Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 48/2021-25
Okresní soud v Rakovníku rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Loutockým ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o částka s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se co do částek částka a částka zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku částka, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Řízení se co do částek [částka] a [částka] zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky částka spolu s kapitalizovanými úroky ve výši částka, zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a náklady spojenými s uplatněným pohledávky ve výši částka, a to z titulu řádně a včas neuhrazeného úvěru ve výši částka, který na základě smlouvy ze dne datum o revolvingovém úvěru poskytla žalovanému společnost právnická osoba jakožto její právní předchůdkyně.
2. K výzvě soudu žalobkyně poté sdělila, že s ohledem na nedostatek podkladů týkajících se posouzení úvěryschopnosti žalovaného požaduje již jen částku částka spolu se zákonnými úroky z prodlení, a to z titulu bezdůvodného obohacení, neboť šlo o plnění poskytnuté bez právního důvodu.
3. Ve věci bylo rozhodnuto jen na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), neboť žalobkyně s tímto výslovně předem souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud měl proto za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ).
4. Vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby soud postupoval podle § 96 odst. 2 a 4 o. s. ř. o. s. ř. a řízení co do dvou ve výroku I tohoto rozsudku uvedených částek, které již žalobkyně nepožaduje, zastavil.
5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne datum, obchodních podmínek a standardních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že společnost právnická osoba se zavázala poskytnout žalovanému úvěr s úvěrovým limitem až do výše částka a žalovaný se zavázal jej spolu s úrokem se sazbou 8,5 % měsíčně a s poplatkem za čerpání úvěru splácet pravidelnými měsíčními splátkami.
6. Z potvrzení o provedené platbě, potvrzení„ loan application“ a tří výpisů z účtu soud zjistil, že žalovaný získal dne datum od společnosti právnická osoba částku částka.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi společnostmi právnická osoba a právnická osoba a ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi společností právnická osoba a žalobkyní včetně příloh bylo zjištěno, že společnost právnická osoba postoupila pohledávku za žalovaným na společnost právnická osoba a ta poté na žalobkyni.
8. Z předžalobní výzvy ze dne datum a oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně ještě před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.
9. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.
10. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
11. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
14. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
16. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
17. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).
18. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k platnému uzavření shora uvedené smlouvy, kterou soud posoudil jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a následujících o. z. Zároveň se však ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jedná o spotřebitelský úvěr a také o spotřebitelskou smlouvu podle § 1810 a následujících o. z., přičemž zákon o spotřebitelském úvěru ukládá věřiteli (poskytovateli spotřebitelského úvěru) ještě před uzavřením smlouvy posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Takový postup zahrnuje též povinnost ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný spotřebitelský úvěr, neboť teprve poté může věřitel úvěr poskytnout. Věřitel je tedy povinen náležitě a aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a vyžadovat také doklady k jeho tvrzením (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
19. V posuzované věci soud na podkladě provedeného dokazování musí přisvědčit žalobkyni, že nebylo a nemohlo být jakkoli prokázáno řádné posuzování úvěryschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobkyně. Nesplnění této povinnosti, pomocí které se mají vyvrátit veškeré pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet, zákon sankcionuje neplatností předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru, k čemuž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Soud tedy dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům, tj. zcela splatit poskytnutý spotřebitelský úvěr ve výši částka. Uzavřená smlouva o úvěru je tedy podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 odst. 1 o. z. neplatná, a to i z důvodu, že nejen odporuje zákonu, ale také zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.), neboť zákonná povinnost posuzovat úvěruschopnost spotřebitele chrání zprostředkovaně též společnost jako celek (srov. citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
20. Jestliže však právní předchůdkyně žalobkyně i přes neplatnost smlouvy poskytla žalovanému částku částka, plnila podle § 2991 o. z. bez právního důvodu a vzniklo jí tak ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení, tedy toho, co sama plnila. Žalovaný přitom na tento dluh doposud ničeho neuhradil, a to nejen právní předchůdkyni žalobkyně, ale ani žalobkyni. Na ni byla pohledávka za žalovaným postoupena v souladu s § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z., o čemž žalobkyně žalovaného řádně vyrozuměla. Platí totiž, že na postupníka může přejít postoupená pohledávka z bezdůvodného obohacení, i když ji účastníci v postupní smlouvě kvalifikovali jako pohledávku vyplývající např. ze smlouvy o úvěru či o zápůjčce (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 , publikován pod číslo Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
21. Z těchto důvodů soud žalobě založené na tvrzení o plnění bez právního důvodu vyhověl a žalobkyni přiznal částku částka, o kterou se žalovaný bezdůvodně obohatil a žalobkyni ji doposud nezaplatil. Vzhledem k tomu, že je ve vztahu k vydání uvedeného bezdůvodného obohacení v prodlení (§ 1968 o. z.), vyhověl soud žalobě i ohledně požadovaných zákonných úroků z prodlení z této částky (k tomuto nároku srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2895/99 , publikován pod číslo Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a to od data splatnosti podle původní smlouvy, ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že zcela úspěšné žalobkyni náleží plná náhrada nákladů řízení. Ty sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka a z nákladů zastoupení advokátem, kterému podle § 1 odst. 2 , § 6 odst. 1 , § 7 bod 5 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif “) náleží odměna ve výši částka za čtyři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, písemné podání nebo návrh ve věci samé ze dne datum a datum) a podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši částka za každý tento úkon, obojí s náhradou za daň z přidané hodnoty se sazbou 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ve výši částka Celkem tak jde o částku částka.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.