Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 C 84/2021

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr Gabrielou Antonií Bartovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro zaplacení 47 144 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni částku 16 000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 345,75 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 16 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně, a to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna žalobkyni uhradit částku 31 144 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 166,36 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 673,42 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 4 575 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně, úrok 15 % ročně z částky 19 002,30 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni částku 16 000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 345,75 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 16 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně, a to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna žalobkyni uhradit částku 31 144 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 166,36 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 673,42 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 4 575 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně, úrok 15 % ročně z částky 19 002,30 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala soudu dne 10. 12. 2020 žalobní návrh, jímž se domáhala uložení žalované povinnosti k úhradě částky 47 144 Kč s příslušenstvím s následujícími tvrzeními. Mezi žalovanou a společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa číslo, dle smluvního ujednání je nedílnou součástí smlouvy i předpis splátek, příloha číslo. Dle této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované 22 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, do sjednaného data poslední řádné splátky dle smlouvy a předpisu splátek 18. 7. 2019 se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok 2 118 Kč (první strana smlouvy). Žalovaná se dále zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně paušální ceny za plnění a služby související s poskytnutím úvěru (při jeho sjednávání, i poté, v době trvání smluvního vztahu). Žalovaná se zavázala zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 10 780 Kč, administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 2 036 Kč, umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště 3 960 Kč (úhrady za služby), sjednány na první straně smlouvy. Celkovou dlužnou částku 40 894 Kč, odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši, úhrad za služby se žalovaná zavázala uhradit v 14 měsíčních splátkách po 2 921 Kč (první strana smlouvy, předpis splátek). Poslední splátku byla povinna uhradit nejpozději do 18. 7. 2019. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, porušila závazky ze smlouvy. Poslední splátka žalovanou byla uhrazena 14. 8. 2018 ve výši 3 000 Kč. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na jistině úvěru 19 002,30 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 1 572,84 Kč, úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 3 378,30 Kč, úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1 744,11 Kč, úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 9 196,45 Kč. Na dlužnou částku nebylo žalovanou ničeho zaplaceno. Poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalované řádně v plné výši uhrazen ve lhůtě sjednané ve smlouvě, k 18. 7. 2019. Neuhrazená jistina úvěru 19 002,30 Kč se tak úročí od 19. 7. 2019 úrokem s úrokovou sazbou 15 % ročně. Úroková sazba úroku z úvěru 15 % ročně je sjednána v článku„ Splatnost, úrok a RPSN“ smlouvy. V důsledku prodlení žalované s úhradou splátek vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 10 % ročně. Na základě smluvního ujednání (první strana smlouvy), aprobovaného , je úrokem z prodlení úročena splatná nezaplacená částka jistiny úvěru 19 002,30 Kč a splatná nezaplacená částka úroku v pevné výši 1 572,84 Kč. Pro porušení smluvních povinností žalované hradit splátky řádně a včas vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně také právo na úhradu smluvní pokuty sjednané přímo ve smlouvě. Pohledávka za žalovanou z uvedené smlouvy byla společností právnická osoba postoupena žalobkyní Smlouvou o postoupení pohledávek z 24. 6. 2020, se všemi právy s ní spojenými, včetně práva ze smluvní pokuty s účinností k 8. 7. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Z této skutečnosti dovozuje žalobkyně svou procesní legitimaci. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobkyně tedy požaduje zaplacení neuhrazené jistiny 19 002,30 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1 572,84 Kč, úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 3 378,30 Kč, úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1 744,11 Kč, úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště 9 196,45 Kč, smluvní pokuty 12 250 Kč, úroku vyčísleného od 19. 7. 2019 do postoupení pohledávky z dlužné jistiny 3 673,42 Kč, zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do postoupení pohledávky 2 512,11 Kč. Dále žalobkyně požaduje zaplacení úroků z úvěru 15 % p. a. z dlužné jistiny úvěru 19 002,30 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 20 575,14 Kč, sestávající z dlužné jistiny úvěru 19 002,30 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 1 572,84 Kč, od 21. 5. 2020 do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná písemně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor, která byla žalované odeslána doporučeně 23. 11. 2020 Ani přesto dlužná částka nebyla uhrazena. Žalobkyně je tak nucena se domáhat splnění svého nároku prostřednictvím soudu. Žalobkyně požaduje rovněž náhradu nákladů řízení.

2. Dále doplnila žalobkyně tvrzení následujícím způsobem. Žalobkyně, resp. původní věřitel, právnická osoba, jako poskytovatel půjčky, splnil svou zákonnou povinnost dle , když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr především zhodnocením informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy a jejich ověření doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná byla dotazována na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány v Žádosti o úvěr ze dne 18. 5. 2018 a ověřeny doklady uvedenými v části„ Doložení příjmu Žadatele“. Následně, po vyhodnocení získaných informací, byla s žalovanou uzavřena smlouva. Žalovaná uvedla, že je zaměstnána u zaměstnavatele anonymizována čtyři slova obec, výše celkového měsíčního příjmu činí 15 230 Kč, výše celkových měsíčních výdajů činí 6 410 Kč, nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Tvrzenou majetkovou situaci žalované původní věřitel ověřil z pracovní smlouvy, výplatních pásek. Z„ čestného prohlášení žadatele“ v žádosti plyne, že žalovaná podpisem stvrdila, že údaje, které před uzavřením smlouvy poskytla, jsou úplné, přesné a pravdivé. S ohledem na informace, které uvedla, a které původní věřitel ověřil, s ohledem na výši požadovaného úvěru dospěl původní věřitel k názoru, že schopnost žalované splácet úvěr 22 000 Kč s měsíční splátkou 2 921 Kč je dostatečná. Původní věřitel neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované v žádosti o úvěr. Žalovaná se v případě uvedení nepravdivých, hrubě zkreslených údajů, zamlčení podstatných údajů, může dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle Není povinností úvěrujícího prověřovat, zda se osoba žádající o úvěr nedopouští pokusu o úvěrový podvod, jedná poctivě. Žalobkyně odkazuje na a o. z. (s ohledem na o. z. se aplikuje i na tento případ), kdy„ každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a že se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře“, kteréžto principy zná i starší judikatura, z nichž plyne, že není povinností jedné strany nedůvěřovat straně druhé, naopak se vychází ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. K okolnostem ověřování listin a důkazů při uzavření smlouvy žalobkyně odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích z 31. 7. 2020, č. j. - 97, kde odvolací soud uzavřel pro posouzení úvěruschopnosti, že„ …stačilo, žey, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl tyto jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, přičemž jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný podpisem na zákaznické kartě. …. odvolací soud nemá důvodu o doložení těchto listin tehdejšímu věřiteli pochybovat, …toto z hlediska postačuje.“ A dále rozhodnutí Městského soudu v Praze z 9. 3. 2021, č. j. -170, kdy odvolací soud vyjádřil, že ačkoliv„ žalovaný sice neuvedl měsíční platby domácnosti…nelze to klást k tíži druhé smluvní strany. Právní předchůdkyně žalobkyně zcela správně přikročila k posouzení těchto výdajů dle ekonomického modelu. …zcela dostála povinnosti podle “ Městský soud v citovaném rozhodnutí rovněž potvrdil, že údaje z prohlášení k žádosti o poskytnutí úvěru jsou povinností žádajícího – a to uvést je pravdivě.

3. Žalovaná ve věci neučinila žádného vyjádření.

4. Soud dospěl na základě provedeného dokazování, vycházeje z listinných důkazů založených do spisu žalobkyní, k následujícím skutkovým zjištěním:

5. Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely dne 18. 5. 2018 smlouvu o úvěru číslo. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované částku 22 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s částkou 18 894 Kč v 14 splátkách po 2 921 Kč. Poplatek sestával z úroku ve výši 2 118 Kč, odměny za poskytnutí úvěru ve výši 10 780 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 036 Kč, nákladů na inkaso plateb v hotovosti ve výši 3 960 Kč Celkem tak byla k úhradě předepsána částka 18 894 Kč RPSN byla uvedena 272,44 % /smlouva, předpis splátek, informace pro spotřebitele na č1. 16 - 18 spisu/

6. Dle tabulky plateb žalovaná realizovala celkem platby ve výši 6 000 Kč /tabulka na čl. 19 spisu/

7. právnická osoba jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne 24. 6. 2020 smlouvou o postoupení pohledávek, kterou byla předmětná pohledávka za žalovanou uvedená v seznamu postoupených pohledávek, postoupena na žalobkyni. Dne 8. 7. 2020 byla zaúčtována platba z účtu žalobkyně označená jako úplata dle smlouvy dle smlouvy o postoupení pohledávek anonymizována dvě slova ze dne 24. 6. 2020, kdy dne 29. 7. 2020 bylo vydáno potvrzení o zaplacení kupní ceny. /smlouva o postoupení pohledávek, seznam postupovaných pohledávek, dodatek č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek na čl. 20 – 28 spisu, oznámení o provedení příkazu k úhradě + potvrzení o zaplacení kupní ceny na čl. 32 spisu/ Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované adresováno dopisem ze dne 24. 7. 2020 /oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek na čl. 30, 31spisu/

8. Žalované byl adresován dopis právního zástupce žalobkyně ze dne 23. 11. 2020, jehož obsahem je předžalobní upomenutí k úhradě dlužné částky. /předžalobní upomínka na čl. 33 - 34 spisu/

9. V žádosti o úvěru žalovaná uvedla, že je zaměstnaná v aktuálním zaměstnání od 15. 2. 2017 (toto bylo ověřeno výplatními páskami, pracovní smlouvou), mzda činí 15 230 Kč, celkové měsíční příjmy činí 15 230 Kč, použitelné příjmy činí 8 820 Kč, výdaje na bydlení a energie činí 3 000 Kč, výdaje na dopravu a jídlo činí 3 410 Kč, celkové měsíční výdaje činí 6 410 Kč. Doložena byla pracovní smlouva uzavřená žalovanou a anonymizována tři slova v obec, pracovní úvazek 0,8 na dobu určitou do 14. 2. 2018 a dále výplatní lístky za období 02/2018, 03/2018, 04/2018, kdy čistá mzda činila 15 144 Kč, 15 119 Kč, 15 429 Kč (žádost o úvěr na čl. 53 spisu, pracovní smlouva, výplatní lístky na čl. 54, 55 spisu)

10. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

11. Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely dne 18. 5. 2018 smlouvu o úvěru číslo pro částku 22 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s částkou 18 894 Kč (úrok 2 118 Kč, odměna za poskytnutí úvěru 10 780 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu 2 036 Kč, náklady na inkaso plateb v hotovosti 3 960 Kč) v 14 splátkách po 2 921 Kč Celkem tak byla k úhradě předepsána částka 18 894 Kč RPSN byla uvedena 272,44 %. Žalovaná realizovala celkem platby ve výši 6 000 Kč právnická osoba jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne 24. 6. 2020 smlouvou o postoupení pohledávek, kterou byla předmětná pohledávka za žalovanou uvedená v seznamu postoupených pohledávek, postoupena na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované adresováno dopisem ze dne 24. 7. 2020. Žalované byl adresován dopis právního zástupce žalobkyně ze dne 23. 11. 2020, předžalobní výzva. V žádosti o úvěru žalovaná uvedla, že je zaměstnaná v aktuálním zaměstnání od 15. 2. 2017, mzda činí 15 230 Kč, celkové měsíční příjmy činí 15 230 Kč, použitelné příjmy činí 8 820 Kč, výdaje na bydlení a energie činí 3 000 Kč, výdaje na dopravu a jídlo činí 3 410 Kč, celkové měsíční výdaje činí 6 410 Kč. Doložena byla pracovní smlouva uzavřená žalovanou a anonymizována tři slova v obec, výplatní lístky za období 02/2018, 03/2018, 04/2018, kdy čistá mzda činila 15 144 Kč, 15 119 Kč, 15 429 Kč.

12. Shora uvedené bylo zjištěno u listinných důkazů předložených žalobkyní, kdy z obsahu spisu se nepodává žádných skutečností, jež by zakládaly důvodnost úvahy o nedůvěryhodnosti těchto důkazů. Žalovaná žádným způsobem tvrzení žalobkyně nesporovala, žádné důkazy nepředložila.

13. Soud řešenou věc po právní stránce posuzoval podle ustanovení , , v platném a účinném znění (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení §, 87 , o spotřebitelském úvěru.

14. Podle § 6 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.

15. Dle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

16. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

17. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-H plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je s ohledem na dobu, kdy se dostal žalovaný do prodlení s úhradou dlužné částky, , podle jehož platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši řepo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

18. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty prvé o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

19. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

20. Soudem bylo vzato za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovanou smlouvu, jejímž předmětem byla povinnost předat finanční prostředky oproti povinnosti tyto prostředky uhradit sjednanými úplatami. Smlouva byla označena jako„ smlouva o úvěru“. Soud konstatuje, že teorie procesního práva zastává v souladu s  zcela jednoznačný závěr o tom, že právní charakteristiku skutků, tzv.„ právní důvod žaloby“, není žalobce povinen v návrhu uvádět. Vylíčení rozhodných skutečností jako jedna z podstatných náležitostí žaloby slouží k vymezení předmětu řízení po stránce skutkové, nikoliv právní. Právní posouzení věci a aplikace příslušných předpisů na žalobcem vymezený skutek, jehož existenci je však povinen prokázat soudu navrženými, označenými, důkazy, je věcí samotného nalézacího soudu. Soud tak není vázán právním hodnocením uváděným stranami sporu. Nadto soud jednání posuzuje dle jeho obsahu, nikoliv dle jeho označení ( o. z.).

21. Soud konstatuje, že v případě smlouvy o úvěru platí, že úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, zavazuje se mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného; jeho závazek zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda o vyplacení celé částky bude požádáno; jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti, projevu vůle; žádost (požádání o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. To znamená, že úvěr je chápán jako pactum de contrahendo. Závazek k rezervaci peněžních prostředků trvá po celou dobu existence smlouvy. Úvěrovaný nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Předmětem přenechání u smlouvy o úvěru mohou být pouze peněžní prostředky, což ji, kromě úplatnosti, odlišuje od zápůjčky, podle níž je možné přenechat jakékoli věci určené podle druhu. Předmětem zápůjčky je věc„ zastupitelná“, tedy druhově určená, kdy povinností úvěrovaného je vrátit věc stejného druhu. Zápůjčka může být sjednána jako bezplatná i jako úplatná. Smlouva o zápůjčce je smlouvou reálnou, tedy vznikne přenecháním předmětu zápůjčky, a to buď přímo, nebo jinak (bezhotovostním převodem). Smlouva o zápůjčce se odlišuje od smlouvy o úvěru, která jako konsensuální kontrakt vznikne již souhlasným projevem vůle smluvních stran smlouvu uzavřít.

22. V projednávané věci bylo zjištěno, že právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva, jíž bylo sjednáno, že žalované bude předána finanční částka, tedy„ zastupitelná", druhově určená, věc, přičemž za poskytnutí finančních prostředků žalovaná poskytne úhradu, kdy plnit bude ve splátkách, přičemž takto následně vrátí jak poskytnutou jistinu, tak sjednanou úhradu za poskytnutí půjčky. V dané věci lze uzavřít, že byla uzavřena smlouva o zápůjčce. Žalované byly finanční prostředky poskytnuty v časové návaznosti na uzavření smlouvy, smlouva o zápůjčce může být sjednána jako úplatná, předmětem smluvního vztahu nebyl závazek rezervovat finanční prostředky po celou dobu trvání smlouvy.

23. Soud má za prokázané, že pohledávka za žalovanou ze shora uvedené smlouvy byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni, čímž je dána aktivní věcná legitimace žalobkyně ve sporu. V řízení prokázáno, že na základě uzavřené smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 22 000 Kč, kdy se žalovaná zavázala uhradit nadále i částku úroku ve výši 2 118 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 10 780 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 036 Kč a nákladů na hotovostní režim splátek (inkaso plateb v hotovosti) ve výši 3 960 Kč. Lze tak konstatovat, že strany smlouvy sjednaly hotovostní úrok ve výši nikoliv 2 118 Kč, ale i 10 780 Kč a 2 036 Kč, celkem tak hotovostní úrok ve výši 14 934 Kč při poskytnutí částky 22 000 Kč. K tomu, které platby jsou úrokem, soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 07. 2014 vydaný ve věci sp. zn. , s komentářem, Praha 2009, str. 1856. Co se týká výše sjednaného úroku, tak Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí vydaném ve věci sp. zn. uvedl, že při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné, přičemž nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V daném případě činil kapitalizovaný úrok 14 934 Kč za poskytnutí jistiny 22 000 Kč. Za této situace nelze než uzavřít, že sjednaný úrok byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat takto stanovenou úrokovou míru. K tomuto je namístě odkázat i na údaj o RPSN, který je uveden ve výši 270,48 %. Ujednání o úrocích tedy soud shledal neplatným dle ustanovení o. z. Taktéž soud hodnotí i částku hotovostního inkasa splátek. Tuto je taktéž nutno považovat za sjednanou v rozporu s dobrými mravy a ujednání účastníků v tomto rozsahu je třeba posoudit jako neplatné, příčící se dobrým mravům. Pro úplnost soud podotýká, že shora uvedené části právního jednání lze oddělit od ostatního obsahu. Pokud žalobkyně, respektive právní předchůdce žalobkyně, se zavázal poskytnout žalovanému službu spočívající v zajišťování hotovostního režimu smlouvy, jedná se nepochybně o službu, jíž lze zpoplatnit, neboť s touto službou jsou spojeny náklady (mzdy osob, jež tuto službu zajišťují, hotové, režijní, náklady osob službu zajišťující, náklady na operaci s hotovostí, apod.). Žalovaná sjednala nákladnější formu úhrady, nežli je úhrada bezhotovostní formou převodu. Nicméně částka sjednaná za hotovostní režim plateb není v daném případě v poměru s poskytnutou službou. Je celkem logickým, že poskytovatel zápůjčky odvíjí hodnotu služby, její cenu, od výše zápůjčky, kdy hodnota služby je při vyšší částce zápůjčky vyšší, neboť je operováno s vyšší částkou hotovosti a je třeba provést více úkonů pro zajištění plateb. Jestliže však byla sjednána částka ceny hotovostního inkasa 3 960 Kč, neodpovídá tato částka nárůstu nákladů na správu hotovosti oproti jiným smluvním vztahům, typově shodným. Soudem tak v té části smlouvy, v níž byla sjednána částka nákladů hotovostního inkasa, je smlouva hodnocena jako neplatná pro rozpor s dobrým mravem.

24. Dále, s ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti stanovené v  , neboť neprovedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované, tj. neposoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Odborná péče je v kontextu korektiv jednání věřitele, které se zakládá jak na objektivním hledisku, tj. na odborných znalostech a schopnostech, tak na hledisku subjektivním, spočívající v pečlivosti konkrétního věřitele. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , který je dle názoru soudu použitelný i při výkladu ,„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidovaný v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. BECK, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Pro úplnost lze rovněž odkázat na nález Ústavního soudu ČR ve věci vedené pod sp. zn. , v němž soud vyslovil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí i sama společnost jako taková. V řízení bylo zjištěno, a toto koresponduje i se skutkovými tvrzeními žalobkyně, že žalobkyně svá zjištění omezila v zásadě pouze na údaje uvedené žalovanou v rámci kontraktačního procesu. Zkoumání úvěruschopnosti žalované bylo omezeno v podstatě na údaje uvedené výhradně žalovanou, když od žalované byla vyžádána pouze pracovní smlouva a výplatní listy. Ve vztahu k výdajům nebyly vyžádány žádnéy, tvrzené výdaje nebyly žádným způsobem ověřeny. Při zkoumání úvěruschopnosti je nutno se zaměřit a zjistit nejenom příjmy klienta, ale i výdaje a jím uváděné a prokazované údaje porovnat i s příslušnými veřejně přístupnými statistickými údaji tak, aby bylo zřejmé, že se jedná o příjmy a výdaje v místě obvyklé. Nelze tak než konstatovat, že smlouva o úvěru je tak ve smyslu neplatná.

25. Soud pak dále odkazuje na právní názor Krajského soudu v Praze, který v rozsudku ze dne 18. 7. 2019, č. j. -113 dospěl k závěru, že„ výklad předmětného ustanovení stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (výklad teleologický), kontinuitu (výklad historický) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, tak nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost. Zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž soud musí přihlédnout z úřední povinnosti.“ S ohledem na právě citované tak soud smlouvu o zápůjčce č. anonymizováno dle shledal absolutně neplatnou, pročež je tak nutno peněžní prostředky, které byly dány žalované k dispozici, posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu a násl. o. z.

26. Žalobkyně se domáhala úhrady částky 47 144 Kč sestávající z jistiny ve výši 19 002,30 Kč, poplatku (úroku) 1 572,84 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1 572,84 Kč, úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 3 378,30 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1 744,11 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště 9 196,45 Kč, smluvní pokuty 12 250 Kč. A dále úroků běžících. Zjištěno bylo, že žalovaná uhradila celkem částku ve výši 6 000 Kč. Za situace, kdy úrok a hotovostní inkaso byly shledány neplatně sjednanými, žalovaná plnila na jistinu. Tato činila 22 000 Kč. Pokud žalovaná plnila shora uvedenou částku, činí neuhrazená jistina částku ve výši 16 000 Kč. Žalobou uplatněný nárok tak je shledat za důvodný pro částku jistiny 16 000 Kč. Taktéž byl žalobní návrh shledán nedůvodným pro úrok vyčíslený od 19. 7. 2019 do 20. 5. 2020 z dlužné jistiny 16 000 Kč ve výši 1 345,75 Kč a dále od 21. 5. 2020 do zaplacení.

27. Žalovaná tak byla zavázána plnit částku 16 000 Kč, pro částku 31 144 Kč byl návrh zamítnut, když smlouva byla shledána neplatnou. A dále v té části, v níž se žalobkyně domáhala jistiny uhrazené v části 6 000 Kč, nároků, jimiž jsou úrok, náklady za poskytnutí úvěru, náklady za vyhodnocení úvěrového případu, náklady na hotovostní režim splátek, smluvní pokuta, tedy kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 166,36 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 673,42 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 4 575 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně, úrok 15 % ročně z částky 19 002,30 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení

28. Dále byl žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení vyčíslený v souladu s žalobním žádáním od 19. 7. 2019 do postoupení do 20. 5. 2020 ve výši 1 345,75 Kč a dále od 21. 5. 2020 do zaplacení, a dále ve výši 10 % p. a. z částky 160 00 Kč. Pro částku úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 1 166,36 Kč a dále ve výši 10 % p. a. z částky 4 575 Kč byl žalobní návrh zamítnut.

29. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle Žalovaná byla ve sporu převážně úspěšnou. V souvislosti s vedením sporu však žalované žádných nákladů nevzniklo. Proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze u Okresního soudu Praha - východ.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, může soud na návrh oprávněného nařídit výkon rozhodnutí, nebo oprávněný může podat návrh na nařízení exekuce podle , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.