Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 68/2021-43

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Šmicovou ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO

sídlem adresa, obec a číslo - část obce

; zastoupené advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno sídlem adresa, obec a číslo

proti

Žalovanému:

; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa, obec

o zaplacení 41 926 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 200 Kč od 27.11.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky 30 726 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 152,78 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 107,01 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % z částky 16 935,85 Kč od 21. 5. 2020 do 26.11.2020 a z částky 5 735,85 Kč od 27.11.2020 do zaplacení, úrok 15 % ročně z částky 15 487,64 Kč od 21.5.2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 200 Kč od 27.11.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky 30 726 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 152,78 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 107,01 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % z částky 16 935,85 Kč od 21. 5. 2020 do 26.11.2020 a z částky 5 735,85 Kč od 27.11.2020 do zaplacení, úrok 15 % ročně z částky 15 487,64 Kč od 21.5.2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 41 926 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba smlouvu o úvěru číslo dne 23. 3. 2018, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli za sjednanou dobu poskytnutí úvěru úrok ve výši 2 208Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 11 780Kč, úhradu za administrativní činnost 1 938Kč za umožnění splátek v hotovosti 3 800Kč. Celkovou částku 38 726 Kč se zavázal uhradit v 17 měsíčních splátkách po 2 278Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když poslední splátka byla stanovena na 23. 8. 2019. Uhradil pouze částku 7 800 Kč, poslední platba ze strany žalovaného ve výši 2 000 Kč byla uhrazena dne 18. 9. 2019. Žalovaný úvěr řádně neuhradil ve sjednané lhůtě k 23. 8. 2019, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši 15 487,64 Kč od 24. 8. 2019 dále úrokem s úrokovou sazbou ve výši 15% ročně. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně také právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 10,00% ročně, úrokem z prodlení je úročena splatná nezaplacená částka jistiny úvěru ve výši 15 487,64 Kč a splatná nezaplacená částka úroku v pevné výši 1 448,21 Kč. V důsledku porušení smluvních povinností žalovaného hradit splátky řádně a včas vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně rovněž právo na úhradu smluvní pokuty sjednané ve smlouvě. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 15 487,64Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1 448,21 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 3 034,49 Kč, za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 548,74 Kč, za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 9 406,92 Kč, smluvní pokuty ve výši 11 000 Kč, úroku od 24. 8. 2019 do postoupení pohledávky z dlužné jistiny ve výši 3 107,01 Kč, zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do postoupení pohledávky ve výši 2.152,78 Kč, rovněž požaduje zaplacení úroků z úvěru ve výši 15,00% p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 15 487,64 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 10% p.a. z částky ve výši 16 935,85 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 15 487,64 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1 448,21 Kč, od 21.5.2020 do zaplacení. Původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného, a to i na základě informací získaných od žalovaného, dokladů vyžádaných od žalovaného, nahlédnutím do veřejných registrů. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky výzvou odeslanou dne 23. 11. 2020.

2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného.

3. Soud věc projednal dle ustanovení bez přítomnosti účastníků, když zástupce žalobkyně se omluvil z jednání a souhlasil s projednáním věci bez jeho přítomnosti a žalovaný se k jednání nedostavil.

4. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 23. 3. 2018 soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 19 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkovou dlužnou částku ve výši 38 726 Kč, která zahrnuje částku 19 000 Kč, úrok ve výši 2 208 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru 11 780 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru 1 938Kč, inkasní poplatek 3 800Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkovou dlužnou částku v 17 měsíčních splátkách po 2 278 Kč s tím, že první splátku je do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka do úplného splacení, je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. V případě, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 17 splátkách, činí výše výpůjční úrokové sazby 15 %. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí poskytnuté částky. Pro případ porušení povinností hradit splátky řádně a včas bylo v smlouvě sjednáno právo právního předchůdce žalobkyně právo na úhradu smluvní pokuty. Z evidence transakcí bylo zjištěno, že žalovaný zaplati 7 800Kč (2 300 Kč, 3 000 Kč, 500 Kč, 2 000 Kč). Ze smlouvy o postoupení pohledávek, dodatku číslo ke smlouvě o postoupení pohledávek včetně přílohy, potvrzení o zaplacení kupní ceny, oznámení o provedení příkazu k úhradě, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 7. 2020 vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a oznámil postoupení pohledávky žalovanému. Výzvou k plnění ze dne 23. 11. 2020 byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně. Z žádosti o úvěr podepsané žalovaným soud zjistil, že původní věřitel prověřoval majetkové poměry žalovaného, kdy žalovaný potvrdil, že je zaměstnaný, svobodný, bydlí v nájmu, příjem doložený pracovní smlouvou, výplatními páskami ve výši 16 744 Kč a výdaje na bydlení, energie ve výši 5 500 Kč a osobní náklady, dopravu, jídlo 8 420 Kč, celkem výdaje ve výši 13 920 Kč, z toho použitelný měsíční příjem ve výši 2 824 Kč (rozdíl příjmy-výdaje). Žalovaný potvrdil existenci dluhu u anonymizováno obec ve výši 95 000Kč.

5. Dle , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok.

6. Z provedeného dokazování vyplývá, že původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného. Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně, když úvěruschopnost nebyla prověřována předložením dokladů ze strany žalované ohledně jeho výdajů. Deklarované výdaje spojené s bydlením neodpovídají normativním nákladům na bydlení určeným pro rok 2018 na základě zákona o státní sociální podpoře. Podle o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a nálezu Ústavního soudu , dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost původního žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu ( ) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

7. Žalobkyně se v žalobě při posouzení úvěruschopnosti žalovaného omezila na sdělení, že právní předchůdce majetkovou situaci žalovaného prověřil na základě informací získaných od žalovaného, pracovní smlouvy, výplatních pásek, tyto doklady nebyly soudu předloženy. V žádosti o úvěr tvrzené výdaje na bydlení, energie nebyly věřiteli doloženy. Z žádosti o úvěr nejsou zřejmé skutečnosti týkající se dluhu žalovaného ve výši 95 000Kč u anonymizováno obec, aby bylo možné posoudit schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr právním předchůdcem žalobkyně. Prověření úvěruschopnosti dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně, když úvěruschopnost nebyla prověřována předložením dokladů ze strany žalovaného ohledně jeho výdajů, nebyly posouzeny okolnosti hrazení dluhu ve výši 95 000 Kč. Žalobkyně soudu nepředložila žádný doklad o tom, že se právní předchůdce žalobkyně skutečně zabýval řádným zjišťováním majetkových poměrů žalovaného, neboť soudu nedoložila doklady o výdajích, pracovní smlouvu, výplatní pásky. Pouze odkázala, že údaje z předložených listin (pracovní smlouva, výplatní pásky) byly zaznamenány v žádosti o úvěr. Z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývají pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, věřitel tak nepostupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

8. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný ve smlouvě uvedenou finanční hotovost čerpal. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Žalobkyně se k jednání nedostavila, soud jí nemohl poskytnout poučení podle k předložení předmětných listin, z nichž při posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo vycházeno, o jiném právním posouzení žalovaného nároku. Vzhledem k tomu, že žalovaný zaplatil celkem částku 7 800 Kč a byla mu poskytnuta částka 19 000 Kč, soud určil výši bezdůvodného obohacení ve výši 11 200Kč. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR , které je aplikovatelné i v poměrech nového , který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích finanční arbitr a Nejvyšší soud. Výzvou k plnění ze dne 23. 11. 2020 podané k přepravě dne 23. 11. 2020 byl žalovaný vyzván k zaplacení žalované částky. Dle ustanovení se má za to, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání, do prodlení se žalovaný dostal dne 27. 11. 2020. Nárok na zákonný úrok z prodlení má oporu v ustanovení ve výši dle Ve zbývající výši, ve které žalobkyně požaduje zaplacení částky 30 726 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 152,78 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 107,01 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % z částky 16 935,85 Kč od 21. 5. 2020 do 26. 11. 2020 a z částky 5 735,85 Kč od 27. 11. 2020 do zaplacení, úrok 15 % ročně z částky 15 487,64 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, soud žalobu zamítl.

9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením V řízení byl převážně úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

10. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě l5 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon soudního rozhodnutí, exekuci.