Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
4 C 93/2021
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Sandrou Zemanovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 71 554,82 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 62 360 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 62 360 Kč od 28. 8. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 9 194,82 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 194,82 Kč od 28. 8. 2020 do zaplacení, úrokem z prodlení z částky 71 554,82 Kč od 28. 7. 2020 do 27. 8. 2020 a s úrokem ve výši 10,99 % ročně z částky 71 554,82 Kč od 28. 8. 2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 13 670,75 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 62 360 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 62 360 Kč od 28. 8. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 9 194,82 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 194,82 Kč od 28. 8. 2020 do zaplacení, úrokem z prodlení z částky 71 554,82 Kč od 28. 7. 2020 do 27. 8. 2020 a s úrokem ve výši 10,99 % ročně z částky 71 554,82 Kč od 28. 8. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 13 670,75 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 71 554,82 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru. Žalobkyně uvedla, že dne 27. 9. 2019 uzavřela za pomoci prostředků elektronické komunikace na dálku s žalovanou smlouvu o hotovostním úvěru číslo. Na základě této smlouvy a úvěrových podmínek následně poskytla žalované úvěr ve výši 70 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 1 220 Kč. Žalovaná na úvěr splatila pouze pět prvních předepsaných splátek, tj. celkem 7 640 Kč. Další splátky již nehradila řádně a včas, a proto žalobkyně úvěr v souladu se smlouvou u úvěrovými podmínkami zesplatnila ke dni 27. 7. 2020 a zároveň vyzvala žalovanou k úhradě celé dlužné částky ve lhůtě 30 dnů. Dluh žalované podle žalobkyně tvoří částku 71 554,82 Kč a sestává se z jistiny ve výši 68 261,58 Kč, úroků ve výši 3 185,24 Kč a dlužného pojistného ve výši 108 Kč. Žalobkyně dále požaduje také úrok ve výši 10,99 % ročně z částky 71 554,82 Kč od 28. 7. 2020 (ode dne následujícího po zesplatnění) do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 71 554,82 Kč od 28. 7. 2020 (ode dne následujícího po zesplatnění) do zaplacení. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou. Žalobkyně dále uvedla, že schopnost žalované splácet úvěr posoudila na základě údajů poskytnutých žalovanou v žádosti o úvěr a z výpisů z účtu. Žalobkyně také provedla kontrolu v registru SOLUS a dalších rejstřících.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná se k výzvě nevyjádřila, soud proto věc se souhlasem žalobkyně rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.
4. Zdejší soud vyzval žalobkyni usnesením ze dne 14. 6. 2021, č.j. 4 C 93/2021 -14, nechť mj. soudu uvede, jakým konkrétním způsobem zkoumala úvěryschopnost žalovaného, současně byla vyzvána, nechť soudu předloží konkrétní důkazy, ze kterých vycházela, například pracovní smlouva, výplatní pásky a další. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že zjistila, že žalovaná v rámci úvěrové smlouvy deklarovala, že její příjem je ve výši 7 600 Kč měsíčně z titulu rodičovské dovolené. Žalovaná dále uvedla, že žije s partnerem a vyživuje jedno dítě. Příjem žalované pak byl ověřen výpisem z účtu žalované. Klientka dále uvedla celkové měsíční příjmy domácnosti ve výši 35 000 Kč a celkové měsíční výdaje domácnosti ve výši 7 000 Kč. Žalovaný bydlí u svých rodičů. Tyto údaje byly verifikovány prostřednictvím jejich porovnání s normativními náklady a bydlení a životní minimum. Žalobkyně dále žalovanou lustrovala v úvěrových registrech NRKI/BRKI s tím, že bylo zjištěno, že žalovaná má jednu půjčku v celkové výši 70 000 Kč s tím, že měsíční splátka činní 1 248 Kč. Žalovaný výše uvedenou půjčku splácí řádně. Dále byla žalovaná lustrována v registru SOLUS, kde byla bez negativního nálezu. Taktéž byly hodnoceny výpisy z bankovního účtu žalované. S ohledem na shora uvedené, má žalobkyně za to, že zkoumala úvěryschopnost žalované řádně.
5. Soud konstatuje, že rozhodnutí v této věci je zcela v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydaného ve věci sp. zn. 21 Cdo 1695/2005 . Zde Nejvyšší soud ČR uzavírá, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. Soudem nebylo v daném případě uzavřeno, že skutkový děj nelze postavit najisto. Z listin žalobkyní předložených soud učinil závěr o skutkovém ději. Pokud byl žalobní návrh zamítnut, tak pouze proto, že z listin žalobkyni předložených nelze z hlediska právního hodnocení učinit jiný závěr, nežli ten, že žalobní nárok není důvodným. Soud podotýká, že ač je nutno věc posoudit jinak nežli dle účastníkova právního názoru, případné poučení dle citovaného zákonného rozhodnutí by zde nemohlo vést k jinému rozhodnutí soudu. Ustanovení § 118a , odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. směřuje na případy, kdy v důsledku jiného právního posouzení věci soudem může účastník reagovat a doložit důkazy či tvrzení, která v souladu s právním hodnocením soudu mohou přivodit jeho úspěch ve věci. V souzené věci tomu tak není.
6. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:
7. Ze smlouvy úvěru ze dne 27. 9. 2019, úvěrových podmínek, formuláře pro standardní informace, z občanského průkazu a zdravotní kartičky pojištěnce a ze splátkového kalendáře bylo zjištěno, že na základě žádosti žalované se žalobkyně zavázala jí poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 70 000 Kč s roční sazbou úroku 10,99 %. Celý úvěr se žalovaná zavázal hradit v 84 měsíčních splátkách po 1 328 Kč, do kterých již byly započteny úroky, poplatky a pojištění. Celkem se žalovaná zavázala zaplatit 102 354,42 Kč.
8. Z osobních informací žalované bylo soudem zjištěno, že žalovaná má středoškolské vzdělání, žije s partnerem, má jednu vyživovací povinnost. Bydlí u svých rodičů. Dále uvedla, že je na rodičovské dovolené a pobírá rodičovský příspěvek ve výši 7 600 Kč měsíčně. Dále uvedla, že výdaje domácnosti činní 7 000 Kč měsíčně, z toho 1 000 Kč na bydlení. Nad to hradí měsíční splátky úvěru ve výši 874 Kč. Ve formuláři žalovaná nezaškrtla možnost, že by se partner podílel na nákladech domácnosti.
9. Z lustrace NRKI/BRKI a SOLUS žalované bylo soudem zjištěno, že žalovaná má jednu půjčku v celkové výši 70 000 Kč, splácí 1 248 Kč měsíčně. Uvedenou půjčku splácí řádně.
10. Z výpisu z účtu žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně dne 30. 9. 2019 zaslala na účet bankovní účet (tj. bankovní účet žalované) peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč.
11. Z přehledu půjčky číslo soud zjistil, že žalovaná uhradila pouze prvních 5 splátek ve 4 platbách, celkem částku 7 640 Kč. Zbývající splátky již neuhradila.
12. Z výzvy před zesplatněním ze dne 22. 5. 2020 soud zjistil, že žalobkyně vzhledem k prodlení žalované se splácením úvěru k úhradě dlužné částky nejpozději ve lhůtě 30 dnů. Zároveň byla žalovaná upozorněna, že pokud dlužnou částku neuhradí, dojde k zespatnění úvěru. Tato výzva byla podle informací o zásilce odeslána dne 9. 6. 2020.
13. Ze ztráty výhody splátek a zesplatnění úvěru ze dne 27. 7. 2020 soud zjistil, že žalobkyně odstoupila v souladu s úvěrovými podmínkami od úvěrové smlouvy s tím, že úvěr se ke dni 27. 7. 2020 stal splatným v celém rozsahu. V uvedeném dopise žalobkyně vyzvala žalovanou, nechť ji vrátí poskytnuté finanční prostředky, a to do 30 dní ode dne doručení předmětného dopisu.
14. Z výpisů z běžného účtu žalované (vedeného na číslo bankovní účet) za květen, červen a červenec 2019 soud zjistil, že příjem žalované tvoří rodičovský příspěvek ve výši 7 600 Kč. Částka připsaná za daný měsíc na účet je téměř stejná jako částka odepsaná, tzn., že žalovaná nezbývají žádné volné prostředky. Z účtu pak žalovaná hradí dvě půjčky, a to půjčku 1 ve výši 1 248 Kč a dále půjčku právnická osoba ve výši 1 034 Kč.
15. Z občanského průkazu a průkazu zdravotního pojištění je zřejmé, že žalobkyně měla tyto doklady k dispozici.
16. Z výzvy ze dne 19. 11. 2020 s podacím archem má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě celé dlužné částky před podáním žaloby.
17. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. o.s.ř. , vzal soud za prokázané, že žalobkyně na základě žádosti poskytla žalované finanční prostředky formou úvěru ve výši 70 000 Kč. Žalovaná čerpala finanční prostředky převodem na bankovní účet. Žalovaná postupně zaplatila žalobkyni částku ve výši 7 640 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou zbývajících splátek, žalobkyně zesplatnila celý úvěr a vyzvala ji k úhradě dopisem ze dne 27. 7. 2020, který byl žalované odeslán dne 28. 7. 2020. Uvedenou částku měla žalovaná vrátit žalobkyni do 30 dní ode dne odeslání předmětné výzvy. Co se týká úvěryschopnosti žalované, ta sama v rámci úvěrové smlouvy deklarovala, že její příjem je ve výši 7 600 Kč měsíčně jakožto rodičovský příspěvek, když je žalovaná na rodičovské dovolené. Žalovaná žije s partnerem, který ji nepřispívá ničeho na domácnost. Žalovaná vyživuje jedno dítě a společně bydlí u jejích rodičů. Měsíční výdaje žalované činní 7 000 Kč, kdy z toho 1 000 Kč činní náklady na bydlení. Žalovaná má jednu půjčku v celkové výši 70 000 Kč, na kterou hradí 1 248 Kč měsíčně. Žalovaná byla lustrována v registru SOLUS a NRKI/BRKI, nebyl zjištěn negativní nález.
18. Při právním posouzení soud vycházel z § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
19. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
20. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o.z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
21. Podle § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
22. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
23. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
24. Podle § 86 odst. 1 o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
25. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
26. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb. , o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“
27. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
28. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.
29. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
30. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 62 360 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě z předložených důkazů vyplývá, že žalobkyně měla mít pochybnosti o schopnosti spotřebitele, respektive žalované, spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně porovnávala příjmy a výdaje žalované s tím, že její příjem je ve výši 7 600 Kč (uvedené si ověřila z předloženého bankovního účtu žalované), výdaje pak žalovaná uvedla ve výši 7 000 Kč (součástí jsou náklady na bydlení ve výši 1 000 Kč, když žalovaná bydlí u svých rodičů). Z výše uvedené je jasně patrné, že žalobkyni zbývá pouze 600 Kč, ač splátka předmětné půjčky byla stanovena na 1 220 Kč měsíčně. Žalobkyně ve svém doplnění žaloby uvedla, že dále počítala s příjmem celé domácnosti, a to ve výši 35 000 Kč, nicméně tuto skutečnost nikterak nedoložila. Naopak žalovaná v dokumentu„ osobní informace“ nezaškrtla, že by se partner podílel na nákladech domácnosti, není pak tedy patrné, z čeho plyne tvrzení žalobkyně o tom, že příjem domácnosti žalované je ve výši 35 000 Kč. Pokud by se však jednalo o příjem partnera žalované, soud podotýká, že nelze bez dalšího započítat celý jeho příjem k příjmu žalované. Dále má soud za to, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěryschopnost žalované, když z výpisu z běžného účtu je patrno, že má žalovaná celkem dvě půjčky, kdy hradí měsíční splátky v celkové výši 2 282 Kč, ač žalovaná uvedla pouze částku 874 Kč. Navíc jedna půjčka je poskytnuta přímo od žalobkyně, která by tak o této měla vědět a zahrnout ji do výdajů žalované. S ohledem na shora uvedené je zřejmé, že náklady žalované jsou daleko vyšší, než sama uvedla. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat příjmy i výdaje žalované a dbát přitom na její zájmy, tj. i na zájem být reálně schopna přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. ). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. S ohledem na shora uvedené je patrné, že žalobkyně porušila svoji povinnost řádně zkoumat úvěryschopnost žalované před uzavřením úvěrové smlouvy ve smyslu § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť z předložených listinných důkazů je evidentní, že jsou u žalované důvodné pochybnosti o jejích schopnostech spotřebitelský úvěr splácet. Předmětná úvěrová smlouva je proto podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o.z. neplatná.
31. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 70 000 Kč. Dle provedeného dokazování žalovaná před podáním žaloby uhradila celkem 7 640 Kč, a žalobkyně tak má nárok na bezdůvodné obohacení ve výši 62 360 Kč, které jí bylo přiznáno společně se zákonným úrokem z prodlení jdoucím ve výši 8,25 % ročně z částky 62 360 Kč od 28. 8. 2020 do zaplacení podle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.), když žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení celého dluhu poprvé až dopisem ze dne 27. 7. 2020, v němž jí stanovila 30 denní lhůtu k zaplacení ode dne doručení výzvy, která uplynula dne 27. 8. 2020. Žalovaná se proto dostala do prodlení s vrácením dluhu až 28. 8. 2020.
32. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu poplatků, obchodního úroku, pojištění a k nim požadovaného úroku z prodlení) žalobu zamítl (výrok II.).
33. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v poměrné části 13 670,75 Kč Náklady žalobkyně v plné výši se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 862 Kč a dále z odměny advokáta podle § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif, za 3 úkony po 3 980 Kč (převzetí a příprava věci, předžalobní upomínka, sepis žaloby), 3 paušální náhrady po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21% DPH ve výši 2 696,40 Kč, tj. celkem 18 398,40 Kč. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení byla částka 71 554,82 Kč a soud vyhověl žalobě co do částky 62 360 Kč, přičemž ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, odečetl soud„ neúspěch“ žalobkyně ve výši 12,85%, od jejího„ úspěchu“ ve výši 87,15 %. Protože žalovaná ve sporu převážně neuspěla, uložil jí soud zaplatit poměrnou část 74,3 % náhrady nákladů žalobkyně z částky 18 398,40 Kč, tedy částku 13 670,75 Kč, přičemž její zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. (výrok pod bodem III. tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).