Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 661/2004

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 17. června 1999, č. j. -83, zamítl žalobní návrh žalobce, aby žalovaná (tehdy ještě městská část Praha 6, jež v přenesené působnosti vykonávala za stát tzv. prozatímní správu k závazkům, které jsou předmětem sporu) byla uznána povinnou „vydat žalobci neoprávněný majetkový prospěch, který přijala, a to ve výši 100.000,- Kč se 16% úrokem z prodlení ode dne podání žaloby, tj. 3. 10. 1995 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozhodnutí“, a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu. Žalobcem uplatněný nárok měl představovat přeplatek na paušální úhradě provozních nákladů spojených s užíváním nebytových prostor od počátku jejich nájmu, tedy od 1. 12. 1992 do podání žaloby dne 3. 10. 1995 (dále jen „rozhodné období“). Soud prvního stupně zjistil, že mezi účastníky byla dne 28. 12. 1992 uzavřena smlouva o pronájmu nebytových prostor, jejíž součástí bylo mimo jiné i ujednání účastníků o měsíční paušální úhradě provozních nákladů za užívání pronajatých nebytových prostor ve výši 15.187,25 Kč. Tyto provozní náklady zahrnovaly dodávky tepla, teplé a studené vody, stočné, dodávky elektřiny, plynu a užívání telefonní linky napojené na místní ústřednu a další služby. Ze znaleckého posudku z oboru ekonomika - účetnictví vyplynulo, že v roce 1993 měla být paušální úhrada o 283,75 Kč měsíčně nižší než ve skutečnosti byla, v dalších letech rozhodného období měla být vyšší. Z těchto zjištění soud prvního stupně dovodil, že účastníci platně uzavřeli smlouvu o pronájmu nebytových prostor, neboť smlouva splňovala veškeré náležitosti podle , o nájmu a podnájmu nebytových prostor, v tehdy platném znění. Paušální úhrada provozních nákladů byla sjednána v podstatě ve správné výši a oscilovala kolem skutečných nákladů. Nadto se jednalo o úhradu smluvní a paušální, nejednalo se o zálohu a pronajímatel nebyl povinen tuto platbu žalobci vyúčtovat. Na straně žalované tak nedošlo k bezdůvodnému obohacení na úkor žalobce ve smyslu , , v platném znění (dále jen „obč. zák.“).

K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. října 2001, č. j. -142, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů v odvolacím řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními, ke kterým dospěl soud prvního stupně, a též s jeho právním posouzením věci. Námitce žalobce, že je nutno aplikovat , o úhradě za užívání bytu a za služby spojené s užíváním bytu, nepřisvědčil s odůvodněním, že tato vyhláška se nevztahovala na nájemné a poplatky za užívání nebytových prostor a navíc její platnost skončila dnem 30. 6. 1993, kdy nabyla účinnosti nová , o nájemném z bytu a úhradě za plnění poskytovaná s užíváním bytu, která se na daný případ též nevztahuje. Odvolací soud v odvolacím řízení akceptoval procesní nástupnictví na straně žalované, kdy následkem sukcese na místo dosavadní žalované městské části Praha 6 vstoupila do řízení Česká republika - Ministerstvo financí ČR (podle a , o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, v tehdy platném znění, zanikla ke dni účinnosti tohoto zákona, tj. ke dni 1. 1. 2001 přenesená působnost městské části Praha 6 při výkonu prozatímní správy podle dosavadních právních předpisů).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání doplněné na výzvu soudu prvního stupně podáním ze dne 19. 2. 2004. Přípustnost dovolání odvozoval z , , v platném znění - tedy po novele provedené (dále jen „ po novele“), a v dovolání výslovně uplatňoval dovolací důvody podle a b/ po novele. Namítal, že soud prvního stupně vycházel při svém rozhodování z nesprávně zpracovaného znaleckého posudku, a to i přesto, že dovolatel napadl úroveň tohoto materiálu z hlediska odbornosti a zejména nízké úrovně fundovanosti znalce. Dovolatel proto nemůže souhlasit s tím, že soud zamítl jeho žalobu na základě nedostatečně a neodborně zpracovaného znaleckého posudku, který nevycházel z objektivně zjištěných údajů. Dále vyslovil názor, že daná skutková zjištění nelze striktně subsumovat pouze pod obč. zák., ale též pod ustanovení obč. zák. v tom smyslu, že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Z uvedených důvodů navrhl zrušit rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Ministerstvo financí ČR ve svém vyjádření k dovolání namítlo, že není v dané věci pasivně legitimováno jakožto organizační složka státu jednající za stát, neboť u sporem dotčeného majetku (závazků) došlo k jeho přechodu v souladu s ustanovením , o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, v platném znění, na tento Úřad.

Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových ve svém vyjádření k dovolání pouze potvrdil svou příslušnost hospodařit s majetkem státu včetně závazků, které jsou předmětem sporu, a to v souladu s ve spojení s , v platném znění, a to od účinnosti , o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, v platném znění, tj. od 1. 7. 2002.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tedy podle , , ve znění účinném před 1. 1. 2001 (dále jen „ ”). I když napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno 17. října 2001, postupoval odvolací soud správně v řízení o odvolání žalobce podle dosavadních právních předpisů ve výše vyloženém smyslu (viz část dvanáctá, hlava první, bod 15. ), neboť rozsudek soudu prvního stupně byl vydán dne 17. června 1999. Za tohoto stavu je třeba v dovolacím řízení postupovat a rozhodnout podle ve znění účinném do 31. 12. 2000.

Po vydání napadeného rozhodnutí nabyl dne 1. 7. 2002 účinnosti , o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových; organizační složkou státu oprávněnou v této věci za stát jednat je proto Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových ( ve spojení s , v platném znění).

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 2 ), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Jde-li o rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé - jako tomu bylo v projednávané věci - dovolání je přípustné podle , tedy byl-li odvolacím soudem potvrzen rozsudek, jímž soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který toto dřívější rozhodnutí zrušil. V daném případě však z citovaného ustanovení přípustnost dovolání dovodit nelze, neboť napadeným rozsudkem byl potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.

Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je rovněž přípustné, jestliže odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí ve věci samé vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu ( ). Přípustnost dovolání nelze opřít ani o toto ustanovení, neboť odvolací soud ve výroku svého potvrzujícího rozsudku přípustnost dovolání nevyslovil.

Nejsou naplněny ani podmínky , podle něhož nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Dovolatel (žalobce) totiž návrh, aby tato přípustnost byla odvolacím soudem vyslovena, vůbec neučinil (takový procesní návrh není obsažen ani v odůvodnění jeho odvolání a nebyl přednesen ani u jednání před odvolacím soudem dne 17. 10. 2001).

Za popsaného procesního stavu by tak bylo dovolání přípustné pouze za předpokladu, kdyby řízení trpělo některou z vad způsobujících zmatečnost ve smyslu až g/ ; k takovým vadám (jejichž existence je současně dovolacím důvodem podle ) dovolací soud přihlédne, i když nebyly v dovolání uplatněny ( věta druhá ). Dovolatel však netvrdí, že by řízení bylo postiženo zmatečností, a z obsahu spisu se tyto vady nepodávají.

Nejvyšší soud tedy shledal, že přípustnost dovolání nelze dovodit ze žádného v úvahu přicházejících ustanovení , a proto dovolání podle věty první a odmítl, aniž se mohl zabývat přezkumem správnosti napadeného rozsudku z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za stavu, kdy žalovaná podle obsahu spisu v této fázi řízení nevynaložila žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla právo proti žalobci, který nebyl v dovolacím řízení úspěšný.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 11. srpna 2004

JUDr. Blanka Moudrá,v.r.

předsedkyně senátu