Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 476/2004

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě sp. zn. ze dne 17. 5. 2002 byl dovolatel uznán vinným trestnými činy podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a), odst. 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.) - /bod 1 a), b), c), d), e) citovaného rozsudku/, organizátorství trestného činu podvodu podle § 10 odst. 1 písm. a) k § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. /bod 2 a), b) citovaného rozsudku/, organizátorství trestného činu zpronevěry podle § 10 odst. 1 písm. a) k § 248 odst. 1, 2 tr. zák. /bod 3 citovaného rozsudku/, organizátorství trestného činu podvodu podle § 10 odst. 1 písm. a) k § 250 odst. 1, 2 tr. zák. /bod 4 citovaného rozsudku/, organizátorství trestného činu podvodu podle k , 2 tr. zák. /bod 5 citovaného rozsudku/, nedovoleného ozbrojování podle tr. zák. /bod 6 citovaného rozsudku/, padělání a pozměňování veřejné y podle tr. zák. /bod 7 citovaného rozsudku/, nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle tr. zák. /bod 8 citovaného rozsudku/, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou a byla mu zabrána přesně označená pistole zn. ČZ a bylo rozhodnuto i o vzneseném nároku na náhradu škody.

V předmětné věci podal M. V. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem sp. zn. ze dne 25. 6. 2003 a to tak, že z podnětu odvolání M. V. a státního zástupce podle § 258 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek ohledně dovolatele částečně zrušil, a to ve výroku o vině pod bodem 3) napadeného rozsudku, dále v celém výroku o trestu a způsobu jeho výkonu a ve výroku o náhradě škody učiněném podle § 229 odst. 1, 3 tr. ř. ve vztahu k nároku na náhradu škody poškozené C. L., a. s., P., ohledně motorového vozidla Renault Laguna RXE 2,0. Za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. potom odvolací soud nově rozhodl tak, že dovolatele odsoudil za trestné činy ohledně nichž zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině pod body 1), 2), 4, 5-8) nedotčen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti roků, pro jehož výkon ho zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc dovolatele ohledně skutku vedeného pod bodem 3) napadeného rozsudku vrátil soudu prvního stupně a konečně podle § 256 tr. ř. odvolání státního zástupce ohledně L. C. a P. B. (spoluobžalovaných ) zamítl.

Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal M. V. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že provedeným dokazováním v řízení před soudy nebylo prokázáno, že by spáchal skutky označené pod bodem 1 písm. a-e) v rozsudku soudu prvního stupně. V této souvislosti poukázal zejména na svědecké výpovědi P. H. z hlediska její věrohodnosti, když zdůraznil, že soudy výpovědi tohoto svědka označily v jeho případě za věrohodné, nikoliv však již v případě dalších spoluobžalovaných. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) „rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp. zn. ze dne 17. 5. 2002 a rozsudek Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. ze dne 25. 6. 2003 ve shora popsaných a uvedených výrocích zrušil a přikázal tuto věc Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí“.

K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že uplatněný dovolací důvod je užit pouze formálně, když dovolatel ve skutečnosti namítá toliko nesprávné hodnocení provedených důkazů (věrohodnost svědka H.) a takto fakticky napadá soudy učiněná skutková zjištění. Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.

Na tomto místě je nutné připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možné považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

V dané věci z hlediska popisu napadených skutků obsažených v příslušném výroku rozsudku soudu prvního stupně dovolatel namítl nesprávné hodnocení jím označených svědeckých výpovědí, jejichž obsah soudy vyhodnotily v jeho neprospěch. Z této skutečnosti potom dovozuje svou nevinu s tím, že provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že spáchal skutky, kterými byl posléze shledán vinným. K rozdílnému hodnocení svědeckých výpovědí svědka H. lze v této souvislosti uvést, že stran namítaných skutků soudy nevycházely pouze z výpovědi tohoto svědka, ale i z dalších provedených důkazů, na které ve svých rozhodnutích také poukázaly, když se odpovědně zabývaly i posouzením skutku, při jehož prokazování zůstala výpověď svědka důkazem ojedinělým. Tyto skutečnosti jsou v projednávané věci zřejmé a plynou i z důvodů napadeného rozhodnutí.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo, než podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 12. května 2004

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka