Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
11 C 40/2021-38
Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Strejcem v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 30 740,07 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 11 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 28. 7. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Řízení o zaplacení částky 1 499,99 Kč se zastavuje.
III. Žaloba o zaplacení částky 18 140,08 Kč s příslušenstvím se zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 11 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 28. 7. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Řízení o zaplacení částky 1 499,99 Kč se zastavuje. III. Žaloba o zaplacení částky 18 140,08 Kč s příslušenstvím se zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 10. 12. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 30 740,07 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, a žalovaným došlo dne 30. 1. 2019 k uzavření smlouvy o úvěru číslo na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s touto zápůjčkou se žalovaný zavázal uhradit taktéž částku 1 444 jako úrok v pevné výši, 7 350 Kč za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, úhradu za administrativní činnost ve výši 1 394 Kč, úhradu za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 394 Kč. Celkovou částku 27 888 Kč se žalovaný zavázal uhradit formou pravidelných týdenních splátek po 1 992 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 30. 3. 2020. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, poslední splátku uhradil dne 25. 2. 2019. Právnímu předchůdci žalobce tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené celkové dlužné částky, která činila na dlužné jistině 13 055,66 Kč a na dlužných poplatcích a úroku částku 10 932,34 Kč. Dále se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 6 752,07 Kč za období od 31. 1. 2019 do 20. 5. 2020. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 došlo s účinností k 8. 7. 2020 k postoupení pohledávek žalobci, o čemž byl žalovaný písemně informován.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Žalobce ani žalovaný neměli námitek proti postupu soudu dle § 115a o.s.ř. , a soud proto věc rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listin.
3. Podáním doručeným tomuto soudu dne 9. 6. 2021 vzal žalobce podanou žalobu částečně zpět co do částky 1 499,99 Kč představující část smluvní pokuty. S ohledem na zpětvzetí žaloby soud řízení podle § 96 odst. 1 , 2 o.s.ř. co do zaplacení částky 1 499,99 Kč zastavil.
4. Na základě předložených listin má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, a žalovaným byla uzavřena dne 30. 1. 2019 smlouva o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta hotovost ve výši 15 000 Kč Vedle poskytnuté zápůjčky se žalovaný zavázal uhradit poplatek 12 888 Kč představující úrok ve výši 1 444 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 7 350 Kč, poplatek za administrativní činnost 1 394 Kč a hotovostní inkaso 2 700 Kč. Celkovou částku 27 888 Kč se žalovaný zavázal uhradit formou pravidelných týdenních splátek po 1 992 Kč. Na straně 2 Smlouvy byla v případě sjednání úhrady formou 14 splátek sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 15 % ročně, RPSN činila 272,44 %. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávka byla postoupena žalobci, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 24. 7. 2020. Z tvrzení žalobce má soud za zjištěné, že žalovaný v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky uhradil celkem částku 3 900 Kč. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokazoval případnou další úhradu, ale nestalo se tak. Dle časových řad ARAD vedených Českou národní bankou činila roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů (RPSN) poskytnutých bankami domácnostem v ČR v lednu 2019 8,80 %, úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu s fixací nad 1 rok do 5 let činila 8,30 % ročně.
5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na smlouvu je nutno pohlížet jako na neplatnou. Žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši 15 000 Kč hradit dále poplatek ve výši 12 888 Kč. Je pravdou, že poplatek byl ve smlouvě o zápůjčce rozdělen na čtyři části, a to na úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, administrativní činnost a poplatek za hotovostní inkaso, současně je však třeba si uvědomit, že právní předchůdce žalobce je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, respektive spotřebitelských úvěrů a je zřejmé, že bez odpovídajícího úroku by právní předchůdce žalobce nikdy se žalovaným smlouvu neuzavřel. Dle názoru soudu se jedná pouze o rozčlenění tohoto poplatku tak, aby tento vypadal příznivěji, aniž by to však reflektovalo skutečné rozdělení poskytovaných služeb ze strany právního předchůdce žalobce. Z pohledu soudu se jedná pouze o ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že poplatek v celkové výši 12 888 Kč nemůže představovat nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. To odpovídá i extrémně vysoké sazbě RPSN, která mnohonásobně překračuje obvyklou sazbu poskytovanou bankami. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích a jedná se tak dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 , kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku či RPSN poskytovaných bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro kterou by bylo možné takto vysokou sazbu úroků, potažmo RPSN akceptovat. Soud současně uvádí, že v tomto případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobce by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalovaného, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni uvedené v rozsudku ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017 .
6. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobce právo na vrácení půjčené jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku , když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku 15 000 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaný uhradil celkem částku 3 900 Kč. Soud ze shora uvedených důvodů uložil žalovanému, aby zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 11 100 Kč uhradil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobce na vrácení finančních prostředků oznámením o postoupení pohledávky ze dne 24. 7. 2020. Co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.
7. Výrok III. o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož by měl v řízení převážně úspěšný žalovaný právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ze spisu však nevyplynulo, že by v průběhu řízení žalovanému nějaké náklady vznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.