Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
49605A4B5D5A4784C1257A4E006A70EC.html
HTML · 10.37 KB
No categories available
21 Cdo 12/2004
U S N E S E N Í
I. Dovolání žalobce se odmítá.
O d ů v o d n ě n í.
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 13. 5. 2003, č.j. 36 Co 28/2003 -221, kterým byl (protože shodně vymezil obsah posuzovaného právního vztahu účastníků – srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 4. 1998, sp. zn. 2 Cdon 931/97 , uveřejněný pod č. 73 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003) potvrzen rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 24. 1. 2002, č.j. 7 C 36/93 -198, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. (závazným právním názorem nemohou být pokyny k doplnění řízení – srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 1. 2003, sp. zn. 21 Cdo 1912/2001 , uveřejněný pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1999). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o.s.ř. ). Odvolací soud totiž posoudil dovolatelem uvedenou právní otázku – zda nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity nebo částečné invalidity je časově omezen do dne přiznání starobního důchodu - konformně s ustálenou judikaturou soudů (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 9. 1995, sp. zn. 6 Cdo 127/94 , uveřejněný pod č. 35 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1996, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 12. 2002, sp. zn. 21 Cdo 1185/2002 , uveřejněný pod č. 64 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003) a dovolací soud neshledává důvod se od tohoto právního názoru odchýlit.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalobce – aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť žalobce, který z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. května 2004
JUDr. Mojmír Putna,v.r.
předseda senátu