Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 493/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce J. P., zastoupeného, advokátem, proti žalovaným 1) I. P., zastoupené, advokátem, 2) E. Š., zastoupené, advokátkou, o zaplacení 420 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. prosince 2002 č. j. - 143 ve znění usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. dubna 2003 č. j. - 158, takto :

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. prosince 2002 č. j. - 143 ve znění usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. dubna 2003 č. j. - 158 potvrdil rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 31. května 2002 č. j. - 70, jímž byla zamítnuta žaloba, aby první žalovaná a druhá žalovaná byly uznány povinnými rukou společnou a nerozdílnou zaplatit žalobci částku 420 000 Kč s 12 % úrokem z prodlení od 8. 2. 2000 do zaplacení a bylo rozhodnuto o nákladech řízení mezi žalobcem a první žalovanou, dále změnil výrok soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení mezi žalobcem a druhou žalovanou tak, že druhé žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Shodně jako soud prvního stupně vycházel odvolací soud ze zjištění, že první žalovaná byla členkou S. b. d. a užívala byt č. 20 o velikosti 1+1 v M., 17. l. č. 1174. Dohodou ze dne 8. 2. 2000 převedla za úplatu ve výši 420 000 Kč svá členská práva a povinnosti na druhou žalovanou. Žalobce, který v této době žil s druhou žalovanou jako druh a družka, uhradil první žalované tuto částku za péči, kterou mu poskytovala druhá žalovaná. Odvolací soud se ztotožnil i s právním hodnocením soudu prvního stupně, že první žalovaná se bezdůvodně neobohatila na úkor žalobce ve smyslu § 451 odst. 1 obč. zák., neboť žalobce splnil dobrovolně dluh za druhou žalovanou. Druhá žalovaná se rovněž na úkor žalobce bezdůvodně neobohatila, protože žalobce za ni vymáhanou částku uhradil s tím, že mezi nimi šlo o narovnání ve smyslu § 585 obč. zák.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení Vytýká soudům obou stupňů nesprávné právní posouzení věci, namítá, že z provedeného dokazování nevyplývá, že by žalobce s druhou žalovanou uzavřel dohodu o narovnání ve smyslu obč. zák. Mezi těmito účastníky žádná sporná ani pochybná práva nebyla, jejich krátké soužití bylo vzájemně výhodné. Navíc nebylo prokázáno, že žalobce druhé žalované předmětnou částku daroval, druhá žalovaná ani dar nepřiznala k zaplacení darovací daně a ani nikdy o žádném daru nemluvila. Naopak podle dovolatele bylo prokázáno, že první žalovaná obdržela od žalobce částku 420 000 Kč, protože ten požádal druhou žalovanou, aby mu obstarala koupi bytu, avšak za poskytnutou částku neobdržel žádné protiplnění. První žalovaná se tak ve smyslu a násl. obč. zák. na úkor žalobce bezdůvodně obohatila. Žalobce dále namítá, že odvolací soud nesprávně potvrdil výrok soudu prvního stupně, jímž byl žalobce uznán povinným zaplatit první žalované náklady řízení a rozhodl, že je povinen zaplatit první žalované i náklady odvolacího řízení. Z uvedených důvodů dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

První i druhá žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhly jeho odmítnutí, neboť rozhodnutí odvolacího soudu považují za věcně správné a v konkrétním případě jde o právně jednoduchý případ, který neřeší právně významnou otázku.

Dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve

lhůtě uvedené v k tomu legitimovaným subjektem, řádně zastoupeným advokátem (srov. ).

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnut odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (jak tomu bylo v posuzovaném případě), přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle , pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení dále je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozsudek odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v konkrétní věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec, nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem. Dovolání je přípustné, jde-li o řešení otázek právních, a to jak procesně, tak hmotněprávních; jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání nezakládají.

Napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu , neboť odvolací soud neřeší právní otázku bezdůvodného obohacení v rozporu s hmotným právem a nejsou zde splněny ani další podmínky stanovené v tj. řešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně.

Odvolacímu soudu i soudu prvního stupně nelze vytknout nesprávné právní posouzení pokud dovodily, že žalované nezískaly na úkor žalobce bezdůvodné obohacení ve smyslu § 451 a násl. obč. zák. V projednávané věci je nesprávnost právního posouzení věci založena především na kritice správnosti (úplnosti) skutkových zjištění, resp. hodnocení důkazů. Dovolatel přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit a že přezkumná činnost dovolacího soudu směřuje k posouzení právní kvalifikace věci. Soudy obou stupňů vyšly ze skutkového zjištění, že žalobce a druhá žalovaná se dohodli, že žalobce za druhou žalovanou zaplatí dluh první žalované s tím, že tuto částku po ní nebude požadovat, neboť první žalovaná ho živila, šatila a platila za něho dluhy. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soudy správně dovodily, že žalobce a druhá žalovaná uzavřeli dohodu ve smyslu § 534 obč. zák., podle které žalobce převzal povinnost plnění vůčí věřilelce druhé žalované, jíž byla první žalovaná. Žalobce svou povinnost vůči druhé žalované splnil tím, že zaplatil vymáhanou částku první žalované. V rámci této dohody si žalobce a druhá žalovaná upravili své vnitřní poměry tak, že vzhledem k péči, kterou žalobci bezplatně poskytovala druhá žalovaná, mezi nimi nevzniká regresivní vztah. Žalobce tak po druhé žalované ani po první žalované nemůže požadovat vymáhanou částku, kterou zaplatil na základě výše uvedené dohody.

Protože ani přípustnost dovolání proti rozsudečnému výroku, jímž odvolací soud potvrdil výrok o náhradě nákladů řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení nelze dovodit ze žádného ustanovení , je nepochybné, že dovolání žalobce směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento opravný prostředek přípustný.

Za procesní situace, kdy dovolání není podle přípustné, dovolací soud dovolání žalobce bez jednání ( ) jako nepřípustné odmítl (, ).

V dovolacím řízení vznikly každé žalované v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které v rozsahu, v jakém byly potřebné k účelnému bránění jejich práv, spočívají v odměně advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 7 500 Kč (srov. část dvanáctou, hlavu první , , , v návaznosti na , a vyhl. č. , kterou se stanoví paušální sazba výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení /advokátní tarif/, po připočtení částky 75 Kč ( vyhl. č. , celkem ve výši 7 575 Kč. V dovolacím řízení neúspěšnému žalobci dovolací soud podle , , a uložil, aby náklady žalovaných uhradil; ve smyslu ust. je žalobce povinen náhradu nákladů zaplatit k rukám advokátů, které žalované zastupovali.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 19. dubna 2004

JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.

předsedkyně senátu