Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
7 C 79/2021
Okresní soud Praha – západ rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Blankou Rejškovou jako samosoudkyní v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení ve výši 10 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka a zákonného úroku z prodlení přesahujícího zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 10 % ročně, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení ve výši 10 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka] a zákonného úroku z prodlení přesahujícího zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 10 % ročně, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne datum s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba (dále jen„ předchůdce žalobkyně“) smlouvu o úvěru číslo na základě níž mu předchůdce žalobkyně poskytl finanční prostředky ve výši částka, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši částka do datum. Žalovaný této své povinnosti nedostál, neboť sjednanou částku řádně a včas neuhradil. V důsledku prodlení žalovaného se zaplacením dlužné částky mu podle smlouvy o úvěru vznikla povinnost zaplatit předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení z nesplacené jistiny úvěru, která za období od datum do datum činí částka. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena předchůdcem žalobkyně žalobkyni, a to s účinností ke dni datum. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena. Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě, ten však na výzvy žalobkyně nereagoval a ničeho nezaplatil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Jelikož účastníci řízení souhlasili, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, soud ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má za to, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů (§ 115a o. s. ř., § 101 odst. 4 o. s. ř.).
4. Soud hodnotil důkazy jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti a učinil následující skutkový závěr: Ze smlouvy o úvěru ze dne datum soud zjistil, že předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli tuto smlouvu, na základě níž předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku částka. Předchůdce žalobkyně zaslal tuto částku žalovanému dne datum bezhotovostním převodem ve prospěch bankovního účtu č. bankovní účet (zjištěno z výpisů z bankovních účtů předchůdce žalobkyně a žalovaného). Žalovaný se zavázal poskytnuté peníze spolu s poplatkem vrátit předchůdci žalobkyně dne datum, což neučinil. Předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky za žalovaným žalobkyni, přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum). Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky (zjištěno z výzvy před podáním žaloby ze dne datum). Žalovaný však ani poté žalobkyni ničeho nezaplatil.
5. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dál jen„ obč. zák.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve zněních účinných ke dni datum, kdy předmětnou smlouvu je třeba posuzovat jako smlouvu o spotřebitelském úvěru, neboť ji uzavřel předchůdce žalobkyně jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
6. Podle § 580 odst. 1 obč. zák. platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 obč. zák. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák. kde se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
7. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav věci posouzený podle uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána po právu jen zčásti. V řízení bylo zjištěno, že předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku ve výši částka Smlouva o úvěru, která je smlouvou o spotřebitelském úvěru, však nebyla uzavřena platně. Žalobkyně v průběhu řízení netvrdila, zda a jakým způsobem (na základě jakých konkrétních listin) její předchůdce zjišťoval před uzavřením smlouvy o úvěru informace o majetkových poměrech žalovaného k posouzení jeho schopnosti půjčku splácet. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného č. bankovní účet za období březen až květen 2018 soud zjistil, že celkové výdaje žalovaného za uvedené období převyšovaly jeho příjmy, počáteční zůstatek na bankovním účtu žalovaného činil částka a konečný zůstatek částka. Z přehledu pohybů na bankovním účtu žalovaného soud rovněž zjistil, že žalovaný měl v době uzavření úvěrové smlouvy úvěry také u dalších poskytovatelů (např. právnická osoba, právnická osoba, právnická osoba, právnická osoba, právnická osoba, právnická osoba, právnická osoba), v důsledku čehož má soud za to, že v předmětném případě existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr řádně splácet, neboť tento se nacházel ve dluhové spirále. Jestliže za takové situace předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému další spotřebitelský úvěr, lze uzavřít, že předchůdce žalobkyně řádně nesplnil zákonný požadavek posouzení úvěruschopnosti žalovaného.
8. Smlouva o spotřebitelském úvěru nebyla dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sjednána platně, přičemž v dané věci se jedná o neplatnost absolutní, k níž je soud povinen přihlédnout i bez námitky žalovaného. V tomto směru lze odkázat mimo jiné na rozhodnutí anonymizována tři slova C číslo OPR-Finance, dle kterého soudy musí i bez návrhu zkoumat, zda si věřitel před poskytnutím úvěru dostatečně prověřil úvěruschopnost dlužníka s tím, že pokud tak věřitel před poskytnutím úvěru neučinil, úvěrová smlouva je neplatná. Evropský soudní dvůr dovodil, že se v daném případě nemůže jednat o relativní neplatnost, jelikož toto shledává v rozporu se Směrnicí č. 2008 číslo o spotřebitelském úvěru. Zdejší soud se s uvedeným závěrem ztotožňuje.
9. Za tohoto stavu byl žalovaný povinen vrátit žalobkyni, která s účinností ke dni datum nabyla pohledávku jejího předchůdce za žalovaným dle smlouvy o postoupení pohledávek, a je tak ve věci aktivně legitimována, jen jistinu spotřebitelského úvěru. Jelikož předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě smlouvy o úvěru částku částka a žalovaný žalobkyni tuto částku ani částečně nevrátil, je povinen zaplatit žalobkyni částku právě ve výši částka. Soud proto stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku spolu se zákonným úrokem z prodlení stanoveným podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a jdoucím ode dne datum do zaplacení. Splatnost dluhu soud určil podle § 1958 odst. 2 obč. zák., dle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Žalobkyně prokázala, že žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnutých peněz (včetně příslušenství, které však nebylo platně sjednáno) dopisem (oznámením o postoupení pohledávky) odeslaným dne datum. Dle § 573 obč. zák. se má za to, že dopis je doručen třetí pracovní den po odeslání. V dopise byla žalovanému k zaplacení dluhu poskytnuta lhůta 10 dní od doručení dopisu, žalovaný tak byl povinen vydat bezdůvodné obohacení nejpozději dne datum. Protože však žalovaný svou povinnost nesplnil, dostal se následujícího dne do prodlení. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř.
10. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
11. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 2 za situace, kdy oba účastníci měli v řízení obdobný úspěch, tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb.) u soudního exekutora.