Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1834/2003

U S N E S E N Í

3. března 2003, č.j. -339, takto:

I. Dovolání žalobců se odmítá.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně na náhradu nákladů dovolacího řízení žalovaného částku 2.575,- Kč jeho zástupci, advokátu, do tří dnů

od právní moci tohoto rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Jičíně rozsudkem ze dne 25. června 2002 č.j. -316 zamítl žalobu na určení, že vlastníkem objektu prodejního zařízení postaveného na pozemku žalobců parcelní číslo st. 149 o výměře 586 m2, zastavěná plocha zbořeniště, zapsané u Katastrálního úřadu v J, na listu vlastnictví č. 3995 pro obec a katastrální území J,, je žalovaný. Rozhodl též o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 3. března 2003, č.j. -339 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem druhého stupně.

Krajský soud výrok ve věci samé odůvodnil především tím, že nemá zato, že by

v posuzovaném případě žalobci měli naléhavý právní zájem na požadovaném určení

( - dále jen \" \"). Poukázal na to, že v době zahájení řízení byl zájem na požadovaném určení dán, neboť v té době nebyla stavba na pozemku žalobců zapsána v katastru nemovitostí. V průběhu doby v tomto směru došlo ke změně, takže nyní je vlastník této stavby v katastru nemovitostí zapsán. Žalobci se

však domáhají určení, že vlastníkem této stavby je (od žalobce) odlišný subjekt. Žaloba (tak) směřuje jen proti žalovanému a nikoliv též proti zapsanému vlastníku stavby. Takto žaloba v označené věci není způsobilým prostředkem k ochraně žalobců. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle ustanovení potvrdil.

Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 3. dubna 2003, když zástupci žalobců (dovolatelů) byl doručen téhož dne.

Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové podali žalobci

dne 2. června 2003 včasné dovolání, jehož přípustnost opírají o ustanovení Dovolací důvod spatřují v naplnění předpokladů ustanovení §

Dovolatelé v obsáhle koncipovaném dovolání vyslovují nesouhlas s posouzením věci odvolacím soudem. Podrobně exponují skutkový základ daného sporu a uzavírají, že není vyloučeno, aby určovací žaloba nevyřešila postavení (na řízení) nezúčastněného subjektu za předpokladu, že bude určeno, že žalovaný je vlastníkem (předmětu sporu). Dovolatelé proto navrhují, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil, a aby vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.

K tomuto dovolání se žalovaný vyjádřil písemným podáním ze dne 1. července 2003, v němž vyslovil přesvědčení, že toto dovolání není přípustné.

Po zjištění, že dovolání žalobců bylo v posuzované věci podáno včas, oprávněnými účastníky řízení, ( , ), se dovolací soud především dále zabýval otázkou možné přípustnosti tohoto dovolání se závěrem, že toto dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání je podle ustanovení přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu

- jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [ ],

- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [ ],

- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle poslední z již uvedených možností, a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [ ].

S ohledem na zjištění obsahu spisu je třeba dovodit, že v této věci není přípustnost dovolání založena ustanovením a b) , neboť tímto napadeným výrokem nebyl změněn rozsudek soudu prvního stupně, resp. pokud rozsudku soudu prvního stupně předcházely dřívější, a později zrušené rozsudky téhož soudu, vesměs se jednalo o rozsudky, kterými soud prvního stupně žalobu v této věci zamítl.

Z uvedeného tedy vyplývá, že přípustnost dovolání v označené věci by při splnění zákonných předpokladů mohla být založena již jedině v případě, pokud by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam ( ). Tak tomu však v posuzované věci není. Je nutno zdůraznit, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ). Tyto předpoklady však v souzeném případě naplněny nejsou.

Již zmíněným ustanovením procesní předpis umožňuje dovolacímu soudu uvážit, zda význam rozhodnutí vyžaduje v konkrétní věci jeho přezkoumání v dovolacím řízení. Přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu tímto způsobem má přesto v podstatě povahu výjimečného opatření, a je vyhrazeno jen pro řešení závažných právních otázek, přičemž je nezbytné, aby šlo o takové otázky, které se staly vlastním právním podkladem rozhodnutí odvolacího soudu.

Pokud pak se týče uplatněného dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení , je zde třeba zkoumat, zda rozhodnutí skutečně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tím pak se především míní, že soudem byl aplikován nesprávný právní předpis, případně, že sice soud užil odpovídající předpis, avšak nepřiléhavě jej na daný případ vyložil. Jak však vyplývá z obsahu spisu, o žádný z takových případů se v souzené věci nejedná. Právní závěry rozhodnutí odvolacího soudu jsou bezprostředně zbudovány na odvolacím soudem vyložených skutkových zjištěních. O vlastních právních závěrech takto učiněných odvolacím soudem nelze konstatovat, že by za tohoto stavu byly poznamenány eventuální aplikací nesprávného právního předpisu, případně, nepřiléhavým výkladem odpovídajícího předpisu. Úvahy odvolacího soudu o tom, že v posuzované věci není dán naléhavý právní zájem na žalobci požadovaném určení, je zcela konformní s ustálenou judikaturou vyšších soudů (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. června 1997, sp.zn. nebo analogicky rozsudek téhož soudu ze dne 14. prosince 2000, sp.zn. ) se závěrem, že naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení

není dán, jestliže žaloba na určení vlastnictví nesměřuje proti osobám (resp. případně všem osobám), které jsou jako vlastníci zapsány v katastru nemovitostí.

Na základě zmíněných skutečností není možno dovodit, že by u rozsudku odvolacího soudu byly naplněny předpoklady ustanovení a nelze tak napadený rozsudek odvolacího soudu považovat za rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Již z tohoto důvodu při současné vázanosti dovolacího soudu obsahem podaného dovolání ( ) tak není možno uzavřít, že ve věci je dána přípustnost dovolání podle zmíněného ustanovení ve spojení s téhož zákona.

Protože tedy v případě dovolání žalobců nebyly dány předpoklady jeho přípustnosti, dovolací soud podané dovolání odmítl jako nepřípustné podle věta prvá ve spojení s , a nemohl se tak zabývat věcnou správností napadeného rozhodnutí, a to ani z hlediska případných dalších výtek obsažených

v podaném dovolání. Rozhodoval, aniž nařídil jednání ( odst. l věta první ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , a , když dovolání žalobců bylo odmítnto, zatímco v dovolacím řízení úspěšnému žalovanému vznikly náklady spojené s jeho zastoupením v tomto řízení. Konkrétně jde o jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ,

o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Výše odměny za zastupování advokátem je pak určena podle , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů

v občanském soudním řízení, a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti

č. , o odměnách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen \"vyhláška\").

Podle § 2 vyhlášky se sazby a odměny stanoví pro řízení v jednom stupni z peněžité částky, která je předmětem řízení, nebo podle druhu projednávané věci (odstavec 1).

V sazbě podle prvního odstavce uvedeného ustanovení jsou zahrnuty všechny úkony právní služby provedené advokátem nebo notářem, s výjimkou odměny za úkony, které patří k nákladům řízení, o jejichž náhradě soud rozhoduje podle (odstavec 2).

Podle § 10 odst. 3 vyhlášky ve věcech odvolání a dovolání se sazba odměny posuzuje podle sazeb, jakými se řídí odměna pro řízení před soudem prvního stupně, není-li stanoveno jinak. Podle § 5 písm. b) vyhlášky činí sazba odměny ve věci určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, jde-li o právní vztah nebo právo k nemovitosti 10.000,- Kč. Protože však byl učiněn v tomto případě pouze jediný úkon právní služby, bylo nutno s přihlédnutím k § 18 odst. 1 této vyhlášky takto určenou výši odměny snížit opět o 50 %, t.j. na částku 5.000,- Kč, přičemž s ohledem k odmítnutí tohoto dovolání byla uvedená částka opět snížena o dalších 50 %, t.j. na výsledných 2.500,- Kč.

upravuje pouze paušální sazby odměny za zastupování účastníka advokátem, a nikoliv tedy již nároky advokáta na náhradu hotových výdajů a na náhradu za promeškaný čas, jež stojí vedle odměny ( ). K nákladům řízení žalovaného proto patří též paušální náhrada hotových výloh advokáta v částce 75,- Kč ( ). Celkem tak výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí u žalovaného 2.575,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. května 2004

JUDr. Pavel Pavlík, v.r.

předseda senátu