Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
42 C 56/2021
Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Borákovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 5 886,58 Kč s příslušenstvím, rozsudkem pro zmeškání
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši
10 % ročně z částky 5.000 Kč za dobu od datum do zaplacení, to vše ve lhůtě do
3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, pokud se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky
886,58 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5.000 Kč za dobu od datum do datum.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2.567 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5.000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, pokud se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 886,58 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5.000 Kč za dobu od [datum] do [datum]. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2.567 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne datum ve znění podání ze dne datum domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 5 886,58 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení v zákonné výši z částky 5 000 Kč od datum do zaplacení. Žalobce v žalobě uvedl, že původní věřitel – právnická osoba postoupil smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum na právnická osoba soubor pohledávek za svými dlužníky. Následně právnická osoba postoupila tyto pohledávky smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum na společnost právnická osoba. Dne datum pak tato společnost smlouvou o postoupení pohledávek tyto pohledávky postoupila na žalobce, kdy jednotlivé pohledávky jsou specifikovány v přílohách uvedených smluv. Jednou z postoupených pohledávek je i pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru. K ní žalobce uvedl, že smlouva byla s původním věřitelem uzavřena s využitím prostředků komunikace na dálku - internetových stránek původního věřitele webová adresa. Zde si žalovaný zvolil požadovanou výši úvěru a dobu splatnosti na kalkulátoru, úvěrová smlouva byla považována za uzavřenou okamžikem poskytnutí úvěru, o který žalovaný požádal. Smlouva o úvěru číslo tak byla uzavřena dne datum, žalovaný ji měl podepsat specifikovaným kódem zaslaným na v žalobě uvedené telefonní číslo. Dokumenty ke smlouvě pak byly zaslány na jeho emailovou adresu uvedenou v klientské zóně. Úvěr ve výši 5 000 Kč byl poskytnut na bankovní účet uvedený při registraci žalovaným. Žalovaný se měl ve smlouvě zavázat vrátit poskytnutý úvěr původnímu věřiteli spolu s poplatkem 886,58 Kč ve lhůtě 28 dnů. Žalobce bez bližší specifikace uvedl, že původní věřitel prověřil schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, když odkazoval na prohlášení v předložené úvěrové smlouvě a vnitřní kritéria při poskytování úvěrů. Žalovaný úvěr nesplatil ve sjednané lhůtě ani následně po zaslání výzvy, žalobce se tak domáhá zaplacení částky poskytnutého úvěru spolu se sjednaným poplatkem. S ohledem na prodlení s úhradou peněžité částky se domáhá ode dne datum, tj. ode dne následujícího po splatnosti úvěru, též zaplacení úroku z prodlení. Uvedl, že se případně domáhá vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v poskytnutém úvěru.
2. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil.
3. Jednání ve věci bylo nařízeno na den datum, žalobce, jeho právní zástupce, ani žalovaný se k jednání, ač řádně předvoláni, bez omluvy nedostavili. Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků.
4. Soud při jednání provedl dokazování ve spise založenými listinnými důkazy, jež předložil žalobce, a které si soud vyžádal, kterými byl zjištěn následující skutkový stav. Žalobce k důkazu předložil listiny– návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo úvěrové podmínky, souhlas se zpracováním osobních údajů a smlouvu o úvěru, kdy jak na návrhu smlouvy, tak na smlouvě je jako poskytovatel úvěru uvedena společnost právnická osoba, jako klient žalovaný, je uvedeno jeho rodné číslo, č. občanského průkazu, adresa trvalého pobytu i korespondenční adresa, číslo telefonu, emailová adresa a č. bankovního účtu – bankovní účet. Dle textu na smlouvě měla být smlouva o úvěru uzavřena dne datum, její nedílnou součástí měly být úvěrové podmínky, úvěr měl být poskytnut jako bezúčelový, ve výši 5 000 Kč, s úrokem v částce 138,08 Kč a s poplatkem za poskytnutí úvěru v částce 748,50 Kč, termínem splatnosti 28 dnů od odeslání finančních prostředků. Listiny neobsahují podpis žalovaného, na všech listinách je strojově vytištěno pod textem jméno a příjmení žalovaného, jeho rodné číslo a to, že potvrzuje, že si dokument přečetl a s jeho obsahem souhlasí, na důkaz toho„ podpis proveden elektronickým kódem“. Z listin, ani jiných předložených důkazů přitom není patrno, zda byl nějaký elektronický kód připojen, o jaký kód šlo, jak jej žalovaný získal. Soud tak z uvedených listin nemá za prokázané tvrzení žalobce o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi původním věřitelem a žalovaným dne datum o obsahu, jak byl žalobcem tvrzen. Pokud žalobce tvrdil, že žalovaný odsouhlasil text smlouvy o spotřebitelském úvěru, případně i úvěrové podmínky tak, že namísto podpisu vložil kód, který mu byl zaslán na jím uvedené telefonní číslo, pak k tomuto svému tvrzení nepředložil žádný důkaz, který by takové tvrzení prokazoval. Nebylo tak prokázáno, že by původní věřitel žalovanému zaslal nějaký elektronický kód, že by mělo jít o kód, kterým má být nahrazen podpis žalovaného na smlouvě, že by jej žalovaný použil pro odsouhlasení smlouvy o obsahu, který žalobce k důkazu předložil. Žalobce ke svému tvrzení případně neoznačil k důkazu a nepředložil záznamy v elektronickém systému původního věřitele, které by mohly zachycovat jednání žalovaného při uzavření tvrzené smlouvy. Uzavření smlouvy a odsouhlasení úvěrových podmínek žalovaným pak nemůže být prokázáno předložením nepodepsaných listin, případně listin obsahujících pouze vytištěný souhlas žalovaného, neobsahujících jeho podpis. Žalobce tak v tomto směru neunesl břemeno důkazní.
5. Z výpisu z účtu původního žalovaného ze dne datum má soud za prokázané, že společnost právnická osoba poukázala tohoto dne na účet č. bankovní účet částku 5 000 Kč. Platba byla označena jménem a příjmením žalovaného, jeho rodným číslem, zprávou pro příjemce anonymizováno. Ze sdělení společnosti právnická osoba má soud za prokázané, že majitelem uvedeného účtu je žalovaný. Z výpisu z tohoto účtu za měsíc rok pak soud má za prokázané, že na něj dne datum byla společností právnická osoba poukázána platba ve výši 5 000 Kč, označená jak„ anonymizováno“.
6. Ze smlouvy o postoupení dluhu číslo rok ze dne datum má soud za prokázané, že společností právnická osoba byly na právnická osoba postoupeny pohledávky ze smluv o spotřebitelských úvěrech. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum soud vzal za prokázané, že právnická osoba následně tyto pohledávky postoupila uvedenou smlouvou na společnost právnická osoba a tato společnost je následně smlouvou o postoupení souboru pohledávek ze dne datum postoupila na žalobce. Z příloh k uvedeným smlouvám, ve kterých jsou jednotlivé postupované pohledávky specifikovány, je pak zřejmé, že na žalobce byla postupována i pohledávka za žalovaným z výše uvedené úvěrové smlouvy. Skutečnost, že postoupení pohledávky na žalobce bylo žalovanému písemně oznámeno, žalobce prokazoval předložením oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum. To, že byl žalovaný následně před podáním žaloby opětovně vyzýván k úhradě žalované částky pak předžalobní upomínkou právního zástupce žalobce ze dne datum. Vzhledem k tomu, že žalobce nepředložil žádné doklady o odeslání těchto listin, má soud za prokázané, že se žalovaný prokazatelně dozvěděl o postoupení pohledávky a o výzvě k úhradě doručením žaloby dne datum.
7. Soud se při právním hodnocení věci zabýval nejprve tím, zda mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce (původním věřitelem) byla platně uzavřena smlouva o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, když mělo jít o spotřebitelský úvěr dle zákona č. 257/2016 Sb. Posuzoval při tom, zda žalovaný projevil vůli uzavřít s žalobcem závazek a řídit se obsahem smlouvy (§ 1724 a násl. občanského zákoníku). Soud přitom s odkazem na výše popsaný zjištěný skutkový stav dospěl k závěru, že v řízení nebylo platné uzavření smlouvy o obsahu tvrzeném žalobcem prokázáno. Soud má přitom za to, že žalobce v dané věci neunesl břemeno důkazní. Žalobce neprokázal tvrzení o tom, že žalovaný přijal smlouvu (podepsal ji) včetně úvěrových podmínek tak, že jeho podpis byl nahrazen elektronickým kódem, který mu měl být dříve zaslán na jeho mobilní telefon. K těmto tvrzením totiž neoznačil a nepředložil relevantní důkazy. Uzavření smlouvy o úvěru o tvrzeném obsahu pak nemohlo být prokázáno předloženou nepodepsanou listinou obsahující pouze vytištěný souhlas žalovaného s jejím obsahem. Žalobce ve smyslu ust. § 562 občanského zákoníku nepředložil k důkazu žádné záznamy z elektronického systému jeho právního předchůdce, které by jednání žalovaného směřující k uzavření smlouvy zachycovaly, z nichž by byl patrný úkon nahrazující podpis předmětné smlouvy o zápůjčce žalovaným. Soud tedy uzavírá, že nemá za prokázané uzavření tvrzené smlouvy o úvěru ze dne datum, na základě které by právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr v částce 5 000 Kč a žalovaný se jej zavázal splatit spolu s poplatkem ve výši 886,58 Kč do 28 dnů. V řízení bylo prokázáno, že společnost právnická osoba poukázala na účet žalovaného dne datum částku 5 000 Kč, nebylo však prokázáno, že by se tak stalo na základě tvrzené smlouvy. Soud jen pro úplnost dodává, že za situace, kdy se žalobce k soudnímu jednání nedostavil, nemohl být ohledně neoznačení důkazů ke svým skutkovým tvrzením poučen podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. Takové procesní poučení se totiž poskytuje jen účastníkům přítomným u soudního jednání. Soud rovněž připomíná, že již před nařízením prvního soudního jednání ve věci žalobce v tomto směru k doplnění tvrzení a označení důkazů písemně usnesením vyzýval, poučoval jej o břemeni tvrzení i břemeni důkazním. Žaloba však i přes tato poučení nebyla v tomto směru žalobcem řádně doplněna.
8. Za situace, kdy mezi právním předchůdcem žalobce (původním věřitelem – společností právnická osoba) a žalovaným nebylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy o úvěru, pak soud platbu společnosti právnická osoba dne datum na účet žalovaného ve výši 5 000 Kč považoval ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, za platbu bez právního důvodu, kterou se žalovaný na úkor právního předchůdce žalobce bezdůvodně obohatil. Žalovaný je tak ve smyslu § 2991 odst. 1 a § 2993 věty první občanského zákoníku toto bezdůvodné obohacení povinen vydat tomu, na jehož úkor se obohatil. Pokud bylo v řízení prokázáno, že původní věřitel v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku postoupil pohledávku za žalovaným na jinou společnost, ta poté na další společnost a ta pak na žalobce, je žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat právě žalobci. Vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobci či jeho právním předchůdcům cokoliv uhradil, je tak povinen vydat žalobci na bezdůvodném obohacení částku 5 000 Kč.
9. Žalovaný byl k vydání bezdůvodného obohacení prokazatelně vyzván až doručením žaloby dne datum. Pokud se tedy žalobce domáhal vedle zaplacení dlužné částky i zaplacení úroku z prodlení ode dne následujícího po tvrzené splatnosti úvěru, pak soud má za to, že v této době ještě žalovaný v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení nebyl, neboť uzavření smlouvy o úvěru s tvrzenou splatností nebylo v řízení prokázáno. Žalovaný se tak do prodlení mohl dostat nejdříve po doručení žaloby, neboť odeslání žádné dřívější výzvy k úhradě (vydání bezdůvodného obohacení) žalobcem nebylo prokázáno. Soud při tomto závěru postupoval dle konstantní judikatury (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.3.2003, č.j. 28 Cdo 1853/2002), podle které je splatnost bezdůvodného obohacení vázána na výzvu věřitele. Žalovaný se tak do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení dostal nejdříve ode dne následujícího po doručení žaloby, tedy dne datum.
10. Soud s ohledem na uvedené ve výroku I. vyhověl žalobě v části, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 5 000 Kč, kdy v této části jde o oprávněný nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení. S ohledem na prodlení žalovaného s jeho vydáním pak soud v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku žalobci přiznal i nárok na zaplacení úroku z prodlení z této částky ode dne následujícího po doručení žaloby, tedy ode dne datum, a to ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
11. Ve výroku II. rozsudku žalobu zamítnul ohledně nároku na zaplacení částky nad rámec bezdůvodného obohacení, když nebylo prokázáno uzavření smlouvy, z níž nárok na zaplacení další částky žalobce dovozoval. Dále pak zamítl žalobu ohledně zákonného úroku z prodlení ze žalované částky za období předcházející doručení žaloby, kdy žalovaný ještě v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení nebyl.
12. O nákladech řízení bylo soudem ve výroku III. rozhodnuto podle § 142 odstavec 2 o.s.ř., když soud uložil žalovanému povinnost nahradit ve věci převážně úspěšnému žalobci jím účelně vynaložené náklady, a to dle míry jeho úspěchu ve věci. Žalobce byl v dané věci úspěšný v rozsahu 85 % (ohledně částky 5 000 Kč) a neúspěšný v rozsahu 15 % (ohledně částky 886,50 Kč). Za situace, kdy míra úspěchu a neúspěchu se od sebe odečítá, je tak žalovaný povinen nahradit žalobci 70 % účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a náklady na právního zastoupení vypočítané podle vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném ke dni zahájení řízení (dále jen„ AT“). Soud v daném případě aplikoval při výpočtu odměny advokáta do podání žaloby včetně ust. § 14b AT, když má za to, že tento postup je v souladu s podmínkami pro užití tohoto ustanovení. Z úřední činnosti je totiž soudu známo, že žalobce podává obdobné žaloby opakovaně, ve větším množství, kdy tyto jsou formulovány obdobně, ve věci jde o částku nižší než 50 000 Kč Náklady na právní zastoupení tedy činí odměna advokáta celkem ve výši 2 100 Kč (právnímu zástupci žalobce byla přiznána odměna ve výši 200 Kč za 3 úkony právní služby dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1, a to za přípravu a převzetí věci, sepis žaloby, jednoduchou předžalobní výzvu a ve výši 1 500 Kč za jeden úkon právní služby dle § 7 AT – doplnění žaloby k výzvě soudu), dále byl přiznán 3× režijní paušál po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) ve spojení s § 11 a § 13 AT a 1x režijní paušál á 300 Kč dle § 13 AT, dále náklady na právní zastoupení tvoří DPH z odměny a paušálů ve výši 567 Kč ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkem tak žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 3 667 Kč. Dle míry úspěchu tak žalobci náleží 70 % z takto vynaložených nákladů, tedy částka 2 567 Kč, kterou je mu žalovaný povinen uhradit k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).
Nesplní-li žalovaný dobrovolně a včas povinnost, která mu byla uložena tímto vykonatelným rozhodnutím, může se žalobce jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo nařízení exekuce.