádí „…když by oba soudy vycházely skutečně z právně relevantních výpovědí svědků v hlavním líčení a veřejném zasedání, z výpovědí obžalovaného a ze znaleckých posudků, musel by Městský soud v Praze dojít k závěru, že v daném případě se nejedná o trestný čin, ale o přestupek…“, je zřejmé že obviněný MUDr. P. K. opřel dovolání o námitky vytýkající nedostatečná skutková zjištění a nesprávné hodnocení důkazů, s cílem navodit změnu ve skutkových zjištěních a ovlivnit tak následnou právní kvalifikaci. I z dalšího obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil námitky směřující proti skutkovým zjištěním. Jde o námitky obviněného, že z výpovědí svědků strážníků M. p. P. R. K., R. T. a V. Z. nevyplynul skutkový děj, který je uveden ve výroku soudu prvního stupně o vině a že mezi provedenými důkazy jsou v podstatných okolnostech a skutečnostech velké rozpory. Stejnou povahu má i námitka, že nebyl proveden jediný důkaz, který by svědčil o naplnění znaku skutkové podstaty trestného činu a to subjektivní stránky, ať ve formě úmyslu přímém či nepřímém a námitka vztahující se ke znaleckým posudkům.

Obviněný sice ve svém dovolání poukazuje na zákonný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., že soud nesprávně právně posoudil skutek, ale tuto námitku vůbec blíže nerozvedl a nepodložil žádnými argumenty. Naopak jeho konkrétní argumenty v dovolání uvedené vycházejí z jiných důvodů, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. Předmětem jeho námitek se totiž staly výhrady zaměřené výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, a proti hodnocení provedených důkazů, jak o tom svědčí konkrétní námitky uvedené v dovolání. Je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., ale nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Nejvyšší soud na základě výše uvedených skutečností dospěl k závěru, že obviněný MUDr. P. K. i přes svůj odkaz na konkrétní zákonné ustanovení podal dovolání z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným podle § 265b tr. ř. Proto dovolací soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl. Podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. srpna 2004

Předseda senátu:

JUDr. Jan Engelmann

Vypracoval:

JUDr. Jiří Šoukal