Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Tdo 636/2004

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný M. G. byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, ze dne 11. 8. 2003, sp. zn. , uznán vinným, že

1. společně s obviněným D. M.

dne 1. 9. 2002 kolem 01.00 hodin v H.– S., okres K., v baru M., v přítomnosti nejméně devíti hostů restaurace, bezdůvodně fyzicky napadli poškozeného V. T., a to tak, že obviněný M. G. přistoupil k poškozenému a tohoto jedenkrát udeřil pěstí do obličeje, v důsledku čehož poškozený upadl na zem do prostoru barového pultu, kde tohoto poškozeného spolu s obviněným D. M. kopali do hlavy a po celém těle, poté oba obvinění společně metali po poškozeném V. T., jakož i po dalších hostech a celé restauraci vrhali sklenice a skleněné popelníky, přičemž přesto, že se poškozený V. T. snažil vykrývat skleněné předměty, nejméně jednou z vržených sklenic byl zasažen do obličeje a nejméně v jednom případě byl obviněným M. G. udeřen popelníkem do hlavy, přičemž takto poškozenému V. T. způsobili zranění v podobě otoku a krevního výronu levého horního a dolního víčka, tržnou ránu pravého obočí velikosti 5 cm s přechodem na kořen nosu a další tržnou ránu hlavy ve tvaru L velikosti 8 cm, přičemž tato poranění si vyžádala dobu léčení a pracovní neschopnost od 1. 9. 2002 do 26. 9. 2002, a jen díky náhodě u poškozeného V. T. nedošlo napadením ke vzniku nepoměrně závažnějších poranění v podobě ztrátového poranění oka nebo poranění mozku a dalšímu hostu restaurace J. P. způsobili řeznou ránu levého lýtka, která si nevyžádala lékařské ošetření a pracovní neschopnost,

2. společně s obviněným D. M. a dalším pachatelem

dne 1. 9. 2002 v době od 05.00 hodin do 06.00 hodin v H. – M., okres K., ve velkoprodejně T. v podnapilém stavu odcizili ke škodě akciové společnosti T. S. ČR, P., postupně různé potraviny, alkoholické a nealkoholické nápoje nabízené k prodeji, a to tím způsobem, že tyto odebírali z regálů a na místě je společně konzumovali a po tomto jednání obviněný D. M. zastrčil za oděv 1 kus láhve alkoholu zn. J. B. o obsahu 0,5 l a 1 ks dámských kalhotek a takto všichni společně prošli pokladnami bez zaplacení, přičemž byli zadrženi ostrahou prodejny a tímto jednáním způsobili škodu celkem 781,10 Kč,

a obviněný M. G. se tohoto jednání dopustil přesto, že rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 26. 1. 1998, sp. zn. , který nabyl právní moci 10. 3. 1998, byl uznán vinným ze spáchání trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 2 let se zařazením do věznice s dozorem, který vykonal dne 7. 10.1999.

Takto zjištěné jednání obviněného soud prvního stupně právně kvalifikoval jednak jako pokus trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 222 odst. 1 tr. zák. a trestný čin výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. (jednání pod bodem 1. rozsudku), jednak jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. (jednání pod bodem 2. rozsudku). Za to mu uložil podle § 222 odst. 1 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou.

Uvedeným rozsudkem byl uznán vinným i obviněný D. M. a byl mu uložen trest.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil soud prvního stupně oběma obviněným povinnost zaplatit společně a nerozdílně poškozeným V. T. škodu ve výši 7.254,- Kč, R. b. p., z. p., S. O., škodu ve výši 4.018,- Kč, a T. S. ČR, a. s., P., škodu ve výši 2.530,80 Kč.

Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný M. G. odvolání, které projednal Krajský soud v Ostravě ve veřejném zasedání konaném dne 17. 12. 2003, sp. zn. , a usnesením podle § 256 tr. ř. je zamítl.

Opis rozhodnutí odvolacího soudu byl doručen obviněnému M. G. dne 4. 2. 2004, jeho obhájkyni Mgr. R. M. dne 2. 2. 2004 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Karviné dne 30. 1. 2004.

Dne 2. 4. 2004 podal obviněný M. G. prostřednictvím výše jmenované obhájkyně osobně u Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, dovolání proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, které opřel o dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku.

V následujícím textu svého podání rozvedl argumenty, které měly citovaný dovolací důvod naplňovat. Namítl, že oba soudy vzaly nesprávně za prokázané, že se měl dopustit trestných činů ublížení na zdraví a výtržnictví, když chybně vyhodnotily důkazní situaci a jeho obhajobu v tomto směru a konstatovaly, že je nevěrohodná a je vyvrácena výpověďmi dvou na sobě nezávislých svědků V. T. a A. Š.; postupovaly tak v rozporu se zásadou trestního řízení „v pochybnostech ve prospěch obviněného“, neboť uvedené výpovědi byly rozporuplné a jeho obhajoba, jež od počátku trestního řízení nikdy nezměnil, tím byla potvrzena. V závěru svého podání uvedl, že dané trestné činy nespáchal, a navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Předsedkyně senátu soudu prvního stupně postupovala v souladu s § 265h odst. 2 tr. ř. a opis dovolání obviněného zaslala Nejvyššímu státnímu zastupitelství v Brně k případnému vyjádření a vyslovení souhlasu s projednáním dovolání v neveřejném zasedání (Nejvyšší státní zastupitelství jej obdrželo dne 22. 4. 2004). Současně zaslala přípis obhájkyni obviněného s upozorněním, že může souhlasit s projednáním dovolání v neveřejném zasedání (obhájkyně jej obdržela dne 22. 4. 2004).

Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření ze dne 25. 5. 2004 po stručné rekapitulaci dosavadního řízení ve věci a obsahu dovolání obviněného konstatovala, že jím uváděný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nekoresponduje s odůvodněním podání, neboť uváděné argumenty se týkají výlučně hodnocení důkazů; obviněný se domáhá jejich odlišného hodnocení, a tedy přezkumu rozhodnutí další odvolací instancí. Za takové situace bylo dovolání podáno z jiného důvodu, než je vyjmenován v ustanovení § 265b tr. ř., a proto navrhla, aby je Nejvyšší soud odmítl podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.].

Dne 10. 5. 2004 učinil obviněný prostřednictvím své obhájkyně u Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, podání, v němž sdělil, že souhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a dále, zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest [§ 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.]. Obdobně shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat jednak nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, a dále pak vadnost jiného hmotně právního posouzení, které záleží v nesprávném posouzení některé další otázky, nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v posuzování jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva zejména trestního, ale případně i jiných právních odvětví. Není však možné namítat nesprávnost samotných skutkových zjištění ani nesprávnost hodnocení důkazů.

Důvody dovolání jako specifického mimořádného opravného prostředku, který byl nově zaveden , jsou koncipovány v ustanovení tr. ř. tak, že dovoláním není možné napadat skutková zjištění ani způsob hodnocení důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. , , , ). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn.

Námitky obviněného, které ve svém mimořádném opravném prostředku formuloval a o něž opřel dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v tomto ohledu nemohou obstát. Dovolatel jejich prostřednictvím totiž brojí výlučně proti hodnocení důkazů a správnosti učiněných skutkových zjištění soudy obou stupňů; tak je tomu v případě, jestliže svoji vinu popírá a namítá, že nebylo prokázáno, že se dopustil trestných činů ublížení na zdraví a výtržnictví, přičemž nesouhlasí s konstatováním soudů, že jeho obhajoba je nevěrohodná a byla vyvrácena výpověďmi poškozeného V. T. a svědkyně A. Š., a tvrdí, že tyto jsou rozporuplné. Jestliže se přitom dovolává zásady „v pochybnostech ve prospěch obviněného“ a poukazuje na to, že soudy nebyla respektována, pak Nejvyšší soud konstatuje, že taková výhrada směřuje rovněž do skutkových zjištění a hodnocení provedených důkazů a nejde o námitku, která by se týkala otázky právního posouzení skutku ani otázky jiného hmotně právního posouzení. Pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v d a tr. ř. a má vztah ke zjištění skutkového stavu na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností, kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“, tj. týká se právě jen otázek skutkových. Z tvrzených nedostatků obviněný pak až následně dovozuje naplnění deklarovaného dovolacího důvodu, jak ostatně i sám uvádí: … trvám na tom, že byla nesprávně vyhodnocena soudem má obhajoba, a proto byl celý případ údajné trestné činnosti nesprávně právně posouzen …

Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že námitky, kterými obviněný odůvodnil uplatněný dovolací důvod, jej materiálně nenaplňují, nýbrž ve skutečnosti jsou pouhou polemikou s tím, jak byl soudy zjištěn skutkový stav, jak byly hodnoceny provedené důkazy a jak se k jeho odvolání postavil soud druhého stupně. Ze strany obviněného jde proto o námitky, které stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného M. G. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 8. června 2004

Předseda senátu:

JUDr. Jan B l á h a