Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
8 C 16/2021-50
Okresní soud v Rakovníku rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Loutockým ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. Ve zbytku se žaloba zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. Ve zbytku se žaloba zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky částka spolu s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši částka, s kapitalizovanými úroky ve výši částka, se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a úroky ve výši 29 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to z titulu řádně a včas neuhrazené zápůjčky ve výši částka, kterou na základě smlouvy ze dne datum žalovanému poskytla společnost právnická osoba, IČO, jakožto právní předchůdkyně žalobkyně. Dále se domáhala po žalovaném zaplacení částky částka spolu s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši částka, s kapitalizovanými úroky ve výši částka, se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a úroky ve výši 28 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to z titulu řádně a včas neuhrazené zápůjčky ve výši částka, kterou na základě smlouvy ze dne datum žalovanému poskytla také společnost právnická osoba, IČO, jakožto právní předchůdkyně žalobkyně. Nakonec se po žalovaném domáhala zaplacení částky částka spolu s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši částka, s kapitalizovanými úroky ve výši částka, se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a úroky ve výši 28 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to z titulu řádně a včas neuhrazené zápůjčky ve výši částka, kterou na základě smlouvy ze dne datum žalovanému poskytla společnost právnická osoba, IČO, jakožto právní předchůdkyně žalobkyně.
2. K výzvě soudu žalobkyně sdělila, že její právní předchůdkyně u všech smluv splnila povinnost podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru z roku 2016“ (ve vztahu k zápůjčce ze dne datum zřejmě podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru z roku 2010“), když před uzavřením každé této smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to vždy především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a informace byly ověřovány oproti dokladům od něj vyžádaných. Poskytnuté informace byly zaznamenány do jeho zákaznické karty a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Ověřené dokumenty“ (zejména pracovní smlouva, výplatní pásky, doklady SIPO). Pravdivost a úplnost poskytnutých informací žalovaný stvrdil svým podpisem, teprve pak byla uzavřena předmětná smlouva, když právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k názoru, že jeho schopnost splácet je dostatečná, neboť neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl v zákaznických kartách. Uvedla také, že jistě nebylo povinností její právní předchůdkyně hlubokým a rozsáhlým prověřováním zjišťovat, zda se žalovaný nedopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě, když se vychází ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta.
3. Ve věci bylo rozhodnuto jen na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), neboť žalobkyně s tímto výslovně předem souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud měl proto za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ).
4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum soud zjistil, že shora uvedená právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši částka a žalovaný se zavázal tyto poskytnuté prostředky, úroky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši částka, s úrokovou sazbou ve výši 29 % odměnu za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši částka a odměnu za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši částka zaplatit v 60 týdenních splátkách po částka, poslední splátka byla stanovena na den datum.
5. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum soud zjistil, že shora uvedená právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši částka a žalovaný se zavázal tyto poskytnuté prostředky, úroky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši částka, s úrokovou sazbou ve výši 28 % ročně, odměnu za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši částka a odměnu za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši částka zaplatit v 60 týdenních splátkách po částka, poslední splátka byla stanovena na den datum.
6. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum soud zjistil, že shora uvedená právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši částka a žalovaný se zavázal tyto poskytnuté prostředky, úroky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši částka, s úrokovou sazbou ve výši 28 % ročně, odměnu za zpracování a doručení ve výši částka a odměnu za komfortní a flexibilní splácení ve výši částka zaplatit v 60 týdenních splátkách po částka, poslední splátka byla stanovena na den datum.
7. Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaný prohlásil, že v rozhodné době žil spolu s rodiči, neměl žádnou vyživovanou osobu, nebyl majitelem automobilu a byl zaměstnán jako vedoucí směny ve společnosti právnická osoba s měsíčním příjmem částka čistého, jeho odhadované měsíční výdaje činily částka. Zákaznická karta obsahuje jen podpis žalovaného a obchodního zástupce.
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně její přílohy bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila všechny tři pohledávky za žalovaným na žalobkyni.
9. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum včetně podacího lístku soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o postoupení všech pohledávek na žalobkyni a z předžalobní výzvy k plnění ze dne datum včetně podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně ještě před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky.
10. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a také podle zákonů o spotřebitelském úvěru (§ 3016 o. z.), konkrétně zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016 ve vztahu k zápůjčkám ze dne datum a datum, neboť tento nabyl účinnosti dne datum, a zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010 ve vztahu k zápůjčce ze dne datum.
11. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
12. Podle § 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010 spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.
13. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010 věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
14. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016 spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
15. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
16. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
17. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
18. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
19. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).
20. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k platnému uzavření shora uvedených smluv, které soud posoudil jako smlouvy o zápůjčce podle § 2390 a následujících o. z. Zároveň se však ve smyslu § 1 zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010, resp. § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016 jedná o spotřebitelské úvěry a také o spotřebitelské smlouvy podle § 1810 a následujících o. z., přičemž již první citovaný zákon o spotřebitelském úvěru z roku 2010 zavedl do českého právního řádu povinnost věřitele (tj. poskytovatele spotřebitelského úvěru) ještě před uzavřením smlouvy posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele a i po nabytí účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016 tato povinnost poskytovatelům spotřebitelských úvěrů zůstala. Takový postup zahrnuje také povinnost ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný spotřebitelský úvěr, neboť teprve poté smí věřitel úvěr poskytnout. Věřitel je povinen náležitě a aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a vyžadovat také doklady k jeho tvrzením. Své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěryschopnosti nedostojí, vyjde-li pouze z objektivně nijak nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových či jiných poměrech. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost totiž nejsou míněny informace získané pouze od spotřebitele, odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením od zaměstnavatele dlužníka (srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
21. Rozhodující okolností pro posouzení věci zdejším soudem je tak skutečnost, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila ve všech třech případech shora zmíněných zápůjček povinnost posoudit úvěruschopnost řádně a s odbornou péčí tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru z roku 2010, resp. z roku 2016. Přitom otázkou, zda došlo ke splnění předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru (zápůjčky) podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010, resp. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016, je soud povinen zabývat se z úřední povinnosti (srov. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má kromě toho vyplývat, pokud je úvěr poskytnut, že zde nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Jedině tak totiž splní poskytovatel úvěru i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit též práva a zájmy spotřebitele, aniž by to znamenalo, že tím presumuje jeho nepoctivost.
22. V posuzované věci pak soud na podkladě provedeného dokazování dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti nepostupovala ani v jednom případě s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům, tj. na poskytnuté spotřebitelské úvěry ve výši částka, částka a částka zaplatit celkem částka, resp. celkem částka a celkem částka. Ze zákaznické karty je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti postupovala ve všech případech zcela formálně a spokojila se s tím, že žalovaný informace uvedené v zákaznické kartě stvrdil pouze svým čestným prohlášením a podpisem. Přitom pouhé doplnění čísel do příslušných kolonek k finančním informacím klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí. Žalobkyně k výzvě soudu nepředložila žádný doklad, na které zákaznická karta odkazuje. Nebyly proto nijak doloženy tvrzené příjmy žalovaného, nebyly také dostatečně specifikovány obvyklé měsíční výdaje, natož aby byly blíže zkoumány. Právní předchůdkyně žalobkyně také neověřovala finanční toky žalovaného, příp. rezervy, a neověřovala případné jeho další finanční závazky. Lze tudíž shrnout, že ověřování úvěruschopnosti bylo u daných zápůjček jen formální záležitostí, právní předchůdkyně žalobkyně zjevně nevyvinula za účelem zjištění, zda je žalovaný skutečně schopen spotřebitelské úvěry splácet, dostatečnou snahu o posouzení jeho reálné situace.
23. Soud tak musí konstatovat, že majetkové poměry žalovaného nebyly zjišťovány dostatečným způsobem a ze strany právní předchůdkyně žalobkyně proto nemohl být u všech zápůjček učiněn kvalifikovaný závěr o úvěryschopnosti žalovaného. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že všechny shora zmíněné smlouvy o zápůjčkách jsou podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010, resp. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016, ve spojení s § 580 odst. 1 o. z., neplatné. Zákonná povinnost posouzení úvěruschopnosti přitom chrání nejen vlastního spotřebitele před negativními důsledky jeho případné neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. (srov. citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Poskytnutí zápůjčky tudíž ve všech těchto třech případech nejen odporuje zákonu, ale také zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto jsou všechny tyto tři smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným ve smyslu § 588 o. z. neplatné i z tohoto důvodu.
24. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost daných smluv poskytla žalovanému částky částka, částka a částka, plnila podle § 2991 o. z. bez právního důvodu a vzniklo jí tak ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení, tedy toho, co takto sama plnila. Co se týče zápůjčky ve výši částka, žalovaný doposud uhradil pouze částka, co se týče zápůjčky ve výši částka, doposud uhradil pouze částka, a co se týče zápůjčky ve výši částka, doposud uhradil pouze částka. Zbývající části dluhu neuhradil, a to nejen právní předchůdkyni žalobkyně, ale ani žalobkyni, na niž byly dané pohledávky za žalovaným postoupeny v souladu s § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z., o čemž právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného řádně vyrozuměla. Platí totiž, že na postupníka může přejít postoupená pohledávka z bezdůvodného obohacení, i když ji účastníci v postupní smlouvě kvalifikovali jako pohledávku vyplývající např. ze smlouvy o zápůjčce (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 , publikován pod číslo Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
25. Z těchto důvodů soud žalobě vyhověl jen co do částky ve výši celkem částka (částka + částka + částka), o kterou se žalovaný takto bezdůvodně obohatil a doposud ji žalobkyni nevrátil. Vzhledem k tomu, že žalovaný je ve vztahu k vydání uvedeného bezdůvodného obohacení v prodlení (§ 1968 o. z.), vyhověl soud žalobě také ohledně požadovaných zákonných úroků z prodlení ze shora uvedených částek (k tomuto nároku srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2895/99 , publikován pod číslo Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a to ode dne datum, kdy žalobkyně vyzvala předžalobní výzvou žalovaného k zaplacení, ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.
26. O náhradě nákladů bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly. Při posuzování úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci přitom soud přihlédl i ke kapitalizované výši smluvních úroků a úroků z prodlení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Rakovníku.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.