Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Tz 74/2004

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Usnesením Městského soudu v Praze ze dne dne 7.8.2003, sp. zn. a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 147 odst. 1 tr. řádu a § 149 odst.1 písm. b) tr. řádu v neprospěch obviněných MUDr. M. K. a MUDr. L. K.

Napadené usnesení s e z r u š u j e .

Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Městskému soudu v Praze s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 5. 2002, sp. zn. , rozhodla samosoudkyně o obžalobě Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 podané pod sp.zn. tak, že podle § 314c odst. 1 písm.a) tr. řádu z důvodů uvedených v § 172 odst. 1 písm. b) tr. řádu zastavila trestní stíhání obviněných MUDr. M. K. a MUDr. L. K. pro skutek kvalifikovaný obžalobou jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst.1, odst.2 tr. zákona, jehož se měli dopustit tím, že v Nemocnici M. s. sv. K. B. v P., V., na interním oddělení v průběhu hospitalizace Ing. F. K., do propuštění dne 28. 8. 1998 obviněná MUDr. M. K. jako ošetřující lékařka a obviněný MUDr. L. K. jako kardiolog neprovedli echokardiografické vyšetření poškozeného, které by odhalilo skutečnou příčinu jeho náhlého onemocnění disekci aorty, a tím neumožnili jediný adekvátní léčebný postup, kterým by byla chirurgická léčba, takže poškozený dne 1. 9. 1998 zemřel ve Fakultní nemocnici M. vykrvácením v důsledku ruptury aorty postižené disekcí, neboť tento skutek není trestným činem a není důvod k postoupení věci.

Proti tomuto usnesení podala státní zástupkyně v zákonné lhůtě a v souladu s ust. § 314c odst. 4 tr. řádu stížnost, kterou však po prostudování revizního znaleckého posudku U. K. v P., lékařské fakulty, opatřeného soudem po podání obžaloby, vzala zpět. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. 6. 2003, sp. zn. , vzala samosoudkyně podle § 144 odst. 4 tr. řádu zpětvzetí stížnosti na vědomí.

Proti citovanému usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 5. 2002, sp. zn. , podali v zákonné lhůtě stížnost rovněž poškození RNDr. D. K., J. K., B. K. a JUDr. P. K., jakožto pozůstalí po zemřelém Ing. F. K. Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. 8. 2003, sp. zn. , rozhodl o těchto stížnostech tak, že podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. řádu napadené usnesení zrušil a Obvodnímu soudu pro Prahu 1 uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl.

Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 8. 2003, sp. zn. , podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněných MUDr. M. K. a MUDr. L. K. Namítá v ní, že zákon byl v neprospěch obviněných porušen v ustanovení § 149 odst. 1 písm. b) tr. řádu a § 314c odst. 4 tr. řádu.

V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona poukázal ministr spravedlnosti na to, že stížnost proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 5. 2002, sp. zn. , podali poškození RNDr. D. K., J. K., B. K. a JUDr. P. K. v zákonné lhůtě, ovšem jedná se o osoby neoprávněné. Podle § 314c odst. 4 tr. řádu mohou proti rozhodnutí podle odstavce 1 tohoto ustanovení podat stížnost státní zástupce a obviněný, jež má nejde-li o přerušení trestního stíhání, odkladný účinek. Proti rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo o schválení narovnání mohou takovou stížnost podat též obviněný a poškozený. V posuzovaném případě nešlo o podmíněné zastavení trestního stíhání ani o schválení narovnání podle § 188 odst. 1 písm. f) tr. řádu, nýbrž o zastavení trestního stíhání podle § 188 odst. 1 písm. c) tr. řádu s odkazem na okolnosti uvedené v § 172 odst. 1 tr. řádu.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 7. 8. 2003, sp. zn. , byl porušen zákon v neprospěch obviněných MUDr. M. K. a MUDr. L. K. ve vytýkaném směru, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. toto usnesení zrušil a podle § 271 odst. 1 tr. ř. sám rozhodl tak, že se stížnosti poškozených podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. řádu zamítají, protože byly podány osobami neoprávněnými.

Poškozený JUDr. P. K. se vyjádřil k podané stížnosti pro porušení zákona, kdy opakoval námitky obsažené ve stížnosti proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. a dále uvedl, že v případě uznání oprávněnosti stížnosti ministra spravedlnosti by došlo k potlačení, resp. zmaření práva poškozených na spravedlivé projednání věci před soudem. Navrhl, aby Nejvyšší soud stížnost pro porušení zákona zamítl, vrátil věc soudu I. stupně s tím, aby o věci znovu jednal a rozhodl a současně zvážil případné převedení projednávané věci k jinému Obvodnímu soudu v Praze. Zmocněnec poškozených JUDr. PhDr. S. B. vyjádření JUDr. P. K. doplnil s tím, že dle jeho názoru v ust. § 314c odst.4 tr. řádu je porušena zásada rovnosti stran trestního řízení, když proti usnesení o zastavení trestního stíhání není oprávněn podat stížnost poškozený. Navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 224 odst. 5 tr. řádu řízení přerušil a věc postoupil Ústavnímu soudu ČR.

Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.

Podle § 147 odst. 1 tr. řádu při rozhodování o stížnosti přezkoumá nadřízený orgán

a) správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž může stěžovatel podat stížnost, a

b) řízení předcházející napadenému usnesení.

Podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. řádu nezamítne-li nadřízený orgán stížnost, zruší napadené usnesení, a je-li podle povahy věci potřeba nového rozhodnutí uloží orgánu, proti jehož rozhodnutí stížnost směřuje, aby o věci znovu jednal a rozhodl.

Podle § 314c odst. 4 tr. řádu proti rozhodnutí podle odstavce 1, tedy i proti rozhodnutí o zastavení trestního stíhání, mohou státní zástupce a obviněný podat stížnost, jež má, nejde-li o přerušení trestního stíhání, odkladný účinek. Proti rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo o schválení narovnání mohou takovou stížnost podat též obviněný a poškozený.

Usnesením samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7.5.2002, sp. zn. , bylo rozhodnuto podle § 314c odst. 1 písm.a) tr. řádu o zastavení trestního stíhání obviněných MUDr. M. K. a MUDr. L. K., a to z důvodů uvedených v § 172 odst. 1 písm. b) tr. řádu, když samosoudkyně dospěla k závěru, že skutek uvedený v obžalobě není trestným činem a není důvod k postoupení věci. Usnesení o zastavení trestního stíhání bylo řádně oznámeno oprávněným osobám. Obvinění MUDr. M. K. a MUDr. L. K. po poučení o opravných prostředcích v zákonem stanovené lhůtě práva stížnosti nevyužili. U obviněné MUDr. M. K. uplynula lhůta k podání stížnosti dnem 26. 5. 2003 a u obviněného MUDr. L. K. uplynula lhůta k podání stížnosti dnem 28. 7. 2003. Státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 podal v zákonem stanovené lhůtě proti usnesení stížnost, kterou přípisem ze dne 17. 6. 2003 vzal zpět.

Ustanovení § 314c odst. 4 tr. řádu stanoví okruh osob oprávněných k podání stížnosti, když uvádí, že proti rozhodnutí podle odstavce 1 mohou státní zástupce a obviněný podat stížnost, jež má, nejde-li o přerušení trestního stíhání, odkladný účinek. Právo podání stížnosti dává poškozenému pouze proti rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo o schválení narovnání. Z uvedeného výčtu je zřejmé, že osoby oprávněné k podání stížnosti v zákonem stanovené lhůtě této možnosti nevyužily, resp. stížnost vzaly zpět, takže v souladu s ustanovením § 140 odst. 1 tr. řádu nabylo usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 5. 2002, sp. zn. , právní moci dnem 29. 7. 2003.

Jestliže za této situace podali poškození RNDr. D. K., J. K., B. K. a JUDr. P. K. proti citovanému usnesení stížnost, jedná se dle § 314c odst. 4 tr. řádu o osoby neoprávněné a Městský soud v Praze měl usnesením stížnosti poškozených podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. řádu zamítnout, protože se jedná o stížnosti podané osobami neoprávněnými.

V této souvislosti je zapotřebí uvést, že při rozhodování o stížnosti nadřízený orgán nejprve zkoumá, zda nejsou dány důvody pro zamítnutí stížnosti dle § 148 odst. 1 písm. a), b) tr. řádu, a pokud zjistí, že některý z důvodů uvedených v citovaném ustanovení tr. řádu dán je (stížnost je nepřípustná, podána opožděně apod.), z úřední povinnosti takovouto stížnost zamítne usnesením z formálních důvodů a není oprávněn věc meritorně přezkoumávat.

Pokud Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. 8. 2003, sp. zn. rozhodl ke stížnosti poškozených RNDr. D. K., J. K., B. K. a JUDr. P. K. podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. řádu, napadené usnesení zrušil a Obvodnímu soudu pro Prahu 1 uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl, porušil zákon v ustanovení § 147 odst. 1 tr. řádu a v ustanovení § 149 odst. 1 písm. b) tr. řádu. Po takto vysloveném porušení zákona podle § 268 odst. 2 tr. řádu Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. řádu napadené usnesení zrušil, neboť zákon byl porušen v neprospěch obviněných MUDr. M. K. a MUDr. L. K. Následně pak byla zrušena všechna další rozhodnutí, která na toto usnesení obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 270 odst. 1 tr. řádu přikázal Nejvyšší soud Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Podle § 270 odst. 4 tr. řádu je Městský soud v Praze vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil. Podle § 273 tr. řádu jestliže Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněných, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jejich neprospěch..

Pokud zmocněnec poškozených ve svém vyjádření ke stížnosti pro porušení zákona namítal nerovnost procesních stran a předložení věci Ústavnímu soudu ČR s poukazem na to, že zákon v přípravném řízení umožňuje vedle obviněného i poškozenému podání stížnosti proti usnesení o zastavení trestního stíhání, ale v případě rozhodování před soudem již toto oprávnění poškozenému dáno není, Nejvyšší soud se s jeho závěry neztotožnil. Ve stručnosti lze konstatovat, že v přípravném řízení zajišťuje dozor nad zachováním zákonnosti toliko státní zástupce a pouze on je oprávněn mimo jiné zastavit trestní stíhání. Podáním obžaloby přechází věc na soud, který je povinen o ní konat řízení a rozhodnout o ní, a to i na základě doplněného skutkového stavu věci, jak tomu bylo v této projednávané trestní věci. Byť se od tohoto okamžiku státní zástupce stává v řízení stranou, má zvláštní povinnost, která vyjadřuje skutečnost, že současně zastupuje specifický veřejný zájem, tj. zájem státu na tom, aby byly zjištěny trestné činy a jejich pachatelé a tito pachatelé byli za ně spravedlivě potrestáni a dochází ke zdůraznění povinnosti státního zástupce řídit se zákonem a vnitřním přesvědčením založeným na uvážení všech okolností případu. S ohledem na tyto skutečnosti pak ve stádiu trestního řízení po podání obžaloby zákonodárce právo stížnosti proti usnesení o zastavení trestního stíhání poškozenému již nedává a důsledně respektuje ust. § 142 odst. 1 tr. řádu (obdobně dle ust. § 246 odst. 1 písm. d) tr. řádu má poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, právo napadnout rozsudek pro nesprávnost výroku o náhradě škody). Ve prospěch poškozeného a místo něho může a má v řízení před soudem podat stížnost státní zástupce.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. května 2004

Předseda senátu:

JUDr. J. P.

Vypracoval:

JUDr. P. Š.