Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 1010/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně E., spol. s r.o., zastoupené, advokátem, proti žalované W. spol. s r.o., zastoupené, advokátem, o zaplacení 54.436,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. února 2003, č.j. -42, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 28. června 2002, č.j. -25, žalované uložil zaplatit žalobkyni částku 54.436,90 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně došlo mezi účastníky k uzavření kupní smlouvy podle § 409 obchodního zákoníku, na základě níž žalobkyně zboží žalované dodala, a proto žalované vznikla povinnost za dodané zboží zaplatit dohodnutou kupní cenu. Jestliže tak neučinila, dostala se do prodlení s plněním peněžitého závazku a žalobkyni vznikl vedle práva na zaplacení kupní ceny i nárok na zaplacení požadovaného úroku z prodlení. Proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. února 2003, č.j. , rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry, jakož i s právním posouzením věci soudu prvního stupně a nepřisvědčil tak odvolatelce (žalované), namítající, že v řízení nebylo prokázáno dodání zboží a dohoda účastníků o jeho ceně. Uvedl, že v řízení bylo dodání zboží prokázáno svědeckou výpovědí svědka Daňo a dále fotokopií faktury předané žalobkyní žalované, přičemž neakceptoval námitku žalované proti věrohodnosti uvedeného svědka pouhým odkazem na to, že je zaměstnancem žalobkyně. Z předložené fotokopie faktury vzal rovněž za prokázané, že mezi účastníky došlo i k dohodě o ceně dodaného zboží. Proto rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, opírajíc jeho přípustnost o zásadní právní význam napadeného rozhodnutí podle ustanovení (dále též jen „ “) pro jeho rozpor s hmotným právem. Dovolatelka soustředila výhrady do závěrů soudu prvního stupně o uzavření kupní smlouvy a o dodání zboží žalobkyní žalované. Konkrétně namítla, že mezi účastníky nemohlo k uzavření kupní smlouvy dojít, neboť mezi nimi nedošlo k dohodě o kupní ceně jako o jedné z jejich podstatných náležitostí. Rovněž tak za prokázané nelze mít podle dovolatelky dodání zboží, neboť žalobkyně originál dodacího listu či jiné y prokazující tuto skutečnost nepředložila; za takový důkaz nelze považovat fotokopii faktury, jejíž pravost a správnost v průběhu celého řízení žalovaná popírala, ani svědeckou výpověď svědka D. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí a aby rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

V souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I., části dvanácté, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se pro dovolací řízení uplatní ve znění účinném od 1. ledna 2001.

Dovolání v této věci není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (jak tomu bylo i v posuzovaném případě), přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení , pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním právním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tak zásadně důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ).

Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Přípustnost dovolání pak není založena pouhým tvrzením dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce má, nýbrž až kladným závěrem dovolacího soudu, že tomu tak vskutku je.

V projednávané věci – jak je patrno z obsahu dovolání – je výtka nesprávnosti právního posouzení věci založena na kritice správnosti skutkových zjištění o dohodě účastníků o kupní ceně zboží a o prokázání dodání zboží žalobkyní žalované. Dovolatelce nejde o řešení právní otázky, zda cena je či není podstatnou náležitostí kupní smlouvy, ale o to, zda v daném případě učiněnými úkony účastníků došlo k dohodě o ceně, což je otázka skutkového zjištění. Rovněž tak je otázkou skutkového zjištění, zda bylo prokázáno dodání zboží.

Dovolatelka tak přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit a že přezkumná činnost dovolacího soudu směřuje k posouzení právní kvalifikace věci včetně procesních aspektů bez toho, že by byl oprávněn zasahovat do skutkového stavu, zjištěného v nalézacím řízení soudy nižších stupňů. Případná neúplnost nebo nesprávnost skutkových zjištění a závěrů, k nimž odvolací soud dospěl a na nichž své rozhodnutí založil, není totiž žádným z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení , nýbrž může být (při splnění dalších předpokladů) dovolacím důvodem podle ustanovení (prostřednictvím kterého lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Tento dovolací důvod však není relevantním dovolacím důvodem v případě, že přípustnost dovolání má být založena podle ustanovení

Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu neřeší žádnou otázku zásadního právního významu, kterou by dovolatelka v dovolání namítala, není dovolání podle přípustné.

Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání ( věta první), odmítl [ věta první, ].

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a za situace, kdy neúspěšná žalovaná nemá právo na náhradu těchto nákladů a žalobkyni v souvislosti s tímto řízením žádné prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 26. května 2004

JUDr. Miroslav Gallus, v.r.

předseda senátu