Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 1017/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze napadeným usnesením potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2.9.2002, čj. -54, kterým soud prvního stupně zastavil řízení z důvodu zániku odpůrkyně bez právního nástupce. Dále odvolací soud rozhodl, že nepřipouští dovolání.

Žalobce podal proti usnesení odvolacího soudu včasné dovolání. Pokud jde o jeho přípustnost, odkazuje na ustanovení (dále jen „ “). Důvodnost tohoto dovolání pak opírá o ustanovení až d) Přípustnost dovolání konkrétně dovozuje z toho, že mu soudy odňaly možnost jednat před soudem tím, že řízení v této věci zastavily, aniž by zjišťovaly, zda existují osoby - procesní nástupci, kteří vstoupili do práv a povinností odpůrkyně, a dále pak z toho, že se v celém řízení rozhodovalo bez nařízení jednání, a žalobce tak neměl možnost hájit svá práva. Vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolatel spatřuje ve skutečnosti, že se soudy nezabývaly otázkou právního nástupnictví po odpůrkyni. Soudy nejenže tyto otázky neřešily, ale dokonce ani řádně nezdůvodnily, proč tak neučinily. Námitku, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, dovolatel odůvodňuje tím, že soudy neprovedly jediné dokazování týkající se závazků odpůrkyně ke dni jejího výmazu z obchodního rejstříku, ani neprovedly důkaz výpisem z registru emitenta vedeného S. c. p. ke dni výmazu odpůrkyně z obchodního rejstříku. Nesprávné právní posouzení pak spatřuje v tom, jak soud posoudil podstatnou změnu právního postavení navrhovatele, který se jako jeden z posledních akcionářů odpůrkyně stal podílníkem vzniklého otevřeného podílového fondu, tzn. právním nástupcem zaniklé odpůrkyně vzhledem k majetku a zřejmě i k nevypořádaným závazkům, a to právě výmazem zanikajícího investičního fondu z obchodního rejstříku. S ohledem na výše uvedené dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení „zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení“.

Podle části dvanácté, hlavy I., bodu 17., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (jak tomu bylo s ohledem na ustanovení části dvanácté, hlavy I., bodu 13. a 15., ) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle ve znění účinném před 1. 1. 2001).

Dovolání není přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podmínky stanovené v ustanovení daná věc nesplňuje, neboť odvolací soud nerozhodoval ve věci samé.

Existenci vady uvedené v ustanovení , na kterou navrhovatel odkazuje, dovolací soud také neshledal.

Odnětím možnosti jednat před soudem dle se rozumí takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu dává (např. právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy apod.). O vadu ve smyslu ustanovení jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy a jestliže se takový nesprávný postup projevil v průběhu řízení a nikoliv také při rozhodování.

V projednávané věci dovolatel spatřuje nesprávnost postupu v tom, že se soud prvního stupně řízení zastavil, aniž by zjišťoval, zda existují osoby - procesní nástupci - kteří vstoupili do práv a povinností odpůrkyně.

Rozhodnutí o zastavení řízení a jeho následné potvrzení odvolacím soudem je založeno na názoru soudu, že odpůrkyně zanikla bez právního nástupce. Tento hodnotící úsudek soudů, projevený v rozhodnutích, pak není nesprávným postupem „v průběhu řízení“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.11.1997, sp. zn. , publikované v časopise Soudní judikatura pod číslem 42/98).

Námitka dovolatele, že vzhledem k tomu, že oba soudy rozhodly bez nařízení jednání, neměl možnost dostatečně hájit svá práva, není opodstatněná. Dle není v řízeních o některých otázkách obchodních společností, družstev a jiných právnických osob třeba nařizovat jednání. Soudní praxe i právní teorie (srov. např. Bureš, J. - Drápal, L. - Mazanec, M.: . Komentář. 4. vydání, Praha, C. H. Beck 2000, str. 621) se však při výkladu tohoto ustanovení již dříve sjednotila v názoru, že provádí-li soud dokazování musí vždy nařídit jednání. V tomto případě však soudy založily svá rozhodnutí na zjištění, že odpůrkyně byla ke dni 1.12.1999 vymazána z obchodního rejstříku, tedy na skutečnosti, která je soudu známa z jeho činnosti a kterou není třeba dokazovat. Postup soudů byl tedy v souladu se zákonem, a řízení tak vadou ve smyslu ustanovení netrpí.

K námitce dovolatele, že rozhodnutí obou soudů nejsou dostatečně odůvodněna, Nejvyšší soud uvádí, že pokud by takovýto nedostatek existoval, neodnímal by navrhovateli možnost jednat před soudem, neboť soudy by jím neodňaly účastníku žádné z procesních práv, která mu zákon přiznává, ale tento nedostatek by způsoboval vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jestliže je dovolání přípustné, je k takové vadě dovolací soud podle ustanovení povinen přihlédnout i bez návrhu. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci dovolání přípustné není, dovolací soud se případnou existencí uvedené vady nezabýval.

Protože Nejvyšší soud nezjistil ani jiný důvod přípustnosti dovolání, podle ustanovení a je odmítl.

S ohledem na skutečnost, že společnost S. p. – V. i. f., a.s. byla ke dni 01.12.1999 vymazána z obchodního rejstříku, rozhodl soud o náhradě nákladů dovolacího řízení, jak se uvádí ve výroku, přičemž nepřihlédl k vyjádření I. s. Č. s. a.s., neboť nebyla účastnící řízení.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 6. května 2004

JUDr. Ivana Štenglová, v.r.

předsedkyně senátu