Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
24 C 258/2020
Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Borákovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 4 497 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 4.497 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4.497 Kč za dobu od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 4.497 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4.497 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne datum ve znění podání ze dne datum, kterým vzal žalobu zčásti zpět, kdy soud o částečném zastavení řízení rozhodl usnesením ze dne 22.3.2021, č.j. 24 C 258/2020-70, domáhal po tomto částečném zpětvzetí žaloby vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 4 497 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení za dobu od datum do zaplacení. Žalobce v žalobě uvedl, že uzavřel se žalovaným dne datum dohodu o uznání dluhu, kterou žalovaný uznal dluh vůči žalobci do důvodu a výše celkem 11 777 Kč a zavázal se jej uhradit v jedenácti pravidelných splátkách v souladu se splátkovým kalendářem. Žalovaný uhradil pouze první splátku v částce 1 000 Kč, která byla započtena na jistinu dluhu, dostal se do prodlení se zaplacením druhé a třetí splátky, žalobce proto odeslal žalovanému oznámení o zesplatnění dluhu s předžalobní upomínkou. Vyzval jej k úhradě částky 10 177 Kč do datum. Žalovaný však ničeho neuhradil. Proto žalobce požadoval uhrazení dlužné částky s úroky z prodlení v zákonné výši od datum do zaplacení. K výzvě soudu doplnil, že jeho právní předchůdce, společnost právnická osoba, uzavřel dne datum se žalovaným smlouvu o úvěru číslo jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Na základě této smlouvy poskytl jeho právní předchůdce žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit do datum. Žalovaný však úvěr ve sjednané lhůtě nevrátil. K procesu uzavření smlouvy žalobce uvedl, že žalovaný se zaregistroval na internetových stránkách jeho právního předchůdce webová adresa, kde mu byl po řádně provedené registraci založen uživatelský účet. V rámci registrace vyplnil své osobní a kontaktní údaje, číslo svého účtu pro poukázání schválených úvěrů. Následně prostřednictvím internetového formuláře vyplnil žádost o uzavření smlouvy o úvěru, kde vyplnil výši úvěru, dobu splatnosti. Poté se mu automaticky zobrazil poplatek za požadovaný úvěr. Navrhované znění smlouvy o úvěru včetně všeobecných obchodních podmínek pak žalovaný akceptoval vložením unikátního kódu, v rámci uživatelského účtu jej zaslal právnímu předchůdci žalobce. Smlouva byla uzavřena přijetím návrhu smlouvy žalovaným, kdy tuto skutečnost právní předchůdce žalobce potvrdil na uživatelském účtu žalovaného. Poté na bankovní účet žalovaného uvedený ve smlouvě poukázal požadované finanční prostředky.
2. Žalovaný svůj závazek nesplnil, do sjednané doby uvedenou částku neuhradil, vystavil se tak riziku naúčtování zákonného úroku z prodlení a případných dalších sankčních nároků. Následně byla pohledávka za žalovaným z úvěrové smlouvy smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dni datum postoupena na žalobce, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Poté byla uzavřena shora uvedená dohoda o uznání dluhu. Žalobce po částečném zpětvzetí žaloby požaduje po žalovaném zaplacení částky 4 497 Kč, která je tvořena jistinou v částce 4 000 Kč a smluvní pokutou dle úvěrové smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (5 000 Kč) za období od datum (1. den po splatnosti úvěru) do datum ve výši 497 Kč. Dále se domáhá zaplacení zákonného úroku z prodlení z celé dlužné částky od datum do zaplacení. Žalobce nadále nepožadoval úhradu příslušenství v podobě nákladů spojených s vymáháním v částce 5 680 Kč.
3. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce žádným způsobem nezpochybnil, předložené listinné důkazy nevyvrátil.
4. Jednání ve věci bylo nařízeno na den datum, žalobce a právní zástupce žalobce se z účasti na jednání omluvili, žalovaný se k jednání, ač řádně předvolán, bez omluvy nedostavil. Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků.
5. Soud při jednání provedl dokazování listinami předloženými žalobcem, z nichž zjistil následující skutkový stav. Z listiny označené jako smlouva o všeobecných podmínkách poskytování úvěrů soud zjistil, že je označena datem datum, neobsahuje podpis žalovaného, jako úvěrující je na listině uvedena společnost právnická osoba, jako úvěrovaný žalovaný, listina obsahuje údaje o jeho datu narození, rodném čísle, čísle občanského průkazu, telefonu, mailové adrese, je zde uvedeno č. účtu bankovní účet. Obsahem smlouvy je ujednání o tom, že smluvní strany mají v budoucnu v úmyslu uzavírat jednotlivé smlouvy o úvěru, kdy tato smlouva má upravovat právní vztahy smluvních stran při uzavírání takových smluv. Dále žalobce k důkazu předložil smlouvu o úvěru číslo z této listiny soud zjistil, že na jejím konci je vytištěno datum datum, smlouva není podepsána žádnou ze smluvních stran, je na ní pouze vytištěno jméno a příjmení žalovaného, obchodní firma právního předchůdce žalobce. Listina pak obsahuje nečitelnou parafu, z jejíhož umístění není zřejmé, o podpis koho by se mělo jednat. Dále je na ní vytištěna v anglickém jazyce informace o tom, že zákazník akceptoval smlouvu o zápůjčce dne datum v 8: 10:54 hodin, je zde uvedena identifikace prohlížeče, a to, že se zákazník připojil unikátním bezpečnostním heslem. Jako věřitel a úvěrující je na smlouvě uvedena společnost právnická osoba, jako úvěrovaný pak žalovaný, na smlouvě je uvedeno jeho datum narození, rodné číslo, číslo občanského průkazu, bydliště, emailová adresa, telefon i číslo bankovního účtu bankovní účet. V textu smlouvy se pak uvádí, že žalovaný měl s věřitelem dne datum uzavřít smlouvu o všeobecných podmínkách poskytování úvěrů, která má být v této úvěrové smlouvě dále označována jako„ Všeobecné podmínky“. Předmětem smlouvy mělo být poskytnutí úvěru ve výši 5 000 Kč se splatností dne datum, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 0 Kč. Dle čl. 3 měla být smlouva uzavírána pomocí prostředků komunikace na dálku a měla být vyhotovena i v písemné formě. Veškeré informace, které je věřitel povinen klientovi poskytnout, měly být poskytnuty v čl. 11 Všeobecných podmínek. Žalobce k tvrzení o uzavření smlouvy o všeobecných podmínkách poskytování úvěrů ze dne datum předložil pouze žalovaným nepodepsanou listinu s uvedeným datem, která o jejím uzavření svědčit nemůže. Žalobce netvrdil, jakým, způsobem byl žalovanému zaslán či vygenerován unikátní kód, kterým měl žalovaný nahradit podpis na předložené smlouvě o úvěru, k těmto skutečnostem neoznačil a nepředložil žádné důkazy. Samotné vytištění skutečnosti, že žalovaný smlouvu určitého dne a hodinu akceptoval, dostatečná tvrzení nahradit nemůže, skutečnost o způsobu vygenerování či zaslání konkrétního kódu žalobcem neprokazuje. Soud tak nemá za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena uvedená smlouva o úvěru o tvrzeném obsahu. Žalobce ničeho netvrdil, ani neprokazoval k tomu, že by jeho právní předchůdce před poskytnutím úvěru s odbornou péčí zkoumal schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Z částečného výpisu z účtu zřejmě právního předchůdce žalobce, má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce zaslal dne datum na účet č. bankovní účet částku 5 000 Kč, kdy jako majitel účtu je uvedena příjmení jméno.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum spolu s přílohou a potvrzením o přijetí platby ze dne datum a z oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum soud vzal za prokázané, že předmětná pohledávka společnosti právnická osoba za žalovaným byla ve výši 5 000 Kč na jistině postoupena na žalobce, přičemž tato skutečnost byla písemně oznámena žalovanému, což je prokázáno i poštovním podacím archem ze dne datum.
7. Ze splátkové dohody ze dne datum má soud za prokázané, že tohoto dne byl žalovaný uvědoměn o tom, že žalobce od společnosti právnická osoba na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum nabyl pohledávku za žalovaným vyplývající ze smlouvy číslo kdy výše pohledávky měla ke dni podpisu splátkové dohody činit 11 177 Kč. Dále má soud za prokázané, že tato listina obsahuje v čl. 1 formulaci, že žalovaný tímto uznává svůj dluh vůči žalobci co do důvodu a výše. V čl. 4 je obsažena dohoda o splátkách dluhu po 1 000 Kč měsíčně a poslední splátce v částce 1 177 Kč, první splátka měla být uhrazena dne datum. Z předžalobní upomínky ze dne datum spolu s poštovním podacím archem je zřejmé, že žalovaný byl právním zástupcem žalobce před podáním žaloby upomínán k úhradě dluhu ve lhůtě do datum.
8. S ohledem na tvrzení žalobce o tom, že žalovaný uznal žalovaný nárok co do důvodu a výše, se soud nejprve zabýval tím, zda ze strany žalovaného došlo k platnému uznání dluhu na základě předložené splátkové dohody. Soud zejména zkoumal, zda uznání dluhu bylo dostatečně určité, tak, aby z něj bylo patrno dluh v jaké konkrétní výši, vzniklý z jakého konkrétního důvodu žalovaný uznal. Dle ust. § 2053 občanského zákoníku se má za to, že pokud někdo uzná svůj dluh do co důvodu a výše prohlášením učiněným v písemné formě, dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Pokud by tedy soud dospěl k závěru, že uznání dluhu je dostatečně určité, pak by uznáním vznikla vyvratitelná právní domněnka o trvání dluhu v uvedené výši v době jeho uznání. Soud přitom dospěl k závěru, že k uznání dluhu ze strany žalovaného platně nedošlo. Soud především vyšel z toho, že v jednostranném úkonu, kterým by žalovaný dluh uznal, musel být tento dluh zcela jednoznačně specifikován, aby bylo zřejmé, z jakého důvodu dluh žalovaného vůči žalobci vznikl. Ve splátkové dohodě je přitom dluh specifikován pouze tím, že má jít o dluh ze smlouvy se společností právnická osoba zde uvedeného čísla (které se navíc vůbec neshoduje s číslem smlouvy, jak jí žalobce předložil k důkazu), kdy není uvedeno, o jakou smlouvu by mělo jít, kterého dne byla uzavřena, ani co bylo jejím předmětem. Takové uznání pak není možno považovat za uznání dluhu z určitého konkrétního důvodu. Pokud jde o výši uznávané dlužné částky, pak tato je specifikována pouze výší částky 11 177 Kč, aniž by bylo zřejmé, čím je taková částka tvořena, kolik případně připadá na jistinu dluhu, příslušenství či sjednané sankce. Takové uznání výše dluhu má soud za zcela neurčité, které ve spojení s neurčitou specifikací důvodu dluhu vyvratitelnou domněnku existence dluhu v uvedené výši nemůže založit. Soud přitom zohledňuje skutečnost, že v dané věci jde o vztah spotřebitelský, když dle žalobních tvrzení měla být důvodem dluhu smlouva o spotřebitelském úvěru. Žalovanému jako spotřebiteli je přitom poskytována vyšší míra ochrany. Listina, ve které mělo dojít k uznání dluhu žalovaným, je předtištěným formulářem, předem připraveným žalobcem, jejíž text nemohl žalovaný nikterak ovlivnit. Pokud taková listina neobsahuje jednoznačnou specifikaci závazkového vztahu, z nějž měl dluh žalovaného vzniknout, ani jednoznačné schéma výpočtu dlužné částky, tedy toho, čím má být uznávaný dluh tvořen, pak není možné učinit závěr o tom, že by žalovaný měl povědomí o tom, jaký dluh, z jaké smlouvy, ve výši tvořené jakými částkami na jistině a příslušenství či pokutách svým jednostranným úkonem případně uznává. Soud tedy uzavírá, že k platnému uznání dluhu, co do jeho důvodu a výše 11 177 Kč žalovaným nedošlo. Na tomto závěru pak nemůže změnit nic ani tvrzení žalobce o tom, že žalovaný na základě splátkové dohody uhradil částku 1 000 Kč, když z této jedné platby nelze usoudit, že by tak žalovaný tímto plněním uznal zbývající dluh co do důvodu a v žalobcem tvrzené výši.
9. Soud s ohledem na uvedené proto nemohl vycházet z domněnky existence dluhu ve výši 11 177 Kč k uvedenému datu. Soud se proto následně zabýval tím, zda má žalobce vůči žalovanému pohledávku z titulu tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru. Hodnotil přitom, zda mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce byla platně uzavřena smlouva o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, když mělo jít o spotřebitelský úvěr dle zákona č. 257/2016 Sb. Soud přitom posuzoval, zda žalovaný projevil vůli uzavřít s právním předchůdcem žalobce závazek a řídit se obsahem smlouvy (§ 1724 a násl. občanského zákoníku). Soud pak s odkazem na výše popsaný zjištěný skutkový stav dospěl k závěru, že v řízení nebylo platné uzavření smlouvy o obsahu tvrzeném žalobcem prokázáno. Soud má přitom za to, že žalobce v dané věci neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní, když dostatečně netvrdil, jakým způsobem byl žalovanému vygenerován či jinak zpřístupněn unikátní kód, který měl žalovaný vložit do svého dříve vytvořeného uživatelského účtu a odsouhlasit jím znění smlouvy o úvěru, jak byla soudu žalobcem předložena. Žalobce konečně ničeho netvrdil ani k uzavření smlouvy o všeobecných podmínkách poskytování úvěrů ze dne datum, na níž předložená úvěrová smlouva odkazuje, kdy mělo jít o úvěrové podmínky, které měly být dle žalobních tvrzení nedílnou součástí smlouvy. O uzavření takové smlouvy pak nemůže svědčit předložená, žalovaným nepodepsaná listina. Důkazy označené a předložené žalobcem, které měly prokázat proces uzavření předmětné úvěrové smlouvy, jak jej žalobce tvrdil, pak její uzavření neprokazují, když žalobce předložil pouze žalovaným nepodepsanou smlouvu s vytištěným datem a vyznačením, že měla být žalovaným uvedeného dne a v uvedenou hodinu akceptována. Takový důkaz však nesvědčí o tom, že by právním předchůdcem žalobce byl žalovanému zpřístupněn určitý konkrétní unikátní kód, jehož vložením měl žalovaný text konkrétní smlouvy (o obsahu jak byla předložena) akceptovat. Žalobce ve smyslu ust. § 562 občanského zákoníku nepředložil k důkazu žádné záznamy z elektronického systému jeho právního předchůdce, které by jednání žalovaného směřující k uzavření smlouvy zachycovaly, z nichž by byl patrný úkon nahrazující podpis předmětné úvěrové smlouvy žalovaným. Soud tedy uzavírá, že nemá za prokázané uzavření tvrzené smlouvy o úvěru, na základě které by právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 5 000 Kč a žalovaný se jí zavázal splatit ve lhůtě do datum. Nebylo prokázáno tvrzení o tom, že součástí smlouvy byla i dohoda o hrazení smluvní pokuty.
10. Soud jen pro úplnost dodává, že za situace, kdy se žalobce k soudnímu jednání nedostavil, nemohl být ohledně nedostatečných skutkových tvrzení ohledně uzavření tvrzené úvěrové smlouvy a neoznačení důkazů k takovým tvrzením, poučen podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Takové procesní poučení se totiž poskytuje jen účastníkům přítomným u soudního jednání. Soud rovněž připomíná, že již před nařízením prvního soudního jednání ve věci žalobce v tomto směru k doplnění tvrzení a označení důkazů písemně usnesením vyzýval, poučoval jej o břemeni tvrzení i břemeni důkazním. Žaloba však i přes tato poučení nebyla žalobcem dostatečným způsobem doplněna. Chybějící tvrzení na druhou stranu nebylo tak významné, že by způsobovalo neprojednatelnost žaloby (tedy, že by zde byl důvod pro postup podle § 43 odst. 1 o. s. ř.).
11. Za situace, kdy mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným nebylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy o úvěru, pak soud zvažoval, zda žalobci nevznikl vůči žalovanému nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, tedy na vrácení plnění poukázaného bez právního důvodu. Dospěl přitom k závěru, že ani takový nárok na straně žalobce není dán. V řízení totiž bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce plnil částku 5 000 Kč na účet, který byl uveden ve smlouvě, jejíž uzavření se však nepodařilo prokázat. Nelze tak mít za to, že to byl žalovaný, kdo v dané věci jednal, kdo určil místo plnění, jak je ve smlouvě uvedeno. Z předloženého výpisu z účtu přitom lze učinit závěr, že jeho majitelem nebyl žalovaný, ale jiná osoba – jméno příjmení. Žalobce jiný důkaz k tomu, že by mělo jít o účet žalovaného neoznačil. Poukázáním platby ve výši 5 000 Kč na tento účet tak nemohlo dojít k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného, není možné jej k vydání bezdůvodného obohacení zavázat, když nebylo prokázáno, že by se na úkor žalobce (jeho právního předchůdce) jakkoliv obohatil.
12. Za této situace, kdy nebylo prokázáno uznání dluhu žalovaným, uzavření konkrétní smlouvy, ani nárok na vydání bezdůvodného obohacení, tak soud žalobu zcela zamítl, když nebylo prokázáno, že by žalovaný byl povinen zaplatit žalobci žalovanou částku, nárok žalobce na její zaplacení spolu s příslušenstvím nebyl prokázán.
13. O nákladech řízení bylo soudem ve výroku II. rozhodnuto podle § 142 odstavec 1 o.s.ř. tak, že soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když ve věci plně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).