Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 718/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce Ing. J. O., proti žalované “K.“ spol. s r. o., zastoupené, advokátem, o zaplacení částky 57.947,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 30. září 2003, č. j. -47, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Olomouci (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6. prosince 2002, č. j. -33, vydaným jako rozsudek pro uznání, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 57.947,40 Kč s 12% úrokem z prodlení od 14. 5. 1999 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku, a rozhodl o nákladech řízení a o soudním poplatku. Žalobce se domáhal zaplacení uvedené částky s odůvodněním, že žalovaná koupila od J. R. hliníkové střešní tabule, které, jak je zřejmé z věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , byly předtím odcizeny žalobci. Kupní smlouva je z tohoto důvodu neplatná, a tak žalobce požaduje vydání bezdůvodného obohacení ve výši znalcem stanovené ceny odcizených věcí. Ve věci byl vydán platební rozkaz, v němž byla obsažena výzva k vyjádření žalované podle (dále jen „OSŘ“) a poučení podle odst. 5 téhož ustanovení. Jelikož žalovaná sice podala odpor proti platebnímu rozkazu, ale ve stanovené lhůtě se ve věci písemně nevyjádřila, vyšel soud prvního stupně z fikce uznání nároku podle a rozhodl podle rozsudkem pro uznání.

K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 30. září 2003, č. j. -47, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že soud prvního stupně dodržel postup, který procesní předpisy stanoví pro vydání rozsudku pro uznání, a k pochybení nedošlo ani tím, že usnesení podle je obsaženo v platebním rozkazu vyhotoveném vzorem č. 107 v souladu s příslušnou instrukcí ministerstva spravedlnosti.

Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozovala ze zásadního právního významu napadeného rozhodnutí [ ] a v němž uplatnila jako dovolací důvod nesprávné právní posouzení věci soudy obou stupňů [ ]. Poukázala na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. února 2003, sp. zn. , v němž tento soud zaujal názor, že je-li proti platebnímu rozkazu podán odpor, ruší se platební rozkaz v celém rozsahu, tedy včetně případné výzvy podle , a proto nemůže vzniknout fikce uznání nároku podle . Těmito námitkami, které žalovaná uplatnila už v odvolacím řízení, se odvolací soud nezabýval a pominul též poukaz na to, že nebylo důsledně zkoumáno, zda jsou splněny podmínky řízení. V této souvislosti žalovaná zdůraznila, že již ze žaloby vyplývá, že náhrada škody za odcizené věci byla předmětem adhézního řízení, a tak bylo povinností soudů zabývat se tím, zda pokračování řízení nebrání překážka věci rozsouzené. Žalovaná navrhla, aby byly zrušeny rozsudky soudů obou stupňů a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce se k dovolání nevyjádřil.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto se Nejvyšší soud ČR po zjištění, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupenou účastnicí řízení, zabýval nejprve tím, zda jde o dovolání přípustné.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícím meritorním rozhodnutím odvolacího soudu je upravena v a c) . Vzhledem k tomu, že napadeným rozsudkem byl potvrzen prvý rozsudek, který v této věci soud prvního stupně vydal, nemůže být dovolání přípustné podle písm. b) a v úvahu připadá pouze přípustnost podle písm. c) shora uvedeného ustanovení. Podle něj je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Bylo tedy třeba zkoumat, zda některá z právních otázek, které žalovaná v dovolání vymezila, je otázkou dovolacím soudem dosud nevyřešenou, případně rozhodovanou rozdílně, nebo zda ji odvolací soud vyřešil v rozporu s hmotným právem.

Žalovaná především poukazuje na to, že nebyly splněny procesní podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, a právě v tom spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle . S ohledem na procesní charakter uvedené námitky je tedy pojmově vyloučeno, aby řešení této právní otázky odporovalo hmotnému právu. Otázku, zda lze výzvu k vyjádření podle vtělit do rozhodnutí, které má formu platebního rozkazu, pak již dovolací soud řešil např. v rozsudku ze dne 21. srpna 2003, sp. zn. , uveřejněném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, sešitu 27, pod č. C 2233, v němž vyslovil názor, že výzva podle uvedeného ustanovení, ukládající žalovanému splnění tam uvedených procesních povinností v soudcovské lhůtě, může být součástí výroku platebního rozkazu s tím, že uložené povinnosti je žalovaný povinen splnit, podá-li proti platebnímu rozkazu odpor. Nejedná se tedy o otázku, která dosud nebyla dovolacím soudem vyřešena, a tak ani z tohoto pohledu nelze napadenému rozsudku přiznat zásadní právní význam.

Námitka, že soudy obou stupňů náležitě nezkoumaly, zda rozhodnutí ve věci samé nebrání překážka věci rozsouzené (, ), je z hlediska úvah o přípustnosti dovolání bezvýznamná. I kdyby totiž řízení bylo touto vadou postiženo, bylo by k ní možno přihlédnout pouze v případě přípustného dovolání [srov. věta druhá, ]. Sama o sobě je však existence této vady pouze důvodem k podání žaloby pro zmatečnost a přípustnost dovolání nezakládá.

Z toho, co bylo uvedeno, je zřejmé, že dovolání žalované není přípustné ani podle . Za této situace nezbylo, než je podle ve spojení s odmítnout.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto s přihlédnutím k tomu, že žalobci, který by podle , a měl právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 10.srpna 2004

Vít Jakšič, v.r.

předseda senátu