Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 854/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Olomouci (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 11. 4. 2002, č.j. -64, uložil žalované vyklidit a vyklizený předat žalobci do pěti měsíců od právní moci rozsudku byt č. 26 nacházející se v sedmém nadzemním podlaží domu číslo orientační 14 v O., sestávající ze tří pokojů, kuchyně a příslušenství (dále „předmětný byt“ nebo „byt“) a rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (soud odvolací) rozsudkem ze dne 24. 9. 2002, č.j. -82, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalované uložil povinnost předmětný byt vyklidit do patnácti dnů od zajištění náhradního bytu, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Rozsudek odvolacího soudu (v části týkající se bytové náhrady) napadl žalobce (zastoupen advokátem) dovoláním, jehož přípustnost opřel o ustanovení , a v němž uplatnil dovolací důvody podle a odst. 3 Včasnost dovolání dovozuje z toho, že dovoláním napadený rozsudek obsahuje nesprávné poučení o počátku běhu dovolací lhůty, když v rozporu se zněním ustanovení uvádí, že lhůta počíná běžet ode dne právní moci rozsudku; dovolání je tak ve smyslu ustanovení podáno včas. V dovolání odvolacímu soudu vytýká nesprávnost aplikace ustanovení obč.zák., na jehož základě vázal povinnost žalované k vyklizení na zajištění náhradního bytu, a zpochybňuje skutková zjištění, z nichž při aplikaci uvedeného ustanovení vycházel. Navrhl, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná ve svém dovolacím vyjádření namítla, že dovolání bylo podáno opožděně, obsáhle tuto námitku zdůvodnila a navrhla, aby bylo odmítnuto. Pro případ, že by dovolání bylo shledáno včasným, žalovaná vznášela argumenty ve prospěch závěru odvolacího soudu o podmíněnosti její vyklizovací povinnosti zajištěním náhradního bytu a navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.

Dovolání je opožděné.

Podle účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupně. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu ( ). Podle věty první lhůta je zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Věta druhá uvedeného ustanovení pak stanoví, že neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k podání dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení.

Z uvedeného vyplývá, že zákonná lhůta k podání dovolání je dvouměsíční a pro počátek jejího běhu je rozhodující den doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Touto dvouměsíční lhůtou není účastník vázán tehdy, byl-li odvolacím soudem nesprávně poučen o zákonné lhůtě a dovolání v takto stanovené lhůtě podané je třeba pokládat za včasné ( věta první ). Uvedené ustanovení míří na případ, kdy účastník byl poučen o delší než zákonné lhůtě, neboť byl-li soudem poučen o kratší než zákonné lhůtě, je dovolání podané v zákonné lhůtě (byť později, než vyplývá z poučení soudu), podáno včas. Případy, kdy lze podat dovolání ve čtyřměsíční lhůtě pak taxativně stanoví ustanovení věta druhá

V projednávané věci obsahoval rozsudek odvolacího soudu poučení o dovolání, v němž bylo uvedeno, že: „Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu v ČR prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci, a to ve lhůtě dvou měsíců od právní moci rozsudku.“

Jak vyplývá z obsahu spisu (srov. dodejky na č.l. 87) rozsudek odvolacího soudu byl doručen právnímu zástupci žalované dne 19. 12. 2002 a právnímu zástupci žalobce dne 20. 12. 2002; posléze uvedeného dne tak nabyl právní moci. Dovolání bylo podáno osobně u Okresního soudu v Olomouci dne 24. 2. 2003. Z obsahu spisu se přitom nepodává, že by odvolacím soudem bylo vydáno opravné usnesení.

Jestliže rozsudek odvolacího soudu obsahoval poučení o dovolání, o lhůtě k podání dovolání, o soudu, u něhož se podává, jakož i poučení, že je proti němu dovolání přípustné, nemůže jít v dané věci o případ upravený v větě druhé

Včasnost dovolání však nelze opřít ani o ustanovení věty první , neboť nejde o případ, kdy by bylo podáno dovolání po uplynutí dvouměsíční zákonné lhůty proto, že se účastník (žalobce) řídil nesprávným poučením soudu. Dovolání totiž nebylo podáno ani v zákonné dvouměsíční lhůtě počítané od doručení rozsudku odvolacího soudu ( věta první ), ani ve lhůtě, počítané od právní moci rozsudku odvolacího soudu, obsažené v poučení odvolacího soudu (která by skončila dne 20. 2. 2003 - čtvrtek), ale až dne 24. 2. 2003. Okolnost, že v dané věci spadá datum doručení rozsudku odvolacího soudu právnímu zástupci dovolatele vjedno s datem právní moci rozsudku odvolacího soudu není z hlediska posouzení včasnosti dovolání právně relevantní.

Se zřetelem k uvedenému Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dovolání žalobce jako opožděné podle a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle , , a a zavázal žalobce k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalované vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 950,- Kč (, ve spojení s , ve spojení s a ) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč, jež stojí vedle odměny (, a 3 , ve znění pozdějších předpisů.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 16. dubna 2004

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v.r.

předsedkyně senátu