Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Od 31/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně P. u. B. B. IP spol. s r.o., zastoupené, advokátem, proti žalovanému J. P., zastoupeného, advokátkou, o zaplacení 188.200,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o návrhu žalobkyně na přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu, takto:

O d ů v o d n ě n í :

U Městského soudu v Praze byla dne 18. 7. 2002 podána žaloba ve věci v záhlaví uvedené na zaplacení 188.200,- Kč s příslušenstvím společně s návrhem na vydání platebního rozkazu. Dne 26. 8. 2002 Městský soud v Praze pod č. j. – 14 vydal platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný včasný odpor.

Usnesením ze dne 8. 11. 2002, č.j. -22, ve spojení s usnesením ze dne 5. 2. 2003, č.j. -26, vyslovil Městský soud v Praze svoji místní nepříslušnost a postoupil věc Krajskému soudu v Ostravě. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30. 4. 2003, č.j. -33, odvoláním napadené usnesení o postoupení věci Krajskému soudu v Ostravě potvrdil.

Poté žalobkyně v podání ze dne 16. 10. 2003 podala návrh na přikázání věci z důvodu vhodnosti resp. hospodárnosti k Městskému soudu v Praze.

Žalovaný s navrženým postupem, tedy s tzv. delegací vhodnou nesouhlasí, s tím, že nejsou dány žádné závažné důvody, které by pro takový postup svědčily.

Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Krajskému soudu v Ostravě) a Městskému soudu v Praze, jemuž má být věc přikázána ( věta první ), návrh žalobkyně na přikázání věci jinému soudu projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení

Podle ustanovení věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení věty druhé účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.

Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (d, publikované pod č. , ve znění ústavního ). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.

Samotná okolnost, že žalobkyně navrhuje výslech svědků, kteří mají bydliště v obvodu Městského soudu v Praze, popř. tvrzená okolnost, že jim jejich zdravotní stav neumožňuje ke Krajskému soudu v Ostravě dojíždět, není natolik výjimečná, aby v ní bylo možno bez dalšího spatřovat důvod k přikázání věci, zvláště když není z ničeho zřejmé, že ostatní účastníci řízení se nemohou ze závažných důvodů dostavit k jednání u příslušného soudu. Za tohoto stavu – a při respektování výše uvedeného ústavního principu – dospěl Nejvyšší soud, přihlížeje též k možnostem, jež skýtá ustanovení upravující institut tzv. dožádání, k závěru, že přikázání věci Městskému soudu v Praze nelze v tomto případě považovat za opatření, které by vedlo k rychlejšímu či hospodárnějšímu projednání věci.

Nejvyšší soud tedy důvody pro přikázání věci jinému soudu podle neshledal a návrhu žalobkyně nevyhověl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 4. května 2004

JUDr. František Faldyna, CSc., v.r.

předseda senátu