Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 1055/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně Č. k. a., proti žalovaným 1. B. M. U. s.r.o., 2. P. S., 3. L. K., 4. Ing. M. P., zastoupenému, advokátkou, o zaplacení 20,690.640,68 Kč s postižními právy, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání 4. žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. května 2003, čj. -86, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ze dne 22.7.2002, čj. -66, kterým tento soud odmítl námitky 4. žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 9.10.2001, čj. 4 Sm 240/2001-9.

Proti usnesení odvolacího soudu podal 4. žalovaný dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení (dále též jen „ “). Konkrétně brojí proti postupu soudů, které rozhodly bez nařízení jednání přesto, že svůj závěr o opožděnosti námitek založily na zjištění, které vyplynulo z důkazu u (potvrzením pošty). Tento postup je dle 4. žalovaného v rozporu s judikaturou dovolacího soudu. V této souvislosti dovolatel odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9.10.2002, sp. zn. . S ohledem na výše uvedené tedy má napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam. Dále pak dovolatel argumentuje, že závěr soudů o opožděnosti námitek je nesprávný. Proto dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů a spolu s nimi i výše uvedený směnečný platební rozkaz zrušil.

Dovolání není přípustné.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení až

Ustanovení , a nezakládají přípustnost dovolání proti výrokům napadeného usnesení proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.

Oproti očekávání dovolatele není dovolání přípustné ani dle (ve spojení s ustanovením ).

Dle ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,

a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,

b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,

c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Všem třem případům přípustnosti dovolání vypočteným v ustanovení je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé. Usnesení o odmítnutí námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu je sice usnesením, jímž se řízení končí, usnesením „ve věci samé“ však není (srov. mutatis mutandis /ve vztahu k odmítnutí odporu proti platebnímu rozkazu/ usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2002, pod číslem 89).

Výrok o nákladech odvolacího řízení rozhodnutím (usnesením) ve věci samé také není.

Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání ( věta první ), dovolání odmítl ( , ).

O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení věty první, a , neboť 4. žalovaný nemá s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů právo a žalobkyni žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 8. června 2004

JUDr. Ivana Štenglová,v.r.

předsedkyně senátu