Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 919/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně L., spol. s r. o., zastoupené, advokátem, proti žalovanému T. K., zastoupenému, advokátem, o 76.082,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. dubna 2003, č.j. -49, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze shora označeným rozsudkem potvrdil rozsudek pro zmeškání ze dne 17. června 2002, č.j. -20, kterým Obvodní soud pro Prahu 5 žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku 76.082,60 Kč s příslušenstvím a náklady řízení (první věta výroku). Odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhá věta výroku).

Podle odvolacího soudu byly předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání uvedené v ustanovení a 3 (dále též jen „“) splněny. Žalovaný se k prvnímu jednání, na které byl řádně předvolán, bez omluvy nedostavil, přičemž přítomná žalobkyně navrhla vydání rozsudku pro zmeškání. Byly tedy splněny podmínky k tomu, aby soud prvního stupně pokládal tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkající se sporu za nesporná. Odvolací soud označil žalobní tvrzení za dostatečně určitá a úplná, aby podle nich mohl být žalobní nárok přiznán. Omluvu žalovaného z jednání u odvolacího soudu spojenou se žádostí o jeho odročení nepovažoval za důvodnou, a proto odvolání žalovaného projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Konstatoval, že žalovaný měl za situace, kdy obdržel předvolání k jednání s více než třítýdenním předstihem, dostatek času k uspořádání svých pracovních záležitostí, a proto nelze jeho nezbytnou účast na jiné akci považovat za důležitý důvod k odročení jednání. K odvolacím námitkám žalovaného směřujícím v obecné rovině do zjištěného skutkového stavu a do právního posouzení věci odvolací soud nepřihlížel, neboť v případě odvolání proti rozsudku pro zmeškání lze toto rozhodnutí přezkoumat pouze z důvodů uvedených v

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Odvolacímu soudu vytkl, že jeho omluvu z jednání spojenou se žádostí o jeho odročení nesprávně právně posoudil a že za situace, kdy mu znemožnil účast na jednání, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Konkrétně namítl, že odvolací soud svou úvahou o nedůvodnosti a nedostatečnosti jeho omluvy z jednání spojené se žádostí o jeho odročení nepostihl okolnost náhlé indispozice jeho společníka, která nastala až bezprostředně před odvolacím jednáním. Z tohoto pohledu je pak podle dovolatele délka časového předstihu od doručení předvolání ke dni jednání bezvýznamná. Navrhl, aby dovolací soud dovoláním napadený rozsudek zrušil.

Ve vyjádření k dovolání žalobkyně reagovala na odvolací námitky žalovaného, které, jak bylo již zdůvodněno shora, nemohly být předmětem odvolacího přezkumu. Uvedla, že soud měl k dispozici dostatek listinných důkazů, na základě kterých mohl rozhodnout, takže žalovaný dle jejího názoru nemohl svou fyzickou přítomností na jednání u odvolacího soudu změnit právní názor soudu a způsobit tak jiné rozhodnutí ve věci. Navrhla zamítnutí dovolání s tím, aby jí byla přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení.

V souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I., části dvanácté, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se pro dovolací řízení uplatní ve znění účinném od 1. ledna 2001.

Dovolání v této věci není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (jak tomu bylo i v posuzovaném případě), přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení , pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jelikož ve smyslu ustanovení věty první je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil.

V posuzované věci však dovolatel zásadní právní význam napadeného rozhodnutí netvrdil a námitky do žádné právní otázky, na jejímž řešení rozsudek odvolacího soudu spočívá, nevznesl.

Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu neřeší žádnou otázku zásadního právního významu, kterou by dovolatel v dovolání namítal, není dovolání podle přípustné.

Námitku dovolatele, že odvolací soud jednal v jeho nepřítomnosti, čímž zatížil řízení tzv. jinou vadou, lze spíše podřadit pod zmatečnostní vadu uvedenou v , k níž by však mohl dovolací soud přihlédnout jen tehdy, pokud by bylo dovolání přípustné (srov. druhá věta ), přičemž k nápravě zmatečnostních vad slouží institut žaloby pro zmatečnost jako mimořádný opravný prostředek.

Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání ( věta první), odmítl [ věta první, ].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními , a Jelikož dovolání bylo odmítnuto, vzniklo žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 3.980,- Kč podle , , , a a z paušální částky 75,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ve znění pozdějších předpisů.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 13. května 2004

JUDr. Miroslav Gallus, v.r.

předseda senátu