Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 1178/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 16. 9. 2003, č. j. -73, odmítl odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 24. 3. 2003, č. j. -62, jímž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobcům částku 856.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % od 1. 4. 2000 do zaplacení a na nákladech řízení 106.084,- Kč, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Konstatoval, že odvolání žalovaného postrádá zákonné náležitosti, zejména v něm není uvedeno, v čem je spatřována nesprávnost napadeného rozhodnutí nebo postupu soudu. Protože žalovaný přes poučení o následcích neuposlechnutí výzvy ve stanovené lhůtě odvolání nedoplnil, přičemž uvedení odvolacího důvodu je nezbytnou náležitostí odvolání, bez níž nelze v odvolacím řízení pokračovat, odvolací soud odvolání ve smyslu podle odmítl.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení ve znění před novelou provedenou , přičemž na aplikaci tohoto právního předpisu usuzuje z toho, že řízení v prvním stupni bylo zahájeno podáním žaloby dne 25. 4. 2000 a soud prvního stupně rozhodl ve věci poprvé platebním rozkazem dne 29. 9. 2000. V dovolání vytýká odvolacímu soudu, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení a že řízení před odvolacím soudem je postiženou vadou mající za následek nesprávné rozhodnutí věci. Navrhuje proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Dovolání bylo podáno včas k tomu legitimovaným subjektem (žalovaným) řádně zastoupeným advokátem, směřuje však proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tedy podle ve znění účinném do 31. 12. 2000.

Protože v posuzované věci bylo dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu vydáno dne 16. 9. 2003, tedy nepochybně za účinnosti ve znění novely provedené , přičemž z jeho obsahu je zřejmé, že řízení o odvolání nebylo odvolacím soudem provedeno podle dosavadních předpisů, tedy podle ve znění účinném do 31. 12. 2000 (a odvolací soud v tomto směru nepochybil, neboť odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně byl vydán dne 24. 3. 2003), je dovolací soud povinen dovolání žalovaného projednat a o něm rozhodnout podle ve znění účinném od 1. 1. 2001 (dále jen „ “). Údaje, z nichž dovolatel usuzuje na nutnost aplikovat ve znění účinném do 31. 12. 2000, jsou z hlediska použití procesního předpisu irelevantní.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení není v posuzovaném případě přípustnost dovolání dána již proto, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání žalovaného proti rozsudku soudu prvního stupně, není rozhodnutím ve věci samé. Pojem „věc sama“ je právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně tak, že jde o předmět, ohledně něhož se řízení vede – tedy žalobou uplatněný nárok, o němž má být v řízení věcně rozhodnuto. Rozhodnutím ve věci by tedy v posuzovaném případě bylo rozhodnutí, jímž by odvolací soud rozhodl o žalobci uplatněném nároku na zaplacení žalované částky.

Ustanovení upravuje přípustnost dovolání proti usnesení o obnově řízení a po povolení obnovy řízení.

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto a) ve věci konkursu a vyrovnání, b) o žalobě pro zmatečnost, c) o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, d) ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, e) ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, f) o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí, g) o povinnostech vydražitele uvedeného v ( ) a v

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží, b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle , o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka ( ), o přistoupení dalšího účastníka ( ) a o záměně účastníka ( ).

Podle je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle , b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle , o vstupu do řízení namísto dosavadního účastníka ( ), o přistoupení dalšího účastníka ( ) a o záměně účastníka ( ).

Podle je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření ( ).

Žádným ze shora citovaných ustanovení není připuštěno dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud odmítl odvolání účastníka řízení proto, že nesplňovalo zákonné náležitosti.

Lze tedy uzavřít, že za dané procesní situace nelze přípustnost dovolání dovodit ze žádného ustanovení ; dovolací soud proto dovolání žalovaného podle ustanovení , věty první, ve spojení s ustanovením jako nepřípustné bez jednání odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, , a , neboť žalovaný, který z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, na náhradu nákladů řízení nemá právo, a žalobcům v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 11. srpna 2004

JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.

předsedkyně senátu