Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 528/2004

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Chebu rozsudkem ze dne 2. prosince 2002, č.j. -36, stanovil žalovanému povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 680.169,60 Kč s 12 % úrokem z prodlení od 15. 6. 1999 do zaplacení, a v části, kterou se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaný zaplatil úrok z prodlení ve výši 4 % z částky 680.169,60 Kč od 15. 6. 1999 do zaplacení, žalobu zamítl. Současně rozhodl o nákladech řízení tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na jejich náhradu částku 27.208,- Kč.

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 23. ledna 2004, č.j. -73, rozsudek soudu prvního stupně v části odvoláním dotčené, tj. ve výroku, jímž bylo žalobě vyhověno, změnil tak, že žaloba o zaplacení částky 680.169,60 Kč s 12% úrokem z prodlení od 15. 6. 1999 do zaplacení se zamítá. Současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Proti výroku rozsudku, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně a o nákladech odvolacího řízení, podal žalovaný dovolání, v němž s odkazem na ustanovení , písm. c/ vytýká odvolacímu soudu, že pochybil nepřiznal-li žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Je přesvědčen, že v posuzovaném případě nebyly důvody pro aplikaci ustanovení , a obsáhle polemizuje s argumenty, které odvolací soud použil při odůvodnění svého rozhodnutí o nákladech řízení. Zdůrazňuje zejména, že žalovaný nesl přinejmenším stejná rizika spojená s úvěrem a jeho příslušenstvím jako žalobkyně, a že zaplatil na úhradu úvěru a na kupní cenu o 920.221,40 Kč více, než-li bylo jeho povinností. Žalobkyně tedy podala žalobu bezdůvodně, musela si být vědoma případné neúspěšnosti v řízení a měla být stižena povinností náklady hradit. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v odvoláním dotčeném výroku zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolání bylo podáno včas k tomu legitimovaným subjektem (žalovaným), není však v dané věci přípustné.

Protože výroky rozsudku o nákladech řízení mají vždy povahu usnesení ( ), je namístě přípustnost dovolání proti dovoláním napadenému výroku rozsudku, jimiž v dané věci odvolací soud rozhodl o nákladech řízení účastníků, posoudit v intencích až , jež upravují přípustnost dovolání proti usnesení.

Podle ustanovení není přípustnost dovolání dána již proto, že napadený výrok rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů, není rozhodnutím ve věci samé (k výkladu pojmu „věc sama“ srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. , uveřejněné pod R 61/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Ustanovení , a přípustnost dovolání v dané věci rovněž nezakládají, neboť rozhodnutí o nákladech řízení není mezi tam taxativně vyjmenovanými případy.

Lze tudíž uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento opravný prostředek přípustný; dovolací soud proto toto dovolání bez jednání ( ) jako nepřípustné odmítl ( věta první a ), aniž se jím mohl zabývat z pohledu v něm uplatněných námitek.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a , za stavu, kdy žalobkyni podle obsahu spisu nevznikly v této fázi řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by měl jinak vůči žalovanému právo.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 31. května 2004

JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.

předsedkyně senátu