Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 493/2004

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 22. 9. 2003, sp. zn. , byl obviněný P. H. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr. zákona, za který byl odsouzen podle § 247 odst. 2 tr. zákona za použití § 58 odst. 1 tr. zákona a § 59 odst. 1 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 3 roků. Podle § 53 odst. 1 tr. zákona mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 100.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zákona mu byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Součástí výroku rozsudku bylo i rozhodnutí týkající se náhrady způsobené škody.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný v přesně nezjištěné době od měsíce února 2000 do měsíce dubna 2000 v k.ú. obce M., okres P., během těžby dřeva na vlastní lesní parcele svévolně označil a nechal porazit a odvést na skládku dřeva

1) z pozemku – lesního porostu celkem 2 modříny a 1 borovici o celkovém objemu 5,20 m3, čímž způsobil škodu majiteli M. J. z P. ve výši 8.955,- Kč,

2) z pozemku – lesního porostu celkem 68 smrků,12 borovic a 5 buků o celkovém objemu 64,60 m3 a způsobil tak majitelce Z. P. z Č. Ř. škodu ve výši 175.104,- Kč,

3) z pozemku – lesního porostu celkem 8 smrků, 2 borovice a 4 modříny o celkovém objemu 14,30 m3 a způsobil tak majiteli M. T. z M. škodu ve výši 25.760,- Kč,

4) z pozemku – lesního porostu celkem 26 borovic a 4 modříny o celkovém objemu 36,10 m3 a způsobil tak majitelce M. B. ze S. Ú. škodu ve výši 57.900,- Kč,

5) z pozemku celkem 6 smrků, 15 borovic, 2 buky a 6 modřínů o celkovém objemu 29 m3 a způsobil tak majitelům B. S. a P. S. z P. škodu ve výši 47.055,- Kč,

6) z pozemku – lesního porostu celkem 7 smrků a 2 borovice o celkovém objemu 9,90 m3 a způsobil tak tehdejší majitelce L. V. z M. škodu ve výši 18.315,- Kč.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval dne 8. 1. 2004 ve veřejném zasedání Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře. Ten svým usnesením sp .zn. odvolání obviněného podle § 256 tr. řádu zamítl.

Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle § 265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově dovolání, ve kterém napadá výrok o vině odsuzujícího rozsudku a odkazuje se na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Tvrdí, že rozhodnutí o jeho vině trestným činem krádeže spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. V odůvodnění svého dovolání vyslovuje názor, že jeho úmysl vytěžit dřevní hmotu na cizích pozemcích nevyplývá z provedených důkazů a že ohledně subjektivní stránky trestného činu jsou závažné pochybnosti. Dle jeho tvrzení nebylo prokázáno, že by musel vědět a současně být srozuměn s tím, že těží na cizích pozemcích. Zpochybňuje konstrukci nepřímého úmyslu, ke které dospěly soudy obou stupňů s tím, že tato konstrukce nemá oporu v provedených důkazech, navíc poukazuje na to, že v jeho případě byla dovozena i správní odpovědnost. Kromě toho tvrdí, že skutku uvedeného pod bodem 2 výroku o vině se nedopustil.

V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudu obou stupňů v celém rozsahu a aby věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Ten konstatuje, že závěr o existenci úmyslného zavinění je sice závěrem právním, velká část dovolatelových námitek však směřuje primárně proti skutkovým zjištěním, ze kterých soudy závěr o existenci úmyslného zavinění na straně dovolatele dovodily. Jde tudíž o námitky primárně skutkového charakteru, které se s formálně deklarovaným důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nekryjí. To platí o všech námitkách, které směřují proti hodnocení důkazů soudy ve vztahu ke spornému průběhu hranic mezi pozemky a okolnostem jejich vyměřování. Námitka ryze skutkového charakteru směřuje proti bodu 2 výroku o vině. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství má za to, že pod použitý dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze přiřadit pouze poněkud nejasně formulovanou námitku, podle které soudy nerozlišovaly mezi trestní a správní odpovědností. Tuto námitku však s ohledem na učiněná skutková zjištění obou soudů považuje za zjevně neopodstatněnou. Navrhuje, aby dovolání bylo jako zjevně neopodstatněné odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a odvolacím soudem byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, tento důvod dovolatel spatřuje výhradně v nesprávném hodnocení provedených důkazů v rámci skutkového zjištění soudu, a to ve vztahu k subjektivní stránce trestného činu – nepřímého úmyslu. Obviněný sice vytýká pochybení v právním posouzení subjektivní stránky činu, ale činí tak tím, že prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu. Pokud jde o skutek uvedený pod bodem 2 výroku o vině, dovolatel přímo tvrdí, že tento skutek vůbec nespáchal. Podáním dovolání se tak domáhá přezkoumání skutkových zjištění v podstatě ve třetím stupni.

V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.

V této části, která směřuje primárně proti skutkovým zjištěním soudů obou stupňů, by (pokud by tyto námitky byly vzneseny samostatně) muselo být podané dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.

Tu část dovolání, která skutečně směřuje proti právnímu posouzení a lze ji tedy přiřadit pod použitý dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, Nejvyšší soud považuje za zjevně neopodstatněnou. Z hlediska spáchání trestného činu krádeže v nepřímém úmyslu byla konstatována dostatečná skutková zjištění, s obhajobou obviněného se oba soudy náležitě vypořádaly a ze skutkových zjištění nevyplývají relevantní pochybnosti, které by nasvědčovaly tomu, že rozhodnutí je založeno na nesprávním právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.

Vzhledem k tomu, že dovolání bylo v části, která svým obsahem odpovídá použitému dovolacímu důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, shledáno jako zjevně neopodstatněné, rozhodl Nejvyšší soud o odmítnutí dovolání P. H. v souladu s výše uvedeným ustanovením tr. řádu. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 2. června 2004

Předseda senátu:

Mgr. Josef H e n d r y c h