Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 54/2021

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr Nikolou Reifovou v právní věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

se sídlem adresa,

právně zastoupené titul. jméno příjmení jméno,

advokátem se sídlem adresa,

proti

žalované: osobní údaje žalované

trvale bytem adresa žalované,

o zaplacení 29 197 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 26. 7. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zaplacení 14 197 Kč, a dále zákonného úroku z prodlení z částky 15 000 Kč ve výši 9,75 % ročně od 4. 4. 2019 do 25. 7. 2020, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 26. 7. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně zaplacení 14 197 Kč, a dále zákonného úroku z prodlení z částky 15 000 Kč ve výši 9,75 % ročně od 4. 4. 2019 do 25. 7. 2020, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 29 197 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost právnická osoba, IČO, (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovanou dne 3. 3. 2018 smlouvu o úvěru. Předchůdkyně žalobkyně na základě shora uvedené smlouvy poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách, kdy první splátka byla splatná v měsíci, který bezprostředně následuje po podpisu smlouvy, přičemž poslední splátka byla splatná ke dni 3. 4. 2019. Úvěr byl poskytnut v hotovosti dne 3. 3. 2018, což žalovaná potvrdila podpisem na smlouvě o úvěru. Žalovaná podmínky úvěru neplnila řádně a včas, ocitla se tak v prodlení. Žalovaná je v prodlení s úhradou částky ve výši 19 400 Kč. Žalobkyně má právo na zaplacení dlužné žalované částky dle smlouvy o úvěru, a dále právo na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z neuhrazené jistiny úvěru od 4. 4. 2019 do zaplacení, a dále na dohodnutou smluvní pokutu, kdy dle článku V. smlouvy o úvěru je dlužník povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení, a to do zaplacení. Žalobkyní je tak v souladu s článkem V. smlouvy o úvěru uplatňována smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky 19 400 Kč za dobu od 4. 4. 2019 do 20. 8. 2020. Délka prodlení rozhodná pro výpočet smluvní pokuty činí 505 dnů. Výše smluvní pokuty tedy činí celkem 9 797 Kč. Ke dni datum byla část závodu společnosti právnická osoba, zabývající se poskytováním spotřebitelských úvěrů, převedena na společnost právnická osoba, IČO. Následně byla pohledávka za žalovanou smlouvou ze dne datum postoupena na společnost právnická osoba, IČO, která následně smlouvou ze dne datum postoupila žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Ani přes zaslání předžalobní upomínky, žalovaná na výzvy žalobkyně nereagovala a ničeho neuhradila.

2. Žalobkyně zaslala dne 3. 6. 2021 soudu vyjádření, v němž uvedla, že před poskytnutím úvěru důkladně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet, kdy poskytovatel úvěru si před uzavřením úvěrové smlouvy vyžádal relevantní informace a podklady od žalované (údaje o rodinných poměrech žalované a jejím bydlení, včetně údajů o vyživovaných osobách, údaj o zdroji a výši příjmů, údaj o měsíčnících výdajích žalované) a posoudil její příjmy (po odečtení výdajů) jako dostačující pro splácení úvěru a jeho příslušenství, tedy s kladným závěrem o její úvěruschopnosti. Žalované bylo lze s ohledem na zjištěnou výši volných finančních zdrojů (5 642 Kč) a s ohledem na výsledek úvěrového scoringu poskytnout spotřebitelský úvěr s měsíční splátkou uvedenou v úvěrové smlouvě (1 950 Kč). Poskytovatel úvěru posuzoval úvěruschopnost žalované rešeršemi v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí a v registrech dlužníků, jakož i vypracováním finanční analýzy žalované a sestavením jejího úvěrového scoringu, to vše na základě informací a podkladů předložených žalovanou. Celkové měsíční příjmy žalované činily 15 623 Kč, výdaje činily 8 981 Kč, rezerva na neočekávané výdaje 1 000 Kč, měsíční volná disponibilní částka tedy činila 5 642 Kč. Závěrem žalobkyně sdělila, že před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru, jehož zaplacení se v projednávané věci domáhá, s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr s vyhodnocením všech zjištěných a objektivně zjistitelných údajů při zachování odborné péče. Právní zástupce žalobkyně při jednání soudu i přes opětovné poučení soudu dle ve smyslu nutnosti doplnit důkazy, uvedl, že jinými důkazy, než které již doložil, v otázce zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, nedisponuje.

3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila.

4. Žalovaná se, ač řádně a včas předvolána, k jednání soudu nedostavila. Soud tedy s odkazem na , (dále jen „“) věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalobkyně i přes poučení dle ve smyslu nutnosti doplnit důkazy v otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, další důkazy nedoložila.

5. Ze smlouvy o úvěru č. 11 2018 ze dne 3. 3. 2018 uzavřené mezi žalovanou a předchůdkyní žalobkyně bylo soudem zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni uhradit celkem 25 950 Kč, a to ve 13 měsíčních splátkách splatných po 1 950 Kč Smlouva byla žalovanou podepsána. Z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a z Předpisu splátek ke smlouvě o úvěru 13 M č. 11 2018 podepsaných žalovanou dne 3. 3. 2018 vyplynulo, že žalovaná obdržela uvedené informace o poskytovaném úvěru.

6. Z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 3. 3. 2018 vyplývá, že žalovaná v žádosti uvedla, že je zaměstnána, je svobodná, bydlí v nájmu. Jako kontaktní osobu uvedla žalovaná svojí matku. Z dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 1. 10. 2016 vyplývá, že zaměstnavatelem žalované je anonymizována čtyři slova obec, kdy pracovní poměr se sjednává na dobu neurčitou. Z výplatní pásky žalované za měsíc prosinec 2017 bylo soudem zjištěno, že čistá mzda činí 16 146 Kč. Z výplatní pásky žalované za měsíc leden 2018 bylo soudem zjištěno, že čistá mzda činí 15 901 Kč. Z příjmového pokladního dokladu číslo vystaveného anonymizována čtyři slova obec ze dne 25. 10. 2017 vyplývá, že žalovaná uhradila dluh na nájmu 9/ 2017 a nájem 10/ 2017 v celkové částce 9 962 Kč. Poštovní poukázky nadepsané žalovanou„ nájem“ vyplývá, že žalovaná uhradila celkem 3 000 Kč, kdy jakožto adresa majitele účtu je uvedeno„ anonymizováno“. Z čestného prohlášení žalované ze dne 3. 3. 2018 bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že dokládá pouze příjem za dva měsíce. V měsících říjen a listopad byla na nemocenské, kdy nemocenskou si nechala zasílat na účet přítele, jeho výpis však doložit nemůže. Z oznámení územní celek ze dne 21. 1. 2016 vyplývá, že došlo ke zvýšení nájmu, a to od 1. 3. 2016, a to o 5 Kč/m2, tzn. že nájemné za 1 m2 nově činilo 45 Kč. Z nájemní smlouvy ze dne 22. 4. 2015 uzavřené mezi územní celek jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemkyní vyplývá, že pronajímatel přenechal nájemkyni byt č. 13 o dispozici 1+2 včetně příslušenství o celkové výměře 51 m2 na adrese adresa žalované. Zy předložené žalobkyní a označené jako Credit Scoring bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila, že žalované lze poskytnout úvěr s maximální výší měsíční splátky 5 642 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum mezi žalobkyní a společností právnická osoba bylo zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobkyni, a to včetně předmětné pohledávky za žalovanou.

8. Z notářského zápisu anonymizováno číslo rok, spisová značka ze dne datum rozhodnutí vyplývá, že část závodu společnosti právnická osoba byla převedena na společnost právnická osoba

9. Z oznámení ze dne 24. 7. 2020 vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, oznámila žalované, že pohledávka z předmětné smlouvy byla postoupena žalobkyni.

10. Z předžalobní upomínky adresované žalované právním zástupcem žalobkyně dne 24. 7. 2020 vyplynulo, že žalovaná byla vyzván k úhradě dlužné částky s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalované téhož dne odeslána.

11. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru, jak je shora uvedeno, na jejímž základě obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky v částce 15 000 Kč. Žalovaná se na základě této smlouvy zavázala uhradit ve splátkách celkem 25 950 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalované splácet úvěr způsobem, který zaznamenala v žádosti o úvěr. Pohledávka z předmětné smlouvy byla následně postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna a následně jí byla také zaslána předžalobní výzva.

12. Dle , (dále jen „“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Dle , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

14. Dle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Dle , odst. 2 , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti, když žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru, na jejímž základě obdržela 15 000 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

19. Na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, je nutné aplikovat ( tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak opakovaně argumentovala tím, že se schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala v souladu s  zákona o spotřebitelském úvěru. Této argumentaci však soud nepřisvědčil. Žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání (doložení dvou výplatních pásek žalované, doložení nájemní smlouvy včetně dokladu o zvýšení nájemného a dále dohody o změně pracovní smlouvy), nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je však zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Žalobkyně se při zkoumání úvěruschopnosti žalované zabývala příjmovou částí poměrů žalované, a to pouze dvěma doloženými výplatními páskami, aniž by jakkoliv hodnotila komplexnější příjem žalované za delší období. Dále žalobkyně zcela pominula výdajovou položku, když vycházela z údajů uvedených žalovanou, dále z předložené nájemní smlouvy, dokladu o zvýšení nájemného a příjmového dokladu, z něhož je patrné, že žalovaná uhradila anonymizováno obec jakožto pronajímateli dluh na nájmu. Z výše uvedeného je pak zřejmé, že žalobkyně v otázce výdajů žalované neučinila žádná zjištění, resp. pouze zjištění, že žalovaná bydlí v nájemním bytě, kdy počínaje 1. 3. 2016 došlo k navýšení nájemného, nelze tedy shledat, že se žalobkyně odpovídajícím způsobem zabývala úvěruschopností žalované jako spotřebitele. V tomto ohledu je již pak zcela lhostejno, zda se ze strany žalovaného jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností žalobkyně jako profesionála, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Soud má tedy za to, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalované zcela rezignovala na ověření a zhodnocení věrohodnosti výdajů uváděných žalovanou. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j.  – 119)

20. Je pravdou, že v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou ( zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle ). Ostatně k výkladu zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

21. Pokud pak bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 15 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat (, odst. 2 ). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele ( ). Žalovaná byla k zaplacení dluhu vyzvána předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 24. 7. 2020, kdy tato výzva byla dle doložené doručenky téhož dne žalované zaslána. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího dne, měla žalovaná bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinila, ocitla se ode dne následujícího (26. 7. 2020) v prodlení ( ). K prvnímu dni prodlení byla dle sazba úroku z prodlení 8,25 % ročně (výrok I.).

22. Ve výroku II. rozsudku soud žalobu částečně zamítl ve zbytku žalobního nároku, tedy částky 14 197 Kč, a dále úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15 000 Kč za dobu od 4. 4. 2019 do 25. 7. 2020 (viz výše).

23. Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku III. rozsudku podle Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 15 000 Kč, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 16 142,56 Kč (50 %), žalovaná byla úspěšná co do částky 14 197 Kč, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 16 128,30 Kč (50 %). Vzhledem ke shora uvedenému, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

24. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s  část věty před středníkem

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.