Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 466/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobců a) A. M. a b) A. M., obou zastoupených, advokátem, proti žalovaným 1. P. F. a 2. P. F., oběma zastoupeným, advokátkou, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. února 2003 č. j. -97, takto:

Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 6. listopadu 2001 č. j. -38 zamítl žalobu, aby soud určil, že v tomto rozsudku určené nemovitosti, a to v podílu ¾ k celku, jsou ve společném jmění žalobců, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Poté, co byl tento rozsudek usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. března 2002 č. j. -68 zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, rozhodl Okresní soud ve Frýdku-Místku usnesením ze dne 3. ledna 2003 č. j. -92, ve znění opravného usnesení ze dne 15. ledna 2003 č. j. -94, tak, že soud připouští, aby do řízení přistoupil jako další žalovaný P. F., bytem v H. 187. Soud prvního stupně tak rozhodl na návrh žalobců, kteří uvedli, že žalovaný daroval předmětné nemovitosti P. F., přičemž darovací smlouvu žalovaného a P. F. označili za neplatnou podle (dále jen „ “).

K odvolání žalovaného P. F. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 24. února 2003 č. j. -97 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně nepochybil, pokud návrhu žalobců na přistoupení dalšího účastníka na straně žalovaného vyhověl, neboť postupoval v souladu s odst. l (dále jen „ “). K přistoupení dalšího účastníka nebo k záměně účastníků může dojít tehdy, jsou-li splněny podmínky řízení, popř. byl-li nedostatek podmínek řízení odstraněn, přičemž rozhodnutí o připuštění přistoupení dalšího účastníka nesmí být v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Tyto podmínky byly v této věci splněny.

Proti usnesení odvolacího soudu podali oba žalovaní včasné dovolání a namítli, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jsou přesvědčeni, že odvolací soud posoudil pasivní legitimaci druhého žalovaného v rozporu s hmotným právem. Poukázali na skutečnost, že druhý žalovaný nabyl spoluvlastnický podíl platnou darovací smlouvou, u níž byl povolen vklad vlastnického práva rozhodnutím Katastrálního úřadu ve F. ze 17. 6. 2002 č. j. V –3076/2002, právní účinky vkladu nastaly ke dni 28. 5. 2002. Zdůraznili, že druhý žalovaný přijal dar do svého vlastnictví v dobré víře, že dárce je oprávněn svým spoluvlastnickým podílem nakládat. Dovolatelé vyslovili názor, že soud ve svém důsledku neochránil vlastnické právo druhého žalovaného a poukázali na to, že stát nemůže nuceným způsobem zasahovat do smluvní volnosti účastníků darovací smlouvy. Dovolatelé mají za to, že odvolací soud vyšel z nesprávného právního výkladu a upravujícího vrácení daru a dalších hmotněprávních ustanovení, neboť při rozhodování o přistoupení dalšího účastníka do řízení podle se podle jejich názoru musí soud zabývat nejen úzce procesní stránkou věci, ale jeho rozhodnutí musí být v souladu i s hmotným právem. Soud v dané věci nepřihlédl podle názoru dovolatelů k tomu, že u druhého žalovaného nejsou dány žádné předpoklady existence jeho pasivní legitimace v této věci, když souzená věc (vrácení daru) se ho vůbec netýká; přivolením přistoupení druhého žalovaného do řízení tak odvolací soud porušil zásadu hospodárnosti řízení zakotvenou v Dovolatelé navrhli zrušení usnesení odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky (dále je „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnými osobami a že je podle přípustné, přezkoumal napadené usnesení odvolacího soudu podle a odst. 3 a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.

Nejvyšší soud nejprve podle zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v , či jinými vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tyto vady se ze spisu nepodávají a ani dovolatelé tyto vady nenamítají.

Ve smyslu ustanovení a 3 je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Dovolatelé uvedli, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, namítají tedy dovolací důvod podle

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu určil sice správně, ale nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle může soud na návrh žalobce připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce. Z dispoziční zásady ovládající zahájení sporného řízení vyplývá, že přistoupení dalšího účastníka nebo záměnu účastníka může navrhnout jen žalobce.

Nejvyšší soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu zjistil, že v posuzované věci byly splněny všechny podmínky pro přijetí rozhodnutí o přistoupení dalšího účastníka na straně žalovaného. Námitky, které dovolatelé uvádějí v dovolání, se týkají posouzení vlastního hmotněprávního nároku, o kterém bude teprve rozhodováno v dalším řízení o věci samé a nemůže být tudíž předmětem ani řízení dovolacího, a to včetně otázky pasivní legitimace druhého žalovaného. Opodstatněná není ani námitka nehospodárnosti řízení po přistoupení druhého žalovaného do řízení. Je samozřejmé, že rozhodnutí o připuštění přistoupení dalšího účastníka řízení nesmí být v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Ukazuje-li se například, že by přistoupení dalšího účastníka do řízení vyvolalo další dokazování, které by jinak nebylo potřebné, nejsou zpravidla dány důvody k tomu, aby přistoupení dalšího účastníka do řízení bylo připuštěno. Žalobci navrhli přistoupení druhého žalovaného do řízení s ohledem na skutečnost, že se stal vlastníkem předmětných nemovitostí poté, kdy se domáhali vrácení těchto nemovitostí postupem podle a podali návrh na zahájení řízení o určení vlastnického práva k těmto nemovitostem. Dokazování, které bude prováděno v dalším řízení, se proto bude týkat i druhého žalovaného.

Dovolací důvod uplatněný žalovanými není tedy v projednávané věci dán a rozhodnutí odvolacího soudu je správné. Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání, dovolání podle věty první zamítl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 27. května 2004

JUDr. Zdeněk Des,v.r.

předseda senátu