Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1126/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalovaných se odmítají.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 3 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 21. 12. 1999, č.j. -30, uložil žalovaným vyklidit a vyklizený do tří dnů od právní moci rozsudku odevzdat žalobci byt II. kategorie o pokoji a kuchyni s příslušenstvím, ve 2. patře domu č.p. 2430, na stavební parcele č. 2529 v k.ú. V., obec m. P. (dále „předmětný byt“ nebo „byt“), a zamítl žalobu v části, jíž se žalobce domáhal určení, že rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 6. 2. 1978, sp.zn. , ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12. 5. 1978, č.j. -20, se mění ve lhůtě k vyklizení tak, že žalovaní jsou povinni byt vyklidit do tří dnů po zajištění přístřeší; současně rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalovaných (směřujícímu proti výroku o vyklizení) Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 3. 5. 2001, č.j. -64, rozhodl, že rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku o vyklizení bytu a ve výroku o nákladech řízení potvrzuje; současně vyslovil, že v nenapadeném výroku o změně lhůty k vyklizení zůstává nedotčen a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalované užívají předmětný byt bez právního důvodu, když druhá žalovaná - poté, co její právo v bytě bydlet do zajištění bytové náhrady založené soudním rozhodnutím, zaniklo dobrovolným odstěhováním z předmětného bytu - se do bytu spolu se svojí dcerou (první žalovanou) protiprávně nastěhovala.

Proti rozsudku odvolacího soudu podaly obě žalované (nezastoupené advokátem) dovolání, datovaná 2. 8. 2001, doplněná společným podáním ze dne 12. 8. 2001.

Druhá žalovaná posléze doplnila dovolání prostřednictvím advokáta, který jí byl ustanoven usnesením soudu prvního stupně ze dne 10. 10. 2002, č.j. -87. Uvedla, že napadá potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu o povinnosti k vyklizení, přípustnost dovolání opřela o ustanovení a uplatnila dovolací důvody podle a b) Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje druhá žalovaná v tom, že v průběhu řízení bylo prokázáno, že o její povinnosti k vyklizení předmětného bytu bylo již pravomocně rozhodnuto (rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ve věci sp.zn. , ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ve věci sp.zn. ), že řízení v dané věci brání překážka věci pravomocně rozhodnuté ( ), a že tudíž mělo být toto řízení podle zastaveno. Protože se tak nestalo, trpí rozsudek odvolacího soudu vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odvolacímu soudu dále vytýká nesprávnost jeho závěru, že jí zaniklo právo bydlení v předmětném bytě do zajištění bytové náhrady, neboť byt nikdy neopustila. Navrhla, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Usnesením ze dne 14. 1. 2003, č.j. -96, Obvodní soud pro Prahu 3 ustanovil první žalované podle z důvodu neznámého pobytu opatrovníka Mgr. D. K., pracovnici Městského soudu v Praze.

Žalobce ve svém dovolacím vyjádření namítl, že dovolání žalovaných není přípustné „dle “ a navrhl, aby bylo odmítnuto. K doplnění dovolání učiněného druhou žalovanou se vyjádřil tak, že argumentace o překážce věci pravomocně rozsouzené nemá oporu ve zjištěném skutkovém stavu, a že v daném řízení je nárok žalobce opřen o jiné skutečnosti; posléze opětovně navrhl, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto, případně aby bylo zamítnuto.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací řešil nejprve otázku, zda o dovolání má rozhodnout podle , ve znění před novelou provedenou s účinností od 1. 1. 2001 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, nebo podle ve znění po uvedené novele. Pro odpověď na tuto otázku bylo podstatné, že soud prvního stupně vydal své rozhodnutí dne 21. 12. 1999. Odvolací soud sice o odvolání žalované proti rozhodnutí soudu prvního stupně rozhodl až dne 3. 5. 2001, avšak s přihlédnutím k části dvanácté, hlavě první, bodu 15. je správně (jak vyplývá z odůvodnění jeho rozsudku) projednal podle dosavadních právních předpisů, tj. podle ve znění před 1. 1. 2001. Dovolací soud proto dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou – dále „ “ (srov. část dvanáctou, hlavu první, bod 17. – návrh na zrušení citovaného ustanovení byl odmítnut usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 12. 3. 2002, sp. zn. ).

Po zjištění, že dovolání bylo podáno subjekty k tomu oprávněnými - účastnicemi řízení ( ), se dovolací soud zabýval otázkou včasnosti podaného dovolání.

Ze shora uvedeného vyplývá, že v dovolacím řízení nelze postupovat podle , , ve znění po novele provedené Přitom „dosavadní právní předpisy“ je zapotřebí aplikovat nejen při zkoumání přípustnosti a důvodnosti dovolání, nýbrž rovněž při posuzování včasnosti dovolání. Ke stejnému závěru, jde-li o posuzování otázky včasnosti dovolání v těchto případech, dospěl Nejvyšší soud v rozhodnutí uveřejněném pod č. 70 v sešitě č. 10 z roku 2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V citovaném rozhodnutí mimo jiné dovodil, že dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vydanému před 1. 1. 2001 nebo vydanému v době od 1. 1. 2001 po řízení provedeném podle ve znění účinném před tímto datem, lze podat ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu ( , ve znění účinném před 1. 1. 2001).

Podle ustanovení může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Podle ustanovení zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.

Jak se podává z obsahu spisu (srov. dodejky na č. l. 67 verte, č.l. 68 spisu), nabyl rozsudek odvolacího soudu právní moci dne 11. června 2001, když právnímu zástupci žalobce byl doručen dne 4. června 2001, druhé žalované dne 1. června 2001 a první žalované dne 11. června 2001 postupem podle (dne 1. června 2001 byla zásilka obsahující rozsudek odvolacího soudu uložena u pošty, první žalovaná byla o jejím uložení vyrozuměna a desetidenní lhůta k vyzvednutí zásilky marně uplynula dne 11. června 2001). Z uvedeného vyplývá, že posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání byla středa 11. července 2001. Bylo-li dovolání žalovaných podáno na poštu k přepravě dne 2. srpna 2001 (viz podací razítko na obálce na č.l. 79 spisu), stalo se tak zjevně po marném uplynutí zákonné jednoměsíční lhůty.

Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud dovolání žalovaných podle ustanovení a jako opožděná odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , a věty první (per analogiam) , neboť žalované, které podáním opožděných dovolání po procesní stránce zavinily jejich odmítnutí, nemají na náhradu těchto nákladů právo a vyjádření žalobce k přípustnosti dovolání (z hlediska , ve znění po 1. 1. 2001) za stavu, kdy dovolání je opožděné, nelze považovat za účelně vynaložené náklady k bránění práva ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8. června 2004

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v.r.

předsedkyně senátu