Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

38 C 144/2021

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Chaloupkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 76 330 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 76 330 Kč s úrokem ve výši 28,88 % ročně z částky 75 000 Kč od 13. 3. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 23 113,37 Kč, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 76 330 Kč od 13. 3. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 76 330 Kč od 2. 10. 2020 do 12. 3. 2021 kapitalizovaným částkou 2 794,93 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 18 590,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 76 330 Kč s úrokem ve výši 28,88 % ročně z částky 75 000 Kč od 13. 3. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 23 113,37 Kč, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 76 330 Kč od 13. 3. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 76 330 Kč od 2. 10. 2020 do 12. 3. 2021 kapitalizovaným částkou 2 794,93 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 18 590,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b>

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 23. 3. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 76 330 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru číslo ze dne datum. Podpisem úvěrové smlouvy se staly její nedílnou součástí i úvěrové podmínky. Žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného s tím, že došla k závěru, že žalovaný splňuje podmínky pro poskytnutí úvěru. Žalobkyně na základě této smlouvy poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši 80 000Kč, z něhož načerpal žalovaný 75 000 Kč. Žalovaný se v úvěrové smlouvě zavázal úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2,79 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Úvěr byl úročen sazbou ve výši 28,88 % ročně. Splatnost splátek byla dohodnuta na 20.tý den v měsíci, první splátka je splatnou 20.tého dne v následujícím kalendářním měsíci po poskytnutí úvěru. Žalovaný na poskytnutý úvěr neuhradil ničeho. Žalovaný tedy porušil své povinnosti z úvěrové smlouvy, když nehradil splátky řádně a včas, a proto žalobkyně v souladu s oprávněním sjednaným v č.l. 6 úvěrových podmínek zesplatnila úvěr a požadovala okamžité zaplacení dlužné částky. K zesplatnění došlo dne 17. 9. 2020 s tím, že žalovaný byl vyzván k zaplacení celého úvěru dopisem ze dne 17. 9. 2020. Po zesplatnění neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho. Z titulu této úvěrové smlouvy požaduje žalobkyně po žalovaném tedy zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 75 000Kč, smluvní úroku ve výši 28,88 % ročně, částečně kapitalizovaný, zákonný úrok z prodlení částečně kapitalizovaný, náklady na vymáhání ve výši 330 Kč dle čl. 7 ÚP a smluvní pokutu ve výši 1000 Kč za pozdní úhradu splátek dle čl. 7 ÚP. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani poté, co byl k jejímu zaplacení vyzvána zástupcem žalobkyně předžalobní výzvou.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal pasivní.

3. V daném případě soud postupoval dle , kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobce s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasil již v žalobě. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, vycházel soud pouze z důkazů, které předložil žalobce.

4. Soud ve věci dospěl k závěru o následujícím skutkovém stavu. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum číslo bylo zjištěno, že strany mezi sebou uzavřely smlouvu nazvanou Smlouva o flexibilní půjčce – revolvingovém úvěru, která umožňuje žalovanému opakovaně čerpat peněžní prostředky na jeho běžný účet, a to až do výše 80 000 Kč s roční úrokovou sazbou 28,88 %, kterou se žalovaný zavázal splácet ve splátkách ve výši 2,79% z úvěrového rámce měsíčně, tedy 2 232 Kč. Žalovaný vyčerpal 75 000 Kč. První splátka úvěru byla splatná 20. března 2020, další pak vždy měsíčně k 20.tému dni kalendářního měsíce, RPSN bylo uvedeno ve výši 33,03% a celková částka, kterou je žalovaný povinen zaplatit činí 92 515 Kč (viz smlouva o úvěru). Pro potřeby posouzení úvěruschopnosti žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 25 000 Kč, je podnikatel, uvedl, že bydlí v podnájmu, je svobodný, jiné osoby k posouzení výdajů neuvedl. Smlouva je podepsána žalovaným, který ve smlouvě uvedl svoje rodné číslo, číslo občanského průkazu, číslo řidičského průkazu a bydliště, e-mailovou adresu. Součástí úvěrové smlouvy byly i úvěrové podmínky, kdy podle bodu 6.1. úvěrových podmínek měla žalobkyně právo na zesplatnění celého úvěru (ukončení smlouvy) v případě, kdy žalovaný dlužil 2 a více splátek. Dopisem ze dne 21. 9. 2020 žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru a vyzvala žalovaného k doplacení úvěru do 14ti dní od doručení dopisu (výzva ke splacení celého úvěru a poštovní podací arch). Dlužná částka, tj. jak jistina ve výši 75 000 Kč, náklady na vymáhání ve výši 330 Kč a smluvní pokuta ve výši 1000 Kč jsou vyčísleny žalobkyní v dokumentu nazvaném Výpis čerpání, splátek a úhrad v souladu s čl. 7. úvěrových podmínek. Dle tvrzení žalobkyně, kterému soud nemá důvod nevěřit, nebylo zaplaceno před zesplatněním úvěru ani po zesplatnění ničeho. Žalovaný ničeho netvrdil, tvrzení žalobkyně nijak nesporoval. Předžalobní výzvou k plnění ze dne 9. 10. 2020 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu (předžalobní výzva k plnění, poštovní podací arch). Ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti, tj. zda žalobkyně dodržela svou zákonnou povinnost před poskytnutím úvěru dostatečně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr, dospěl soud k závěru, že žalobkyně dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného

5. Podle , (dále též jen„ OZ“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnost smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než v peněžitém.

7. Podle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, leda, že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícímu právnímu závěru. Po provedeném dokazování bylo zjištěno, že mezi stranami vznikl závazkový vztah založený platnou smlouvou o úvěru ze dne datum, ve které se žalobkyně zavázala, že žalovanému poskytne opakovaně úvěr až do výše 80 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit vyčerpanou částku včetně smluvního úroku ve výši 28,88 % ročně ve splátkách po 2 232 Kč měsíčně. Ve smlouvě si s odkazem na úvěrové podmínky (č.l. 7) strany sjednaly právo žalobkyně požadovat smluvní pokuty ve výši 500 Kč pro případ prodlení se zaplacením každé splátky, skutečnost, že jsou součástí smluvního vztahu žalovaný podepsal v úvěrové smlouvě. Provedeným dokazováním bylo jednoznačně prokázáno, že žalobkyně skutečně poskytla na základě platně uzavřené úvěrové smlouvy žalovanému finanční prostředky ve výši 75 000 Kč, avšak žalovaný nedostál svým závazkům řádně a včas splácet měsíční splátky za poskytnutý úvěr a nezaplatil ničeho. Žalobkyně tudíž nepochybila, pokud následně přistoupila k uplatnění svého práva jednostrannému ukončení smluvního vztahu a zesplatnění pohledávky, čímž došlo ke vzniku povinnosti zaplatit dluh jednorázově.

9. Soud se zabýval tím, zda smlouva není absolutně neplatná s ohledem na úrokové sazby a dospěl k závěru, že nikoliv. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze tedy dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy.

10. Ohledně posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet podle o spotřebitelském úvěru soud dospěl k závěru, že žalobkyně svoji povinnost splnila. Soud pro zjednodušení ohledně posuzování úvěruschopnosti odkazuje na závěry plynoucí z rozhodnutí vyšších soudů, a to z nálezu Ústavního soudu sp. zn. z 26. 2. 2019, rozsudků Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. z 25. 7. 2018, Nejvyššího správního soudu sp. zn. , Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. a dále pak z rozhodnutí Soudního dvora EU, sp. zn. C -679/18. Ze zákonných ustanovení a citovaných rozhodnutí plyne, že obecně je povinností poskytovatele úvěru při prověřování schopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr prověření, zda tento úvěr v budoucnu bude žadatel schopen splácet. Při tom musí vycházet především z porovnání příjmů žadatele o úvěr a jeho výdajů, ale také z plnění dosavadních dluhů žadatelem. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k požadavku na doložení těchto tvrzení žadatelem. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů z jemu dostupných zdrojů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení žadatelem (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Pokud pak některé informace není poskytovatel úvěru schopen zjistit (prověřit) jinak než z tvrzení spotřebitele, lze považovat za vhodné, aby byl spotřebitel v zájmu pravdivosti zjišťovaných údajů a v zájmu předcházení jejich zkreslení poskytovatelem alespoň přiměřeně poučen též o možných trestně právních následcích, tj. o tom, že pokud by uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčel, mohl by se tím spotřebitel dopustit úvěrového podvodu. Je sice pravdou, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů, a tedy nelze od něj očekávat nějaké hlubší systematické až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti všech spotřebitelem poskytnutých informací. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel normy, a alespoň elementární míra požadovaného odborného přístupu ze strany poskytovatele, nelze uvažovat o tom, že posouzení úvěruschopnosti bylo řádné, pokud proběhlo bez zjištění (prověření či doložení) spotřebitelem poskytnutých tvrzení. Mělo by tedy dojít k porovnání příjmů a výdajů spotřebitele poskytovatelem úvěru a způsobu plnění dosavadních dluhů na základě konkrétních a v daném případě určitých skutečností plynoucích ze žadatelem uvedených údajů a předložených listin či jiných důkazů. V prvé řadě by pozornost věřitele měla směřovat ke zjištění reálných příjmů spotřebitele na jedné straně (např. z výplatních pásek či mzdových listů za delší časový úsek v závislosti na výši úvěru a délce jeho splácení) a současně jeho výdajů na straně druhé. S výdaji pak souvisí i druhá návazná oblast, a to zkoumání způsobu plnění dosavadních dluhů zahrnující jak zjištění dosavadního zatížení spotřebitele dalšími závazky, jejich rozsahem, výší a délkou dalšího předpokládaného splácení, tak dosavadní historií jejich plnění, zejména pokud se jedná o závazky již ve fázi vymáhání či exekuce.

11. Rovněž soud neshledal úvěrovou smlouvu neplatnou ani z toho důvodu, že by byla v jednoznačném nepoměru k povinnostem žalovaného, a to ani s přihlédnutím ke smluvní pokutě ve výši 500 Kč za porušení povinnosti řádně splácet, jedná se o obvyklou a nikterak nepřevyšující výši smluvní pokuty v jiných obdobných závazkových vztazích. Žalobkyní požadovaná výše smluvních pokut neodporuje smluvním ujednáním a zjištěným výším zesplatněných jistin a úroků, ze kterých byla vypočtena. Žalovaný vůči výši uplatněného nároku nikterak nebrojil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se splněním svých povinností, když své závazky po zesplatnění žalobkyni neuhradil, je povinen vedle jistiny úvěru, smluvní pokuty a nákladů spojených s vymáháním, zaplatit i úroky z prodlení v souladu s ust. , jejichž výše požadovaná žalobkyní neodporuje Za tohoto stavu tedy bylo žalobě plně vyhověno a žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku včetně požadovaného příslušenství.

12. Soud tedy žalobě vyhověl jak co do výše jistiny, tak úroku, částečně kapitalizovaného, i úroku z prodlení, částečně kapitalizovaného. Počátek prodlení se odvíjí od dopisu, kterým byl úvěr zesplatněn a žalovaný vyzván k zaplacení ve lhůtě 14ti dní. Výše úroku je odvozena od smlouvy, výše zákonného z prodlení pak dle ve spojení s ust. Pariční lhůta je pak stanovena dle Soud žalobě tedy zcela vyhověl.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 590,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 054 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 76 330 Kč sestávající z částky 4 180 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 840 Kč ve výši 2 696,40 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.