Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1331/2003

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Praha - západ nařídil usnesením ze dne 13. 7. 2001, č.j. -26, podle směnečného platebního rozkazu Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 17. 3. 1998, sp. zn. , k vydobytí pohledávky ve výši 3.300.000,- Kč s 6 % úroky od 11. 4. 1997 do zaplacení, nákladů předcházejícího řízení (137.732,- Kč) a exekučních nákladů (50.000,- Kč) výkon rozhodnutí prodejem pozemku parc. č. 153/21-orná půda o výměře 607 m2.

Krajský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozhodnutím k odvolání povinného změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že výkon nařídil i pro částku 1.000,- Kč a návrh na nařízení výkonu pro náklady předcházejícího řízení (137.732,- Kč) zamítl, jinak je potvrdil s tím, že výkon rozhodnutí se vztahuje na pozemky parc. č. 153/21-orná půda o výměře 414 m2, parc. č. 596-zastavěná plocha a nádvoří o výměře 141 m2 a parc. č. 597-zastavěná plocha a nádvoří o výměře 52 m2 (dříve pozemek parc. č. 153/21-orná půda o výměře 607 m2), zapsané na listu vlastnictví č. 490 pro katastrální území S. (výrok I.); změnu návrhu – aby byly postiženy i stavby stojící na pozemcích (objekt bydlení č.p. 223 a garáž) – nepřipustil (výrok II.). O nákladech odvolacího řízení rozhodl tak, že na jejich náhradu nemá právo žádný z účastníků (výrok III.).

Odvolací soud – ve vztahu k výroku I. – uzavřel, že oprávněná doložila, že nemovitosti, jejichž prodej navrhuje, byly v době zahájení řízení ve vlastnictví povinného

(, věta první, , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „“), ke změnám ve vlastnictví, jež nastaly po podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nepřihlédl, a protože z parcely č. 153/21 vznikly rozdělením tří nové parcely, upřesnil předmět výkonu. Změnu usnesení soudu prvního stupně zdůvodnil tím, že přechod pohledávky spočívající v nákladech předcházejícího řízení (137.732,- Kč) na právní předchůdkyni oprávněné (K. b. P., s. p. ú.) nebyl ve smyslu prokázán, a – v souladu s návrhem – nařízení výkonu vztáhl i na částku 1.000,- Kč (útraty protestu).

Rozhodnutí odvolacího soudu, a to výslovně výrok I., napadl povinný dovoláním, v němž namítá, že řízení je postiženo vadami ( ) a že věc byla nesprávně právně posouzena ( ). Naplnění prvního z dovolacích důvodů spatřuje v tom, že odvolací soud nezrušil usnesení, kterým soud prvního stupně po nařízení výkonu připustil změnu návrhu. Druhý dovolací důvod vystihuje argumentem, že „v době, kdy katastrální úřad obdržel sdělení soudu o podání exekučního návrhu, již byl vlastníkem pozemku pan A. A. M. (účinky vkladu dne 15. 5. 2001),“ proti němuž návrh nesměřoval. Z uvedených důvodů povinný navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání proti části výroku I. rozhodnutí, jíž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně (s upřesněním označení nemovitostí), přípustné není.

Nevyplývá-li přípustnost z ustanovení , ve spojení s , odst. 2 (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), lze o ní uvažovat již jen z pohledu ustanovení , ve spojení s , odst. 2 , jež ji spojuje se závěrem dovolacího soudu o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po stránce právní. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení , jímž dovolatel (mimo jiné) správnost rozhodnutí poměřuje. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (, věta první, ).

Dovolatel netvrdí, že odvolací soud řešil otázku zásadního právního významu, a samotným hodnocením námitky, týkající se vlastnictví postižených nemovitostí, k závěru, že potvrzující výrok napadeného rozhodnutí je zásadního právního významu, dospět nelze (odvolací soud vyložil v souladu s ustálenou soudní praxí, viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2000, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7-8/2001 pod č. 55).

Rozpor s hmotným právem ( ) je vyloučen již proto, že dovolání směřuje do oblasti práva procesního.

Dovolání proti části výroku I. rozhodnutí, jíž odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že výkon nařídil i pro vymožení částky 1.000,- Kč, je přípustné (, odst. 2, ); důvodné však není.

Jak již bylo uvedeno shora, byla věc posouzena souladně s judikaturou Nejvyššího soudu, takže důvod podle ve vztahu k otázce, kterou dovolatel nabídl k přezkumu, nebyl uplatněn opodstatněně. Jelikož vady uvedené v , , b/ a dovolatel nevytýká a z obsahu spisu se jejich existence nepodává, zabýval se dovolací soud tím, zda „jinou“ vadou ( ) je neodstranění usnesení ze dne 8. 11. 2002, č.j. -70, kterým soud prvního stupně po nařízení výkonu rozhodnutí připustil změnu návrhu (, ).

Ustanovení zakotvuje tzv. devolutivní účinek odvolání, který spočívá v tom, že oprávnění projednat odvolání a tedy pokračovat v řízení přechází ze soudu prvního stupně na soud odvolací. Pokud po podání odvolání oprávněný změnil návrh na nařízení výkonu rozhodnutí (srov. , , a contr. ), byl oprávněn rozhodnout podle výlučně odvolací soud. Jestliže tedy tak učinil, aniž zrušil usnesení soudu prvního stupně připouštějící změnu návrhu (ostatně k tomu ani neměl vytvořeny procesní předpoklady), řízení vytýkanou vadou nezatížil.

Dovolání proti části výroku I. rozhodnutí, jíž odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí co do částky 137.732,- Kč zamítl, není subjektivně přípustné (, věta první, ); dovolateli takovým rozhodnutím nebyla způsobena újma, jeho situace se naopak zlepšila, neboť pohledávka nákladů nalézacího řízení – oproti výsledku nastolenému rozhodnutím soudu prvního stupně – vymáhána nebude (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 3/1998 pod č. 28, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 1/2000 pod č. 7, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2000, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 12/2000 pod č. 138, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 4/2001 pod č. 28).

Nejvyšší soud proto – bez jednání (, věta první, ) – dovolání zamítl (, část věty před středníkem, ), resp. odmítl (, věta první,

, c/ ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , věty první, a , resp. 146 odst. 3 (oprávněné, která má právo na náhradu nákladů řízení, náklady /podle obsahu spisu/ nevznikly).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 24. května. 2004

JUDr. Pavel K r b e k, v.r.

předseda senátu