Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
11 C 74/2021-26
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 29 595,75 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 43 017,91 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 19 716,16 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a úrokem ve výši 28 % ročně z částky 19 716,16 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 636 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 43 017,91 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 19 716,16 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a úrokem ve výši 28 % ročně z částky 19 716,16 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 636 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 29 595,75 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaná uzavřela se společností právnická osoba, (dále též„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne datum smlouvu o úvěru. Dle žalobkyně její předchůdkyně před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného ověřením jeho rodinných, majetkových, pracovních i jiných poměrů oproti předloženým dokumentům. Ze zjištěných informací pak nebyl důvod pochybovat o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal v rámci 60 měsíčních splátek po 619 Kč vrátit vedle jistiny úvěru i sjednaný úrok ve výši 28 % z jistiny, odměnu za zpracování a doručení 2 000 Kč, a cenu za hotovostní inkaso 11 666 Kč. Žalovaný však nehradil splátky řádně. Ke dni datum činila dlužná jistina 19 716,16 Kč a dlužný poplatek 9 879,59 Kč. Jistina se nadále úročí smluvním úrokem 28 % ročně a úrokem z prodlení 8,05 % ročně. Ke dni datum činil úrok 9 216,21 Kč a úrok z prodlení 4 205,95 Kč. Postoupením pohledávky nabyla pohledávku žalobkyně.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise.
3. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, soud zjistil a má za prokázaný následující skutkový stav. Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně spolu uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce, na základě které předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Ze smlouvy bylo dále zjištěno, že se žalovaný zavázal poskytnuté prostředky vrátit společně s úrokem sjednaným ve výši 28 % (tj. za dobu smluveného trvání zápůjčky 3 448Kč), poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 11 666 Kč, celkem tedy částku 37 114 Kč v rámci 60 týdenních splátek po 619 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávky a oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o postoupení pohledávky z výše uvedené smlouvy na žalobkyni, a současně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Z předžalobní upomínky ze dne datum (dle podacího lístku odeslané žalované následujícího dne) pak bylo zjištěno, žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu.
4. Ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalované soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně vycházela z vyplněné žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru podepsané žalovanou dne datum. V žádosti žalovaný uvedl, že v době jejího podání byl svobodný, nevyživoval další osobu, bydlel s rodiči. Dále uvedl, že je zaměstnán jako dělník s čistým příjmem 17 500 Kč. Zaměstnání žalovaného a výše příjmu byly předchůdkyní žalobkyně ověřeny z pracovní smlouvy a potvrzení o příjmech. Oproti tomu měsíční výdaje žalovaný uvedl ve výši 5 557 Kč a měly sestávat jen ze splátek jiných zápůjček (4 000 Kč a 1 557 Kč měsíčně). Dle soudu byly poměry žalovaného dostatečně ověřeny a přestože k výdajům na splácení zápůjček je třeba přičíst i ostatní životní výdaje žalovaného, nebyly dány pochybnosti o tom, že by žalovaný poskytnutý úvěr nemohl splácet.
5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vznikne smlouva o zápůjčce, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.
6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
7. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
8. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím ke shora uvedeným zákonným ustanovením soud posuzoval závazkový vztah mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným podle ustanovení upravujících smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. o. z., ačkoliv se žalobkyně žalobou domáhala úhrady dluhu z titulu smlouvy o úvěru. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouva, která vzniká okamžikem uzavření, tj. sjednání obsahu závazku, jehož podpisem smluvní strany projevují vůli se jím řídit. Oproti tomu smlouva o zápůjčce je reálná smlouva, jež vzniká okamžikem přenechání, resp. odevzdání zapůjčené věci vydlužiteli. Taktomu bylo i v tomto případě, když smlouva byla podepsána jako potvrzení toho, že peněžní prostředky již byly žalovanému poskytnuty. Soud na uvedený závazkový vztah vedle obecných ustanovení aplikoval i shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná vystupovala v postavení spotřebitele (nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Věřitel je dle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru povinen při poskytování spotřebitelského úvěru s odbornou péčí bez důvodných pochybností posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak věřitel vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Věřitel však musí při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří například nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (k uvedeným závěrům viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018). Z výše uvedeného vyplývá, že spotřebitelský úvěr tedy může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných věřitelem bez důvodných pochybností zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit; jinak je smlouva neplatná.
9. Žalobkyně v tomto případě k otázce prověřování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr tvrdila, že její předchůdkyně vyšla z vyplněné žádosti o úvěr, na základě níž neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet. Soud má toto tvrzení žalobkyně za prokázané. Jak bylo uvedeno výše, postup předchůdkyně žalobkyně, kterým zjišťovala poměry žalované, nezavdává důvodné pochybnosti o tom, že by žalovaný pod hrozbou dalšího zadlužení či ohrožení vlastní výživy nebyl schopna měsíční splátky úvěru řádně hradit. Žalobkyně tedy prokázala, že její předchůdkyně splnila své povinnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí ověřit úvěruschopnost žalované. Dále bylo prokázáno splnění povinností vyplývající ze smlouvy pro předchůdkyni žalobkyně, která poskytla žalované sjednané peněžní prostředky, a že pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni řádně postoupena. Žalovaný naopak nesplnil své povinnosti vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně se souvisejícími úhradami, resp. netvrdil ani neprokázal opak. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni částku 43 017,91 Kč sestávající z požadované dlužné částky ve výši 29 595,75Kč, kapitalizovaného úroku 9 216,21 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení 4 205,95 Kč. Soud dále přiznal žalobkyni úrok z prodlení v procentní výši, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a dále úrok ve smluvené výši 28 % ročně tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. bylo dále žalovanému uloženo, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 636 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 184 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 29 595,75 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.