Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
13 C 197/2021-22
Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Findejsem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 10 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 4. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 10. 12. 2017 do 3. 2. 2021, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 4. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 10. 12. 2017 do 3. 2. 2021, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
1. Žalobou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacení úvěru poskytnutého žalovanému. Tvrdil, že jeho právní předchůdce, společnost právnická osoba, uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytla tato společnost dne 9. 10. 2017 žalovanému bezhotovostním převodem na jeho účet částku 10 000 Kč. Žalovaný se přitom ve smlouvě zavázal tuto částku dané společnosti vrátit, a to nejpozději do 9. 12. 2017. Žalovaný však nic v dané lhůtě ani později nezaplatil. Následně byla pohledávka za žalovaným smluvně postoupena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 2. 2. 2021 Ani poté však žalovaný dluh nevyrovnal, a proto se po něm žalobce domáhá zaplacení celé žalované částky a nadto po něm žádá i úhradu úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 10. 12. 2017 do zaplacení. Pro případ, že by nárok žalobce z titulu smlouvy nebyl soudem uznán, navrhoval žalobce přiznat žalovanou částku a uvedené úroky z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí či má se za to, že souhlasí.
4. Soud z provedených důkazů, zejména z nepodepsaného znění smlouvy o zápůjčce, všeobecných obchodních podmínek společnosti právnická osoba, jakož i z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a výpisu z účtu uvedené společnosti ze dne 9. 10. 2017, zjistil, že žalovaný jednal se společností právnická osoba o uzavření smlouvy, na základě které by tato společnost poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč bezúročně a bez poplatků s tím, že žalovaný by byl povinen tuto částku dané společnosti vrátit ve dvou splátkách po 5 000 Kč. První splátka měla být splatná dne 9. 11. 2017, druhá 9. 12. 2017. Uzavření této smlouvy se však v řízení prokázat nepodařilo. Nebylo ani nijak doloženo, že by před uzavřením vlastní smlouvy byla náležitě zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Z výpisu z účtu žalovaného však bylo prokazatelně zjištěno, že právní předchůdce žalobce vyplatil žalovanému dne 9. 10. 2017 částku 10 000 Kč. Úhradu této částky i ani dalšího žádaného příslušenství žalovaný neprovedl. Následně byla pohledávka za žalovaným smlouvou ze dne 1. 1. 2021 postoupena na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 2. 2. 2021, v němž byl žalovaný vyzván k úhradě celé dlužné částky včetně příslušenství. Poté byl žalovaný žalobcem ještě vyzván k úhradě žalované částky včetně příslušenství tzv. předžalobní výzvou.
5. Po právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení nebylo prokázáno platné uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o. z.), neboť na předložených listinách není nijak zachycen ani jinak doložen projev vůle žalovaného být takovouto smlouvou vázán. Uvedenou smlouvu, by i v případě jejího řádného způsobu uzavření, také bylo možné považovat za neplatnou dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by před uzavřením smlouvy došlo k náležitému posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Dle rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -679/18 je soud povinen zkoumat úvěruschopnost a její vliv na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Proto soud nárok žalobce posoudil dle § 2991 o. z., dle kterého je žalovaný povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu zápůjčky, představující plnění bez právního důvodu. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný dluží částku odpovídající žalované částce. Proto mu soud uložil povinnost tuto částku zaplatit, a to žalobci, neboť právě na něho pohledávka původního věřitele vůči žalovanému smluvně dle § 1879 a násl. o. z. přešla. Soud rovněž přiznal žalobci právo na žádané úroky z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., avšak s ohledem na výše uvedené, tyto úroky z prodlení přiznal žalobci dle § 1723 odst. 2 a § 1958 odst. 2 o. z. až ode dne 4. 2. 2021, neboť žalovaný byl k úhradě celé dlužné částky prokazatelně vyzván až výzvou ze dne 2. 2. 2021, následující den (3. 2. 2021) se tak považuje za den splatnosti a od dalšího dne, tedy ode dne 4. 2. 2021, tak žalobci náleží nárok na úroky z prodlení.
6. Vzhledem k výše uvedenému ohledně data splatnosti žalované částky pak soud zamítl uplatněný nárok žalobce na úrok z prodlení předcházející datu 4. 2. 2021.
7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení převážně úspěšný, a neúspěšný jen v nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, přičemž tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a z nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Pro úplnost k tomu soud dodává, že bylo namístě aplikovat ustanovení § 14b a. t., neboť došlo k naplnění všech jeho podmínek, když soud považuje návrh na zahájení řízení za tzv. formulářovou žalobu, jakou žalobce podává u soudu opakovaně ve věcech skutkově i právně obdobných, což je soudu známo z úřední činnosti, dále jde ve věci o peněžité plnění nepřekračující 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.