Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 125/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Vladimíra Velenského ve věci žalobkyně L. K., zastoupené, advokátkou, proti žalovaným 1) H. K., 2) R. K., a 3) M. F., všem zastoupeným, advokátkou, o zaplacení částky 22.750,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky Liberec ze dne 9. dubna 2003, č. j. -86, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 14. 2. 2001 domáhala po žalovaných zaplacení částky 22.750,- Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že účastnice jsou spoluvlastnicemi nemovitostí v žalobě označených (žalobkyně v rozsahu 1/8, žalovaná H. K. v rozsahu 3/8, a žalované R. K. a M. F. každá v rozsahu 1/4), které žalobkyně v období od srpna do října 1997 s nákladem 26.000,- Kč zhodnotila vybudováním sprchového koutu (což obnášelo provedení potřebné vodoinstalace, osazení stěny, obložení vany, sprchy, bojleru a provedení osazení plynového topidla s prodloužením plynoinstalace), přičemž žalované se na vynaložených nákladech podle velikosti svých spoluvlastnických podílů odmítly podílet.

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozsudkem ze dne 20. listopadu 2002, č. j. -65, výrokem I. zamítl žalobu na zaplacení částky 9.750,- Kč s 8 % úrokem z prodlení od 30. 4. 1999 do zaplacení ve vztahu k žalované H. K., částky 6.500,- Kč s 8 % úrokem z prodlení od 30. 4. 1999 do zaplacení ve vztahu k žalované R. K. a částky 6.500,- Kč s 8 % úrokem z prodlení od 30. 4. 1999 do zaplacení ve vztahu k žalované M. F. Výrokem II. rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně posoudil nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení podle , , v platném znění (dále jen „obč. zák.“); ovšem s ohledem na námitku promlčení, kterou žalované v řízení uplatnily, žalobu zamítl.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka Liberec rozsudkem ze dne 9. dubna 2003, č. j. -86, rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I. zamítající žalobu v úrocích z prodlení potvrdil; jinak rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. zrušil a řízení v tomto rozsahu (ohledně částky 22.750,- Kč) za použití zastavil. Současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů tak, že žalobkyni uložil na jejich úhradu zaplatit žalovaným částku 14.797,- Kč do šesti měsíců od právní moci rozsudku. Odvolací soud nepřehlédl, že u soudu prvního stupně je vedeno pod sp. zn. řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem mezi týmiž účastnicemi, v rámci něhož obecný zmocněnec žalobkyně dne 6. prosince 1999 uplatnil k započtení částku 22.750,- Kč představující podíl na zhodnocení nemovitostí, které provedla žalobkyně výlučně na vlastní náklady v měsících září a října 1997 vybudováním sprchového koutu (tj. provedení potřebné vodoinstalace, osazení stěny, obložení vany, sprchy, bojleru, osazení plynového topidla s prodloužením plynoinstalace). Z tohoto zjištění dovodil, že ve smyslu , , v platném znění (dále jen „ “) dříve zahájené řízení ve věci vedené pod sp. zn. brání tomu, aby o téže věci probíhalo další řízení. Jelikož se jedná o neodstranitelný nedostatek podmínky řízení (tzv. překážku litispendence), uzavřel, že bylo vyloučeno, aby soud prvního stupně o věci samé rozhodl. Odvolacími námitkami, které se týkaly závěru soudu prvního stupně o promlčení žalovaného nároku, se vzhledem k postupu podle již nezabýval. Stejně tak nepřihlédl ke skutečnostem uplatněným žalobkyní nově až v odvolání s tím, že i kdyby byly pro rozhodnutí ve věci samé podstatné, nemohl by k nim přihlížet ( a ). Zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně o úrocích z prodlení shledal věcně správným s poukazem na předčasné uplatnění tohoto nároku, neboť pouze u nákladů na nutnou opravu nebo údržbu nemovitosti v podílovém spoluvlastnictví vzniká právo na vydání bezdůvodného obohacení již jejich vynaložením za trvání spoluvlastnického vztahu. V případě, že nejde o náklady na nutnou opravu nebo údržbu (jako v této věci), vzniká povinnost na vydání bezdůvodného obohacení až při zániku podílového spoluvlastnictví.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání s výslovným odkazem na dovolací důvody podle a b/ (řízení je postiženo vadou, která má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení). Prostřednictvím dovolacího důvodu podle odvolacímu soudu vytkla, že její tvrzení v odvolání ohledně doby provádění úprav nemovitosti posoudil jako nové skutečnosti, které uplatnila přes poučení podle až v odvolání. Uvedený závěr pokládá za nesprávný, neboť ačkoliv navrhla důkaz výslechem svědka, soud prvního stupně tento návrh nepřipustil, a aniž by ji poučil ve smyslu , rozhodl ve věci. Současně obsáhle polemizuje se závěrem soudu prvního stupně o promlčení žalobou uplatněného nároku na vydání bezdůvodného obohacení, nastiňuje svou verzi skutku, jak měla být soudy zjištěna, a z ní vyplývající právní posouzení věci. V souvislosti se závěrem odvolacího soudu, že soud prvního stupně nepostupoval správně, když řízení nezastavil podle , upozornila na fakt, že uvedený soud měl již v době zahájení řízení k dispozici spis spisové značky o vypořádání podílového vlastnictví účastnic, a přesto řízení nezastavil. Pokud by postupoval v souladu s (konkrétně ), a již při zahájení řízení zkoumal, zda jsou splněny podmínky řízení a zastavil by řízení před vydáním platebního rozkazu, nevznikly by žalovaným žádné náklady řízení, které jim má nyní platit podle jinak obecně správného závěru odvolacího soudu, že z procesního hlediska zavinila zastavení řízení. Odvolací soud podle ní pochybil, když při rozhodování o náhradě nákladů řízení nezohlednil ve smyslu její zdravotní stav, majetkové poměry a okolnosti případu. Z uvedených důvodů navrhla rozsudky soudů obou stupňů zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalované se k dovolání nevyjádřily.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastnicí řízení, za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a a 4 ), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Podle dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden.

V dané věci sice dovolatelka v dovolání uvádí, že jím napadá rozsudek odvolacího soudu v plném rozsahu, avšak z obsahu dovolání - vylíčení dovolacích námitek ( ) vyplývá, že ve skutečnosti nenapadá ani výrok rozsudku odvolacího soudu, jímž byl zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé z části zrušen a řízení v tomto rozsahu zastaveno, ani výrok, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně z části potvrzen. Dovolatelka totiž věcně nenapadla posouzení otázky litispendence odvolacím soudem, a stejně tak nesporovala výrok, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části zamítající žalobu na zaplacení úroků z prodlení. V dovolání naopak uplatnila výtku, že ačkoliv o námitce započtení předmětné částky v řízení vedeném pod sp. zn. věděl soud prvního stupně už před vydáním platebního rozkazu, teprve odvolací soud zastavil řízení pro překážku věci zahájené (litispendence). Tím jí vznikla povinnost nahradit žalovaným náklady řízení, které by nebyly vznikly, kdyby již soud prvního stupně řízení podle zastavil pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. Podle obsahového vylíčení této dovolací námitky a námitky, že při rozhodování o nákladech řízení měl být aplikován , je zřejmé, že dovolatelka své výtky směřuje pouze proti výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Pro posouzení přípustnosti dovolání v dané věci je rozhodující, že dovolání směřuje pouze proti výroku o nákladech řízení. Ve výrokové části rozsudku soud vysloví obsah rozhodnutí ve věci samé a rozhodne o povinnosti k náhradě nákladů řízení (srovnej , , které ve spojení s platí i pro odvolací řízení). To však nic nemění na tom, že rozhodnutí o nákladech řízení má, jde-li o jeho formu, povahu usnesení ( ve spojení s ), byť je začleněno do rozsudku soudu a stává se proto formálně jeho součástí. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení až 239

Přípustnost dovolání podle nepřichází v úvahu, neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod R 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Přípustnost dovolání není založena ani ustanoveními , a , neboť napadený výrok rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů.

Námitky vztahující se k posouzení otázky promlčení nároku (včetně závěru o zákazu novot v odvolacím řízení) jsou z hlediska přípustnosti dovolání právně irelevantní, neboť na těchto závěrech odvolací soud své rozhodnutí nezaložil.

Jelikož dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, není přípustné (podle úpravy přípustnosti dovolání v účinné od 1. 1. 2001), Nejvyšší soud České republiky dovolání podle a odmítl, aniž se jím mohl dále zabývat.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a , za stavu, kdy žalovaným podle obsahu spisu nevznikly v této fázi řízení prokazatelně žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měly vůči žalobkyni právo.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 26. května 2004

JUDr. Blanka Moudrá, v.r.

předsedkyně senátu