Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 1179/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 4. března 2002, č. j. -100, kterým Krajský soud v Hradci Králové zamítl žalobu na zaplacení částky 1,182.000,- Kč s 10% úrokem z prodlení od 18. dubna 2001 do zaplacení a žalobci uložil „nahradit“ žalované na nákladech řízení 49.230,- Kč, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že soud prvního stupně dostatečně zjistil skutkový stav, přičemž se ztotožnil i s jeho právními závěry ohledně „nároku“ žalobce na zaplacení doplatku ceny díla.

Odvolací soud dospěl (ve shodě se soudem prvního stupně) k závěru, že 4. července 1996 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o vypracování inovačního řešení způsobu a zařízení k provádění výroby ocelových pružinových lan k zámkům jízdních kol (dále jen „smlouva“). Žalobce (zhotovitel) se zavázal vyřešit na základě technického zadání a požadavků žalované (objednatelky) všestranně vhodný materiál na krycí povrch ocelových lan (včetně zajištění dodavatele, nákupu a dovozu), nanesení daného materiálu na lano (včetně zajištění subdodavatele nástřiku a stáčení lan), způsob tvarování ocelových lan do šroubovice, zařízení k provádění způsobu (včetně zajištění zhotovení prototypu zařízení, jeho zkoušek a následné výroby funkčních vzorků ověřovací série stáčených lan - v počtu nejméně 2000 kusů), způsob i zařízení tak, že dané nebude v kolizi s právně chráněnými vynálezy a průmyslovými vzory (srov. čl. 2.1 smlouvy). Žalovaná se oproti tomu zavázala předat žalobci veškeré jí známé technické informace potřebné k zajištění činnosti dle čl. 2.1 smlouvy, přičemž za plnění „podle smlouvy“ si účastníci sjednali v čl. 3 cenu 200.000,- Kč bez DPH, s tím, že tato cena zahrnuje náhradu skutečných nákladů spojených s výkonem prací dle smlouvy a nezahrnuje odměnu za potenciální vynálezy nebo průmyslové vzory. Dále se účastníci dohodli, že žalobce je povinen žalovanou upozornit na potencionální vynálezy nebo průmyslové vzory vzniklé v souvislosti s plněním smlouvy, a že žalovaná jako výhradní majitelka takto vzniklých vynálezů nebo průmyslových vzorů zajistí jejich patentově právní ochranu (čl. 4.6 a 4.7).

Dále - pokračoval odvolací soud - z provedených důkazů a nesporného tvrzení účastníků „vyplynulo“, že k přihlášce žalované ze 7. června 1996 byl udělen 23. dubna 1998 patent č. 283824 s názvem „Způsob a zařízení k tvarování ocelových hlav do šroubovice“, že majitelem patentu je žalovaná a původcem patentu žalobce. Žalovaná dohodnutou cenu díla, tj. 200.000,- Kč (bez DPH) žalobci zaplatila.

S odkazem na výše uvedená skutková zjištění se odvolací soud ztotožnil s právními závěry soudu prvního stupně, podle kterých byla 4. července 1996 mezi účastníky uzavřena smlouva „o provedení díla“ ve smyslu ustanovení § 536 obchodního zákoníku, přičemž žalovaná závazek pro ni z této smlouvy vyplývající, tj. závazek k úhradě ceny díla, splnila.

Jelikož dohodnutá cena díla, dle výslovného ujednání smluvních stran, nezahrnovala odměnu za potencionální vynálezy nebo průmyslové vzory a jelikož žalobce se v řízení domáhá doplatku ceny díla a nikoli nároku jiného (rozuměj nároku na zaplacení odměny za vynález), odvolací soud považoval rozhodnutí soudu prvního stupně za správné, a to včetně závěru o nadbytečnosti žalobcem požadovaného doplnění dokazování.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení (dále jen „“) a spatřuje zásadní význam rozhodnutí odvolacího soudu v posouzení situace, kdy „smlouva o dílo zahrnuje ve svém předmětu vyhotovení patentovatelného inovačního řešení, tedy i dodání podkladů pro podání přihlášky patentu u Ú. p. v., s tím, že bylo zároveň dohodnuto, že majitelem patentu bude objednatel, ovšem byla dohodnuta pouze část ceny díla za dodání funkčních vzorků /prototypu výrobku, s tím, že cena plnění v rozsahu odměny za potencionální vynálezy nebo průmyslové vzory v tom není zahrnuta, s předpokladem dohody podle výsledku patentového řízení“.

Dovolatel tvrdí existenci dovolacího důvodu podle ustanovení a zpochybňuje správnost právního posouzení věci odvolacím soudem.

Dle dovolatele odvolací soud (i soud prvního stupně) provedl nesprávný výklad smlouvy z 4. července 1996, když z jejího znění nevyvodil předpoklad, že technické řešení vytvořené dle smlouvy je patentovatelné. Rovněž ze smlouvy „chybně dovodil existenci vůle smluvních stran k samostatné dohodě podle “ a neposkytl žalobci možnost vysvětlit „uzavření předmětné smlouvy bez určení odměny za vynálezy a průmyslové vzory“, když tato „část ceny“ měla být určena až po uznání patentu.

Dovolatel akcentuje, že část ceny díla „za vyvinutí vynálezu či průmyslového vzoru“ nebyla v souladu s ustanovením § 536 odst. 3 obchodního zákoníku dohodnuta, ani nebyl stanoven způsob jejího určení, v důsledku čehož žalované ve smyslu ustanovení § 546 odst. 1 obchodního zákoníku vznikla povinnost zaplatit cenu, která se obvykle platí za srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy za obdobných obchodních podmínek.

Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem. Dovolání je přípustné, jde-li o řešení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo v oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají.

Dovolacími námitkami zpochybněné právní závěry odvolacího soudu, pokud jde o výklad smlouvy, resp. její části upravující cenu díla, pak postrádají potřebný judikatorní přesah, když jsou významné právě a jen pro projednávanou věc. Již z tohoto důvodu nelze rozhodnutí odvolacího soudu považovat za zásadně právně významné.

Výhrady dovolatele zpochybňující správnost soudy obou stupňů učiněných skutkových zjištění ze smlouvy o dílo ve vztahu k dohodnuté ceně a námitky vytýkající odvolacímu soudu neúplnost skutkových zjištění, jsou podřaditelné dovolacímu důvodu podle ustanovení , jímž lze odvolacímu soudu vytýkat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Uvedený dovolací důvod ovšem v případě posuzování přípustnosti dovolání podle ustanovení použitelný není.

Nepřípadná je rovněž argumentace dovolatele, podle které žalované vznikla povinnost zaplatit „část ceny díla za vyvinutí vynálezu či průmyslového vzoru“ ve smyslu ustanovení § 546 odst. 1 obchodního zákoníku, tj. ve výši, která se obvykle platí za srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy za obdobných obchodních podmínek. Odvolací soud totiž vybudoval svůj závěr o nedůvodnosti požadavku na doplacení ceny díla na tom, že předmětem řízení nebyl požadavek na zaplacení odměny „za předmětný vynález“ (která byla z dohodnuté ceny díla vyloučena), nýbrž úhrada „doplatku dohodnuté ceny“, která však byla žalovanou již zaplacena.

Dovolání tak podle ustanovení přípustné není.

Jelikož dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání a žalobce ostatně ani žádný z nich netvrdil, dovolání žalobce podle ustanovení věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení větu první, a , když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalované podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 11. května 2004

JUDr. Ivana Štenglová,v.r.

předsedkyně senátu