Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 969/2003

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně M. O., zastoupené advokátkou, proti žalované JUDr. J. L., správkyni konkursní podstaty úpadce K. B. P., a.s., v likvidaci, o určení neplatnosti dohody o zániku nájmu bytu, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. , k dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15.10.2002, č.j. -155, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení 1.975,- Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její právní zástupkyně.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 15.10.2002, č.j. -155, potvrdil rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 20.3.2000, č.j. -122, v němž tento soud určil, že dohoda o zániku nájmu bytu v domě čp. 10 na ulici J. v B., uzavřená mezi žalovaným a žalobkyní, je neplatná; odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména popsal dosavadní průběh řízení, kdy prvé rozhodnutí soudu prvního stupně bylo zrušeno. Dále konstatoval, že v důsledku prohlášení konkursu na K. B., a.s., v likvidaci, dne 21.12.1998 nebylo nutné přerušit řízení, neboť se nejedná o majetkový spor.

Odvolací soud dále v odůvodnění rozsudku uvedl, že žalovaná se dovolávala dohody ze dne 12.11.1993 o zániku nájmu bytu v domě čp. 10 v ul. J. v B., která byla uzavřena žalobkyní a za žalovanou Mgr. F. Š. dle plné moci z 1.6.1993. Podle dohody měl nájemní vztah zaniknout k 12.11.1993 s doplňkem, že dohoda nabývá účinnosti dnem nastěhování žalobkyně do bytu v B., V. ul., nejpozději do 18.12.1993. V dohodě není uveden právní důvod, na jehož základě se žalobkyně měla nastěhovat do uvedeného bytu. Byt ve V. ul. je družstevním bytem SBD D. v B. a členem tohoto družstva a nájemcem bytu č. 8 je Mgr. Š. Dne 11.12.1993 Mgr. Š. jako nájemce bytu uzavřel s žalobkyní dohodu o užívání družstevního bytu, a tou označenou jako „dekret v právní síle nájemní smlouvy“ bez možnosti použít ustanovení obč. zákoníku a bez možnosti použít výpovědi ze strany Mgr. Š. jako člena družstva.

Podle odvolacího soudu bylo soudem prvního stupně správně použito ustanovení a . Pokud mělo dojít k ukončení nájemního vztahu písemnou dohodou, měla být tato dohoda na straně žalovaného, který je právnickou osobou, podepsána tak, jak to bylo zapsáno v obchodním rejstříku. Za K. B., a.s., P., v likvidaci byli oprávněni podepisovat jménem představenstva dva její členové současně. Ti mohli udělit plnou moc Mgr. Š., neboť v jeho pracovní smlouvě se uvedená pracovní náplň nenacházela; tvrzená plná moc z 1.6.1993 však v řízení doložena nebyla.

Odvolací soud z toho dovodil, že předmětná dohoda o zániku nájmu bytu v domě čp. 10, ul. J. v B., je absolutně neplatným právním úkonem ve smyslu ustanovení § 37 obč. zákoníku, neboť se jedná o právní úkon neurčitý, nesrozumitelný a není zřejmé, že dohodu podepsal ten, kdo byl za vlastníka nemovitosti oprávněn podepisovat; taktéž není v dohodě specifikován byt, jehož se zánik nájmu týká. Proto odvolací soud dospěl k závěru, a to i s ohledem na dohodu týkající se bytu v B., V. ul., že tytoy nemají právní relevanci a nelze je označit za způsobilé k zajištění náhradního bytu žalobcem.

Podle odvolacího soudu je správný závěr soudu prvního stupně o tom, že dohoda o zániku nájmu bytu v domě čp. 10 v ul. J. v B., uzavřená účastníky dne 12.11.1993, je neplatná, a proto bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno.

Dovoláním ze dne 20.3.2003 napadla žalovaná výše uvedený rozsudek odvolacího soudu s tím, že nesouhlasí s názorem tohoto soudu, že žalobkyně má zájem na určení neplatnosti dohody o zániku nájmu bytu a dále s názorem, že předmětná dohoda o zániku nájmu bytu v B., J. ul. je absolutně neplatným právním úkonem ve smyslu ustanovení § 37 obč. zákoníku.

V podrobnostech žalovaná v dovolání uvedla, že předmětnou dohodu o zániku nájmu bytu (dále též jen „dohoda“) považuje za platnou, neboť projev vůle stran byl jasný, žalobkyně věděla, o který byt se jedná, konec nájmu byl v dohodě určen alternativně a pokud bylo v dohodě uvedeno „z plné moci“ měl soud učinit úkony k prověření její existence.

Pokud žalobkyně dále tvrdí, že dohodu uzavřela v tísni za nápadně nevýhodných podmínek či v omylu, musela vědět, že neuzavírá smlouvu s družstvem, ale s fyzickou osobou – panem Š. Dohodu, včetně dohody o užívání bytu v B., ul. V., ze dne 12.11.1993, uzavřela žalobkyně bez nátlaku či omylu a byt, v němž nyní bydlí, si sama vyhledala.

Dovolatelka dále v dovolání uvedla, že původní byt v ulici J. v B. již neexistuje, protože byl přeměněn na nebytové prostory a není již v majetku žalované. Rozhodnutí o neplatnosti dohody již žalobkyni nemůže pomoci a event. škodu by musela přihlásit v konkursním řízení, vedeném proti úpadci – K. B. P., a.s.

Podle dovolatelky nebylo dále v řízení dodrženo ustanovení a násl. o vyloučení soudců, neboť v senátu, který vydal napadený rozsudek, zasedala soudkyně JUDr. O. K., která již ve stejné věci rozhodovala usnesením sp. zn. ze dne 19.6.1998.

Dovolatelka s ohledem na uvedené navrhuje, aby dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

V podání ze dne 25.4.2003 se k dovolání vyjádřila žalobkyně a uvedla, že rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího je správné.

Dále žalobkyně ve vyjádření uvedla, že dovolání žalované není přípustné, a to ani podle ustanovení Žalovaná v dovolání neuvedla, v čem spatřuje zásadní právní význam napadeného rozsudku. Podle žalobkyně dovolání též nesplňuje podmínky ustanovení , neboť žalovaná neuvedla v dovolání žádný ze zákonných dovolacích důvodů. V dovolání se žalovaná vyjádřila k otázce nedostatečného určení bytu a konci nájmu a tyto otázky dostatečně odůvodnily soudy obou stupňů ve svých rozhodnutích. Totéž platí i o podpisu předmětné dohody osobou k tomu neoprávněnou. Z těchto důvodů je proto dohoda o zániku nájmu bytu ze dne 12.11.1993 absolutně neplatná.

K dohodě ze dne 12.11.1993 o užívání bytu v B., V. ul., žalobkyně ve vyjádření uvedla, že na jejím základě právo nájmu k tomuto bytu nezískala, i když se v textu uvádí, že má právní sílu nájemní smlouvy, a tím jí za uvolněný byt v ulici J. v B. nebyla poskytnuta odpovídající bytová náhrada.

Dále žalobkyně ve vyjádření uvedla, že se domnívá, že k porušení ustanovení o vyloučení soudců nedošlo; žalovaná však v dovolání neuvádí, které konkrétní ustanovení bylo porušeno.

S ohledem na shora uvedené žalobkyně navrhuje, aby dovolací soud dovolání jako zjevně bezdůvodné odmítl, popř. bude-li rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumáváno, aby dovolání zamítl a rozhodl o nákladech řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) posoudil nejprve dovolání žalované podle ustanovení , a a konstatoval, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatelka má sama právnické vzdělání a jí bylo dovolání též sepsáno.

Dovoláním lze podle napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

V daném případě, jak to vyplývá z dovolání dovolatelka opírá přípustnost dovolání o ustanovení

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má podle zásadní právní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolání je podle přípustné proti rozsudku odvolacího soudu tehdy, bylo-li jím potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.

V posuzovaném případě Krajský soud v Plzni jako soud odvolací usnesením ze dne 19.6.1998, č.j. -79, zrušil rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 15.5.1997, č.j. -48, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V usnesení vyslovil, že v daném případě je dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení neplatnosti dohody o zániku nájmu bytu, uzavřené dne 12.11.1993, a tímto právním názorem byl soud prvního stupně vázán. V dalším řízení se měl soud prvního stupně zabývat tím, zda uvedená dohoda má náležitosti právního úkonu dle § 37 a násl. obč. zákoníku.

Rozsudkem ze dne 20.3.2000, č.j. -122 soud prvního stupně, vázán právním názorem, že je dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení, určil, že dohoda o zániku nájmu bytu v domě v ulici J. v B., uzavřená účastníky dne 12.11.1993, je neplatná.

Odvolací soud poté výše uvedeným rozsudkem, který byl napaden dovoláním, potvrdil toto druhé rozhodnutí soudu prvního stupně.

Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je přípustné podle ustanovení , a proto není třeba zabývat se tím, zda je dovolání přípustné též podle ustanovení

Podle a 3 dovolací soud přezkoumává rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok dovoláním napaden, a dovolací soud je dále vázán uplatněnými dovolacími důvody tak, jak byly dovolatelkou v dovolání obsahově vymezeny.

V dovolání, jak vyplývá z jeho obsahu, dovolatelka zejména brojila proti právnímu názoru odvolacího soudu, že dohoda o zániku nájmu předmětného bytu je neplatným právním úkonem podle § 37 obč. zákoníku pro její neurčitost, a dále soudu vytýkala, že neučinil potřebné úkony k prověření existence plné moci Mgr. Š., který za vlastníka (pronajímatele) podepsal uvedenou dohodu.

Z toho je zřejmé, že uplatněnými dovolacími důvody je nesprávné právní posouzení věci [ ] a dále to, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování [ ].

Dovolací soud se nejprve zabýval tím, zda je naplněn dovolací důvod podle ustanovení , podle něhož je za skutkové zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování, třeba pokládat výsledek hodnocení důkazů, který neodpovídá ustanovení , protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo z přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly v řízení najevo, nebo protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly v řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je z hlediska závažnosti, zákonnosti, pravdivosti, event. věrohodnosti logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení až 135

Na základě provedeného dokazování dospěl soud prvního stupně i soud odvolací ke skutkovému zjištění, že Mgr. Š. nebyl oprávněn za žalovaného (úpadce) jednat ve věcech uzavírání dohod o skončení nájmu bytů v nemovitostech ve vlastnictví žalovaného (úpadce). Tento závěr byl učiněn zejména na základě důkazu provedeného pracovní smlouvou Mgr. Š., z níž uvedené oprávnění nevyplývalo, dále z toho, že žalovaný nebyl schopen doložit existenci plné moci ze dne 1.6.1993, na kterou bylo v dohodě o zániku nájmu bytu ze dne 12.11.1993 u podpisu Mgr. Š. odkazováno.

K výtce dovolatelky, že soud neučinil potřebné úkony k prověření existence plné moci ze dne 1.6.1993, je nutné uvést, že účastníci a nikoliv soud jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení ( ). Pokud účastníci neoznačí důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny ( ), a nepříznivé následky s tím spojené jdou k tíži takovéhoto účastníka.

Dovolací soud na základě uvedeného dospěl k závěru, že dovolací důvod dle ustanovení tak, jak byl obsahově vymezen v dovolání, není v posuzované věci dán, neboť je zřejmé, že předmětné skutkové zjištění vychází z provedeného dokazování a z toho, že žalovaný neunesl tzv. důkazní břemeno ohledně tvrzené plné moci ze dne 21.6.1993.

Z uvedeného dále vyplývá, že předmětnou dohodu o zániku nájmu bytu podepsala osoba, která nebyla oprávněna za žalovaného v té době tento právní úkon učinit, a proto nezbývá než konstatovat, že tato dohoda nemůže mezi žalobkyní a žalovanou založit právní účinky v ní předpokládané.

Vzhledem k tomu je nadbytečné se dále zabývat tím, zda odvolací soud správně či nikoliv posoudil platnost předmětné dohody o zániku nájmu bytu podle ustanovení § 37 odst. 1 obč. zákoníku z hlediska její určitosti. Je však třeba poznamenat, že odvolací soud, i když se v rozhodnutí neurčitostí tohoto úkonu zabýval, nikterak nebral v úvahu ustanovení § 35 odst. 2 obč. zákoníku upravující výklad právních úkonů.

Pokud dovolatelka dále nesouhlasila s názorem odvolacího soudu, že žalobkyně měla naléhavý právní zájem na požadovaném určení, je třeba poznamenat, že dovolatelka, jak to vyplývá z obsahu dovolání, nikterak tento svůj názor neodůvodnila, a proto se dovolací soud nemohl touto námitkou zabývat.

Taktéž je nedůvodná námitka dovolatelky ohledně nedodržení ustanovení a násl. , neboť soudkyně JUDr. O. K. ve stejné věci rozhodovala jako soudkyně odvolacího soudu, tj. soudu téhož stupně – viz usnesení z 19.6.1998, č.j. -79, a rozsudek ze dne 15.12.2002, č.j. -155, což nezakládá důvod pro vyloučení této soudkyně z projednání a rozhodnutí věci.

Dovolací soud proto dospěl k závěru, že se dovolatelce nepodařilo uplatněnými dovolacími důvody zpochybnit správnost rozsudku odvolacího soudu.

Nejvyšší soud proto podle dovolání pro jeho nedůvodnost zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , a s ohledem na úspěch ve věci tak, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na náhradu nákladů tohoto řízení 1.975,- Kč (, , vyhl. č. , vyhl. č. )

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 27. května 2004

JUDr. Ing. Jan Hušek, v.r.

předseda senátu