Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Tz 53/2004

U S N E S E N Í

Stížnost pro porušení zákona s e z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Trestním příkazem Okresního soudu v Příbrami ze dne 21. 5. 2003 sp. zn. byl obviněný M. Š. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil tím, že od měsíce března 1999 do 25. 4. 2003 v P. ani jinde neplnil svou zákonnou vyživovací povinnost vůči nezl. dceři K. Š., stanovenou rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. ze dne 10. 11. 1995 ve výši 800,- Kč splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky nezletilé, B. Ž., za toto vznikl dluh na výživném 40.000,- Kč, přičemž o této povinnosti věděl a plnit ji mohl, během tohoto období pracoval jen brigádně a nebyl řádně veden jako uchazeč o zaměstnání u úřadu práce.

Za to byl obviněnému uložen podle § 213 odst. 2 tr. zák., § 45 odst. 1 a § 45a odst. 1 tr. zák. trest obecně prospěšných prací v rozsahu 400 hodin. Podle § 45a odst. 1 tr. zák. bylo obviněnému současně uloženo omezení spočívající v povinnosti, aby v době výkonu uloženého trestu podle svých sil uhradil výživné.

Uvedený trestní příkaz nabyl právní moci dne 22. 7. 2003.

Proti tomuto trestnímu příkazu Okresního soudu v Příbrami podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. Š. Porušení zákona stěžovatel spatřuje v ustanoveních § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a v ustanoveních § 314e odst. 1 a § 2 odst. 5, 6 tr. ř.

Výše citovanému odsouzení totiž předcházelo vydání trestního příkazu Okresním soudem v Chebu ze dne 31. 1. 2001 sp. zn. , který nabyl právní moci dne 30. 8. 2002 (obviněnému byl doručen dne 21. 8. 2002). Obviněný M. Š. jím byl uznán vinným trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., jichž se dopustil dne 14. 10. 2000 v M. L., za což mu byl uložen podle § 247 odst. 2 za použití § 35 odst. 1, § 45a odst. 1 tr. zák. trest obecně prospěšných prací v rozsahu 400 hodin.

Ze zprávy Probační a mediační služby, středisko Karviná-Havířov ze dne 4. 11. 2003 vyplývá, že obviněný dosud nezapočal s výkonem žádného z uložených trestů obecně prospěšných prací. Tato skutečnost je potvrzena i obsahem spisu Okresního soudu v Chebu sp. zn. .

V daném případě tedy Okresní soud v Příbrami v trestní věci obviněného M. Š. vedené pod sp. zn. v souladu se zákonem nepostupoval a svým trestním příkazem ze dne 21. 5. 2003 jej porušil v neprospěch obviněného, když souhrn dosud pravomocně nařízených a nevykonaných trestů obecně prospěšných prací představuje 800 hodin a tedy přesahuje výměru trestu stanovenou zákonem pro tento druh trestu v ustanovení § 45a odst. 1 tr. zák.

Nepřekročitelnost horní hranice výměry tohoto trestu i při ukládání v pořadí dalšího trestu stejného druhu stanovená v ustanovení § 36 tr. zák. nebyla v tomto případě v postupu a rozhodnutí Okresního soudu v Příbrami též respektována.

V závěru stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem Okresního soudu v Příbrami byl ve vytýkaných ustanoveních trestního zákona a trestního řádu porušen zákon v neprospěch obviněného M. Š. Poté navrhl, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. byl napadený trestní příkaz zrušen, včetně obsahově navazujících rozhodnutí, která touto změnou pozbyla svého podkladu a dále aby bylo postupováno podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že v projednávané věci nebyla podána důvodně.

Z trestního příkazu Okresního soudu v Chebu ze dne 18. 11. 2002 sp. zn. je totiž zřejmé, že obviněný M. Š. jím byl uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák., jehož se dopustil jednáním v nočních hodinách přesně nezjištěného dne od 19. do 22. května 2000. Byl za to odsouzen podle § 247 odst. 2 a § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 2 a půl roku, za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Chebu ze dne 31. 1. 2001 sp. zn. , jímž byl uznán vinným trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. Uvedený trestní příkaz nabyl právní moci dne 14. 1. 2003.

Z výše konstatovaného tak vyplývá, že v momentě vydání napadeného trestního příkazu Okresního soudu v Příbrami ve věci sp. zn. dne 21. 5. 2003, již neexistoval výrok o uložení trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin obviněnému M. Š. z trestního příkazu Okresního soudu v Chebu ze dne 31. 1. 2001 sp. zn. . Pokud tedy Okresní soud v Příbrami obviněnému svým trestním příkazem ve věci sp. zn. uložil stejný druh trestu (obecně prospěšných prací) v délce 400 hodin za trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 2 tr. zák., neporušil v neprospěch obviněného ustanovení § 36 ani § 45a odst. 1 tr. zák. a tím méně ustanovení § 314e odst. 1 či § 2 odst. 5, 6 tr. ř.

Nejvyšší soud proto stížnost pro porušení zákona podanou proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Příbrami ze dne 21. 5. 2003 sp. zn. , jako nedůvodnou podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. května 2004

Předseda senátu:

JUDr. František Hrabec